Tuto část hry Autostop od Ivana Vyskočila z roku 1961, do níž přispěl dvěma výstupy tehdejší kulisák Divadla Na zábradlí Václav Havel, považovali divadelní vědci, ale i oba autoři za ztracenou. Text vypátrala Lenka Jungmannová a s autorovým svolením ji publikuje v A2.
Osoby: Ela
Hela
Řidič
(Ela a Hela se procházejí po silnici.)
Ela: Poslyš, Helo…
Hela: Copak, Elo?
Ela: Ta naše Lída… viď?
Hela: No…
Ela: Ale stejně – je to skvělé, jak se dokážem obětovat pro své drahé, viď?
Hela: No…
Ela: Jak se dokážem pokořit…
Hela: No…
Ela: A víš, čím to je?
Hela: No?
Ela: Tím, že máme své etické zásady…
Hela: Tak, tak.
Ela: Svoji lidskou hrdost…
Hela: Tak, tak.
Ela: Své dobré vychování…
Hela: Tak, tak.
Ela: Své společenské postavení…
Hela: Tak, tak, Elo. To, co my dokážem, to by nedokázal každý…
Ela: Karel ne, viď?
Hela: Kdepak Karel!
Ela: Jiřina taky ne, viď?
Hela: Kdepak Jiřina!
Ela: A Osvald, Osvald teprv ne, viď?
Hela: Kdepak Osvald!
Ela: Kdepak, ti by to nedokázali! A víš, čím to je?
Hela: No?
Ela: Tím, že nemají své etické zásady…
Hela: Viď?
Ela: Svoji lidskou hrdost…
Hela: Viď?
Ela: Své dobré vychování…
Hela: Viď?
Ela: Své společenské postavení…
Hela: Tak, tak. No vidíš – a my, při našem postavení…
Ela: Vychování…
Hela: Tak, tak… při naší hrdosti…
Ela: A zásadách…
Hela: Tak, tak – při tom všem dokážeme jít na silnici a autostopovat…
Ela: A obětovat se tak pro své drahé…
Hela: Ta naše Lída…
Ela: Však počkej, po dnešku bude všechno jiné… jen co ten autostop poznáme na vlastní kůži…
Hela: Však počkej, jen co se přesvědčíme, co je to vlastně za lidi, co berou cizí děvčata na silnicích do svých aut…
Ela: Však počkej, my si pak s naší neteří Lídou už poradíme…
Hela: Tak, tak…
Ela: Co myslíš, mají ti lidi vůbec nějaké své etické zásady?
Hela: To tedy jistě nemají!
Ela: A nějakou svoji lidskou hrdost?
Hela: Tu teprv ne!
Ela: A nějaké své vychování?
Hela: To už vůbec ne!
Ela: A nějaké své společenské postavení?
Hela: Postavení? Jéje, holka, bůh ví, co je to vlastně za lidi!
Ela: A bůh ví, co tím vším vlastně sledují…
Hela: Bůh ví, holka, bůh ví…
Ela: Bůh ví… ale my se nebojíme, viď?
Hela: Viď?
Ela: Poslyš, že v tom autostopu je až něco nemorálního, že jo?
Hela: Je to žebrota.
Ela: A velká?
Hela: A velká!
Ela: Vidíme to teď na vlastní oči.
Hela: A velká…
Ela: A velká… Poslyš, Helo…
Hela: A velká… Copak, Elo?
Ela: Čím to, že nám ještě nikdo nezastavil, když tady autostopujeme už několik hodin?
Hela: To je přece jasné! Na první pohled se na nás totiž pozná, že máme své etické zásady.
Ela: Své etické zásady, viď?
Hela: A svoji lidskou hrdost.
Ela: Svoji lidskou hrdost, viď?
Hela: A své dobré vychování.
Ela: Své dobré vychování, viď?
Hela: A své společenské postavení.
Ela: Své společenské postavení, viď?
Hela: Tak, tak… ach, ta naše Lída!
Ela: Poslyš, Helo…
Hela: Copak, Elo?
Ela: Když nám nikdo nezastaví, tak ten autostop vlastně vůbec nepoznáme!
