Před sedmi lety prohlásil ředitel Avignonského festivalu, že české divadlo nestojí za nic. Pohoršilo to nejen tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála. Přezíravost a samolibost Francouzů je věčná, říkalo se. České divadlo má co nabídnout, přesvědčovali jsme s kolegy přímo v Avignonu francouzské přátele. Moc nám nevěřili a nebylo se čemu divit. Divadelní program, zastoupený zde pouze vinohradskou inscenací Vernisáže, nebyl vskutku příliš reprezentativní. V pozadí byl pak slyšet věčný příběh o tom, jak se Češi neumějí prezentovat.

Doba pokročila a o českém divadle začíná být v zahraničí skutečně slyšet. Díky mladým, sebevědomým, multikulturním souborům a jejich nápaditým a osobitým performancím; zmiňuji za všechny již evropsky, ne-li světově známou Farmu v jeskyni. A tak když jsem nedávno dorazil do přívětivě chaotického Skopje, centra Makedonie, abych se za Institut umění – Divadelní ústav zúčastnil nově vznikajícího mezinárodního divadelního networku InterACT, sdružujícího více než osmnáct zemí z celého světa, nikomu jsem nemusel vysvětlovat, že se v Česku produkuje výborné, inspirativní divadlo. Mnozí, od USA až po Gruzii, o něm věděli nebo alespoň něco tušili. Během prezentace Czech Performance Collection, nejlepších českých inscenací minulého roku, pak zúčastnění ředitelé divadel a divadelních festivalů nevěřili té velké žánrové rozmanitosti. A při živých reakcích auditoria na ukázky z představení Obludárium bratří Formanů mě nemohlo nenapadnout, že tato inscenace roku, dokonalá reprezentace českého umění a celé České republiky, se čímsi nevejde do ministerských tabulek (a tudíž peněz) a úřad kultuře nejvíce zasvěcený si láme hlavu, kam s ním. Nebo neláme? Člověk se v úřadech pramálo vyzná.

Na zpáteční cestě jsem pročítal české noviny. Kdosi tam kritizoval patnácti miliony korun dotovaný estrádní program k mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. A v dalších novinách se na předposlední straně dole mezi reklamou na zahradní techniku a výhodný spořící účet tísnila zpráva o snížení dotací na živou kulturu. Vytušil jsem, že se vracím domů.

Tomáš Vokáč, Skopje