V jednom lokále v Santiagu de Compostela se mi dostal do ruky deník El Mundo z 24. října. A narazil jsem v něm hned na tři zmínky o své vlasti: v sekci komentářů hájil Bernard Henri-Lévy Milana Kunderu a mluvil o ironii v názvu časopisu Respekt; francouzský originál vyšel v magazínu Le Point o den dříve. Deník dále projevil obavy ze zastínění českého a švédského předsednictví v Evropské unii Nicolasem Sarkozym. A po dalším listování na mě z barevné fotografie vybafl Václav Klaus a Planeta azul (no verde), jak zní titul španělského překladu jeho bestselleru. Druhým mužem na fotografii byl José María Aznar, španělský premiér v letech 1996–2004, nyní předseda think tanku FAES, který knihu vydává. Změna klimatu se podle něj stala novým náboženstvím, jehož stoupenci jsou „nepřáteli svobody“. Španělské vydání Modré planety není (na první pohled) tak kontroverzní jako ruské, kde se jej ujal ropný koncern Lukoil. Jenže Aznara k ropě také jedna příhoda váže, šest let stará: havárie tankeru Prestige a 77 000 tun černé mazlaviny, která zničila galicijské pobřeží pár desítek kilometrů odtud. Liknavost a neschopnost Aznarovy vlády tehdy předznamenala její konec.