Hela: No dovol! Snad bys s nimi nakonec nechtěla někam jet?
Ela: Chraň bůh! Mám přece své etické zásady… A svoji lidskou hrdost… A své dobré vychování… A své společenské postavení… Myslela jsem jen, že by nám měl někdo zastavit, abychom si ho prohlédly zblízka…
Hela: A plivly mu přitom případně do tváře…
Ela: No, to bychom případně mohly…
Hela: Ale jak to udělat, aby nám někdo zastavil?
Ela: Musíme vypadat míň seriózně, trochu jako ty dnešní flundry…
Hela: Můžem třeba zpívat, co říkáš?
(Zpívají „Písně, dcery ducha mého“.)
Ela: Nic, viď?
Hela: Nic.
Ela: Hm.
Hela: Hm.
Ela: Tak zkusíme ještě trochu poskakovat…
Hela: Elo!
Ela: Já vím… jen trošičku…
(Poskakují.)
Hela: Zase nic, viď? Tak já už nevím…
Ela: Je na to asi nějaký speciální fígl.
Hela: Asi.
Ela: Asi na to bude nějaký speciální fígl.
Hela: Asi. Asi na to existuje nějaký speciální fígl.
Ela: Viď? Asi jo. Nějaký speciální fígl.
Ela + Hela: Fígl, viď? Viď, fígl?
(Ela zkouší různé „fígly“. Hela ji pozorně sleduje.)
Hela: Poslyš, Elo!
Ela: Copak, Helo?
Hela: Přiznej se, že tě to celé trochu vzrušuje?
Ela: No dovol, Helo!
Hela: Přiznej se, že tě na tom vábí jistý přídech dobrodružství?
Ela: No promiň, Helo!
Hela: Přiznej se, že se v tobě zase ozvala ta falešná romantika, kterou jsem musela v tobě vždy, a zvláště v mládí, potlačovat?
Ela: Víš dobře, že mě to odpuzuje, a že to dělám jen z obětavosti ke svým blízkým. Ach ta naše Lída… Ale máme přece své etické zásady, svoji lidskou hrdost, své dobré vychování, své společenské postavení!
Hela: Jsi starý romantik!
Ela: Ty máš co povídat, právě ty! Jako bych tě neznala! Anebo myslíš, že jsem zapomněla například na jaro 1910, kdy si celá brněnská Vesna šuškala o tvém vztahu k profesoru Přibskému? A myslíš, že si nepamatuju, jak byl potom Přibský – aby nebyl skandál – přeložen do Vídně, do Algemaine Bürgeliche Mädchenschule, Hasenstrasse sechzehn…
Hela: Dreizehn… Elo! Slíbilas mi přece, že to jméno přede mnou již nikdy nevyslovíš! A teď tohle! No dobře!
Ela: Sechzehn… Tak vidíš! A to nebyla romantika, co? Šestnáctiletá žába a pan profesor? No?
Hela: Dreizehn! Můj vztah k Romanovi bylo čisté dívčí vzplanutí, za něž jsem se nikdy nestyděla, ale nevím, jestli bys totéž mohla říct ty například o svém vztahu k profesoru Žahourovi! Stačí si ostatně vzpomenout na báseň, kterou Žahourovi otiskla v devátém roce Moderní revue:
Já šalmaj svoji smáčím šílenou
zas ve jezeře tvého Tělesna…
Ela: Sechzehn! Helo, jsi krutá a cynická! Měla by ses stydět! Copak jsi mi neslíbila, že mi nikdy nepřipomeneš Otakarovo jméno?
Hela: Dreizehn! Jak ty na mě, tak já na tebe! A zrovna to řeknu: Žahour!
Ela: Tak ty takhle? No dobrá! Přibský!
Hela: Tsss! Žahour! Žahour!
Ela: Tsss! Přibský! Přibský! Přibský!
Hela: Tsss! Žahour! Žahour! Žahour! Ža-
hour!
Ela: Tsss! Přibský! Přibský! Přibský! Přibský! Přibský!
Hela: Žahour!
Ela: Přibský!
Hela: A to nemluvím o tom, jak jsi chodila vždycky odpoledne se studentem Baldou na kluziště!
