Po mediální ofenzivě, kterou schytala Rada Českého rozhlasu a jeho programový ředitel Richard Medek kvůli postoji k rádiu Wave, se většina radních kamsi zašila a zjevně čekají, až vše vyšumí. Minulý týden svolala raději neveřejné setkání (dala tím jasně najevo, jak si vysvětluje slovo „veřejnoprávní“), maximálně celou situaci glosovala jako „absurdní“ (Jaklová). Jediný Medek se odvážil vystoupit, i když na málo sledované zpravodajské televizi Z1. Tady vysvětlil, že Rada skutečně pochybila, ale zejména tím, že vycházela z chybné analýzy. Jinak prý bylo vše v pořádku. I tady však prokázal, že hudbě příliš nerozumí, když prohlásil, že veřejnoprávní rozhlas nemůže provozovat několik hudebních rádií pro různé věkové skupiny. Hudba podle věku? Dechovku dědovi, Gotta mámě a tátovi a Chinaski dětem? Nechci Medkovi upírat jeho vkus a vizi rádia pro mladé. Dovedu si představit stanici třeba seskládanou z mládežnických pořadů různých jiných stanic, doplněnou dramatickou tvorbou z archivu: vysokokapacitní digitální vysílání k podobným experimentům přímo vybízí. Neměl by však na úkor svého experimentu zničit jedno z mála rádií, které hraje jinak a rozšiřuje tím posluchačům kulturní rozhled!