Jsem studentem osmiletého gymnázia a právě jsem ukončil septimu, tedy předposlední ročník. To pro mě znamená, že se mám příští rok podrobit maturitní zkoušce, kterou zakončím celé studium. To rozhodně není bezvýznamný akt, maturitní vysvědčení by mělo být určitým odrazem mého osmiletého úsilí a práce, mělo by ukazovat moji odbornou znalost ve vybraných oborech a mělo by mě opravňovat ke vstupu na vysokoškolská studia. Vše výše zmíněné je ovšem jen ideálem, který má k realitě stejně daleko jako KLDR k ráji na zemi. Celostátní maturitní zkouška to měla změnit, měla ukázat, že maturita není formalitou s nulovou vypovídací hodnotou, ale důležitým milníkem na cestě za vzděláním každého studenta. Jenže opak je pravdou, státní maturitní zkouška v dnešní podobě a se současným časovým plánem vzdaluje mnou vyjmenované cíle maturitní zkoušky ještě dál do říše idejí a snů.

1) Pokud někdo chce prokazatelně zjišťovat něčí znalosti, které získal studiem, měl by se ho dotazovat právě na tyto znalosti. Jenže to státní maturitní zkouška nečiní. Ve chvíli, kdy je naprosto nelogicky vytvářena jen jako nějaký test, který vymyslí pár chytrých hlav někde v CERMATu, bez pořádné součinnosti se školami, postrádá tato zkouška význam. Ale to asi nikoho netrápí (přece jen všichni ti, kteří tu zkoušku vymýšlejí, kteří ji schvalují atd. už maturitu mají), a tak se na školách učí podle nějakých přibližných osnov, ve kterých je napsáno, co by tak ve zkoušce mohlo být, ale v reálu se vlastně čeká na to až proběhne první ročník státních maturit, aby se zjistilo, co v ní doopravdy bude, aby se podle toho mohlo teprve začít pořádně vyučovat. Tedy není první výuka a na jejím základě testování, ale na prvním místě je test, kterému se až zpětně přizpůsobuje výuka. A tak se nám běžně stávalo, že jsme ve cvičných testech nacházeli pojmy, o kterých jsme v životě neslyšeli a při jejichž vysvětlování museli vyučující často sáhnout hluboko do vzpomínek na vysokoškolská studia, ale které nám zařadily do výuky se slovy: „No děcka, teda nevím k čemu vám to teda bude, ale co kdyby to tam náhodou bylo.“

2) Oblíbenou drzostí politiků je tvrzení, že o státní maturitě máme dostatek informací a není důvodu ji odkládat. Rád bych zdůraznil, že člověk by měl vědět, jak bude maturovat již v době, kdy nastupuje na školu a ne, že se dozvídá postupně v průběhu studia roztroušené jednotlivosti, které je ke všemu téměř nemožné ověřit. Ostatně je tomu teprve 6 dnů, co jsme se konečně dozvěděli, jak přesně bude vypadat ústní část zkoušky z cizího jazyka a jaké budou zkoušené okruhy. Bezpochyby „dostatečný“ termín, uvážíme-li, že maturujeme za 10 měsíců.

3) Není to ale jen o informovanosti a o výuce. Problémem je už samotná forma zkoušky. Při vší úctě ke státním orgánům a k lidem, kteří v nich pracují, jednoduše nevěřím tomu, že se podaří bezproblémově státní maturitu zorganizovat. Utajit testy tak, aby je nikdo předem nezveřejnil, vytvořit testové otázky tak, aby byly jednoznačné a nezpochybnitelné a všechny ty testy v dostatečně krátké době bezchybně opravit a vyhodnotit, mi přijde jako nadlidský úkol. Má skepse pramení i z toho, že z přípravných testů, které jsem zatím měl možnost vidět, ani jeden nesplňoval to, že by v něm byly všechny otázky jednoznačné.

Těch výtek ke státní maturitě by se dala najít ještě velká spousta, ale to by je někdo musel chtít slyšet a hlavně vyslyšet. Minimálně gymnazisté totiž nežádají odklad maturit kvůli tomu, že by se báli, že je neudělají, ale z toho důvodu, že vidí jejich nekoncepčnost a nepřipravenost, že prostě nechtějí, aby jejich usilovné studium bylo degradovánu zkouškou, kterou vysoké školy nemají v plánu brát v potaz a kterou neberou vážně ani učitelé. Jenže to by si konečně někdo musel uvědomit, že věk ani funkce nejsou v této debatě rozhodujícím činitelem, že tuhle debatu nemohou vést za zavřenými dveřmi, ale že to je právě ta debata, do které právě studenti mají co mluvit.

Ohledně kvality Scio testů bych si dovolil odporovat - letos jsem se zúčastnil jak testů Scio, tak testování státních maturit, a musím říci, že Scio testy jsou neporovnatelně kvalitnější než testy, které předložil Cermat. Lepší jak z hlediska jasnosti a přehlednosti, tak po obsahové stránce. Zatímco Scio test z matematiky opravdu prověřuje komplexně znalosti z matematiky, tak ta verze, kterou jsme dostali od Cermatu, obsahovala pouze malou výseč učiva s nelogickou stavbou otázek. Nevím, jak by vypadala definitivní verze testů u státních maturit, ale pokud by se opravdu měli spustit příští rok, tak je potřeba udělat ještě mnoho práce.

Poznámka- Scio testy jsem viděl opakovaně a pod vlivem této firmy také rozhodně nejsem.

Státní maturita je sama o sobě dobrá myšlenka, nicméně faktem je, že v současné době je z hlediska technického a logistického zabezpečení nepřipravená a je celkem reálné, že pokud nebude odložena nebo se nestane zázrak, skončí celkem solidní blamáží, na kterou nakonec doplatí především středoškolští studenti. Pokud jde o víru autora v to, že nová maturita pozvedne úroveň absolventů středních škol...
Pan Bílek je asi skutečně více "literárním teoretikem" než středoškolským praktikem; původní myšlenkou "nové" maturity bylo, že složení její vyšší úrovně nahradí přijímací řízení na vysoké školy. Jenže tohle je zatím opravdu jen zbožné přání CERMATu (či jak se teď jmenují), které ale s realitou nemá nic společného. Zatím jsem neslyšel o vysoké škole, která by k úrovni obtížnosti maturity jakýmkoli způsobem přihlížela. Jakou motivaci pak budou mít středoškolští studenti k tomu, aby se na tuto těžší zkoušku přihlásili? Žádnou.
Já osobně právě končím 3. ročník klasického gymnázia a jsem z celé třídy snad jediný, kdo uvažuje o vyšší úrovni obtížnosti...
Pokud jde o samotnou úroveň nových maturit, maturitní test z Čj pro nižší obtížnost jsem napsal bez jakékoli předchozí přípravy za asi poloviční dobu k testu vyhrazenou s konečným výsledkem 96%. Rozsah maturitní slohové práce se zmenšil na nějakých 25 řádků textu (!)...
Resumé: ANO státním maturitám, ale NE bez diskuse s vysokými a středními školami. A NE příští školní rok.