Ela: Vždycky je lepší chodit se studentem Baldou na kluziště než večer s redaktorem Kopřivou za město!
Hela: Balda byl propadák!
Ela: Kopřiva škrabák!
Hela: A já stejně vím, od koho máš toho Heyduka!
Ela: A myslíš, že já nevím, od koho máš toho Jóžu Úprku?
Hela: A já stejně vím, proč smažíš vždycky 20. června vdolky!
Ela: A myslíš, že já nevím, proč máš na pianinu toho porcelánového jelena?
Hela: A co Čipera?
Ela: A co Machoň?
Hela: A co Veverka?
Ela: A co Pokorný?
Hela: Mlč o Pokorném!
Ela: Pokorný! Pokorný!
Hela: Veverka! Veverka!
Ela: Machoň! Machoň!
Hela: Čipera! Čipera!
Ela: Kopřiva! Kopřiva!
Hela: Balda! Balda!
Ela: Přibský! Přibský!
Hela: Žahour! Žahour!
Ela: Přibský! Kopřiva! Machoň! Pokorný!
Hela: Žahour! Blada! Čipera! Veverka!
Ela: Přibský! Pokorný! Sechzehn!
Hela: Žahour! Veverka! Dreizehn!
Ela: Helo, neměly bychom se takhle škádlit! Máme přece své etické zásady!
Hela: Máš pravdu! A svoji lidskou hrdost!
Ela: Tak, tak. A své dobré vychování!
Hela: Tak, tak. A své společenské postavení!
Ela: Náš život, drahá Helo, ostatně nikdy nebyl lehký…
Hela: My jsem neměly nikdy na růžích ustláno…
Ela: Život se s námi prostě nikdy nemazlil…
Hela: A vidíš – přesto jsem si dokázaly uchovat své etické zásady!
Ela: A svoji lidskou hrdost!
Hela: A své dobré vychování!
Ela: A své společenské postavení!
Hela: A vždycky jsme se obětovaly za své blízké!
Ela: Přestože se život s námi nemazlil…
Hela: Přestože jsme samy neměly nikdy na růžích ustláno…
Ela: Přestože náš život prostě nebyl nikdy lehký…
Hela: Kdyby byli všichni jak my… holka!
Ela: To by nebyly nikdy na světě války, viď?
Hela: To určitě nikdy! Co abychom zkusily ještě jeden fígl: zároveň zpívat a poskakovat…
Ela: Helo!
Hela: Já vím… jen trošičku…
(Zpívají a poskakují.)
Hela: Nic, viď?
Ela: Nic.
Hela: Ti lidé nemají etické zásady!
Ela: Ani lidskou hrdost!
Hela: Ani dobré vychování!
Ela: Ani společenské postavení!
Hela: A nechají nás tu stát u příkopu jako dvě zmoklé slepice!
Ela: A tolik jsme se obětovaly pro své blízké!
Hela: A nikdo nás nemá rád!
Ela: Jen Žahour nás měl rád… a kdo ví, jestli…
Hela: Jen Přibský… a kdo ví, jestli…
Ela: Jen Balda… a kdo ví, jestli…
Hela: Jen Kopřiva… a kdo ví, jestli…
Ela: Jen Čipera… a kdo ví, jestli…
Hela: Jen Machoň… a kdo ví, jestli…
Ela: Jen Veverka… a kdo ví, jestli…
Hela: Jen Pokorný… a kdo ví, jestli…
Ela: Ti by nám jistě zastavili!
Hela: Přibský, Kopřiva, Machoň a Pokorný jistě…
Ela: Žahour, Balda, Čipera a Veverka by se ani nerozpakovali!
Hela: Ach bóže, Jóža Úprka!
Ela: Ach bóže, Adolf Heyduk!
Hela: Ach božuk, 20. června vdolky!
Ela: Ach bžolky, porcelánový jelen!
Hela: A porcelánový sechszehn!
Ela: A porcelánový dreizehn!
Hela: A přece jsme neumřely!
Ela: Že ne, viď?
Hela: Elo… koukni… zastavilo auto!
(Dívají se za scénu.)
Ela: Jdi k němu!
Hela: Co já? Jdi ty!
Ela: Mám mu plivnout do tváře?
Hela: Zatím s tím počkej… až jak bude vypadat…
(Na scénu přichází Řidič.)
Ela: Co myslíš, jak vypadá?
Hela: Těžko říct… řekni mu něco!
Ela: Člověče, co si to dovolujete! (šeptem k Hele) Tak?
Hela: Tak, tak…
Ela: Co si o nás vlastně myslíte? Tak?
Hela: Dobrý, dobrý… jen dál!
Ela: Copak jsme nějaké flundry?
Hela: Nějaká žebrota?
Ela: Na nás si nepřijdete, styďte se!
Hela: Ach ta naše Lída…
Řidič: Dobrý den, dámy! Obávám se, že tu běží o nějaké menší nedorozumění, nezastavil jsem totiž vám, ale jen tak… abych tak řekl… náhodou… totiž přesněji řečeno z nutnosti… to víte, to tak na člověka najednou přijde…
Ela: Tak vy jste nezastavil nám? No vidíte, jaký jste! Ach, Helenko, jsme samy na celičkém světě!
Hela: A tolik jsme se v životě dokázaly obětovat!
Řidič: Když dovolíte, dámy, chtěl jsem jenom poznamenat, že jsem vám dost dobře nemohl zastavit, když jste přece vůbec nezamávaly…
Hela: Cože?
Řidič: Že jste vůbec nezamávaly…
Ela: Cože?
Řidič: Upozorňuji jen, že jste vůbec neza-
mávaly…
Hela: No dovolte, jak se opovažujete!
Ela: My, a zamávat! No to je vrchol!
Hela: Zamávat? My! Takový fígl!
Ela: Copak jsme nějaké flundry?
Hela: Nějaká žebrota?
Ela: A jestli chcete něco vědět, tak my jsme nikdy v životě na nikoho nezamávaly! Nikdy v životě, pane! Nikdy!
Hela: A nikdy také nezamáváme, pane, nikdy v životě, nikdy!
Řidič: Potom lze ovšem očekávat, že vám také pravděpodobně nikdy v životě nikdo nezastaví…
Hela: Pane! Máme přece své etické zásady!
Ela: Svoji lidskou hrdost!
Hela: Své dobré vychování!
Ela: Své společenské postavení!
Hela: Své dobré zvyky a obyčeje!
Ela: Své rodinné tradice!
Hela: Své památky, vzpomínky a ideály!
Ela: Svoji čest, své jméno a svou skvělou pověst!
Hela: Své neteře, zesnulé a příbuzné!
Ela: Své blízké a své drahé!
Hela: Své Žahoury a Přibské!
Ela: Své Kopřivy a Baldy!
Hela: Své Čipery a Machoně!
Ela: Své Veverky a Pokorné!
Hela: Své Heyduky a Úprky!
Ela: Své 20. června vdolky!
Hela: Své porcelánové jeleny!
Ela: Své útulno a čisto!
(Tempo i hlasitost narůstají.)
Hela: Své krajky, vlajky a nemoce!
Ela: Své myšlenky, perořízky a příručky!
Hela: Své kanáry, strýce a snáře!
Ela: Své prádelníky a pelestě!
Hela: Své polštáře a breviáře!
Ela: Své historické romány!
Hela: Své bačkory!
Ela: Své ságy!
Hela: Své dečky a své pradědečky!
Ela: Své diáře, smetáčky a halušky!
Hela: Své pilulky, zástěrky a záděrky!
Ela: Své šlojíře, kapsáře a cypřiše!
Hela: Své květináče, pařenáče a zavináče!
Ela: Své vláčky, ptáčky a hračky!
Hela: Své tašky, pračky a značky!
(Hlasitost je maximální a tempo zběsilé.)
Ela: Své šlupáře, kráže a hábiše!
Hela: Své flamtroky, ksiboje a zumvaše!
Ela: Své bluntráky, kanduše a mojáky!
Hela: Své znalky, gyrdyje a mortušky!
Ela: Své anaparty, cumboně a ksantušky!
Hela: Koukni, Elo, on odjel…
Ela: Tak vidíš… A Lídě by určitě neodjel!
Hela: To určitě ne…
Ela: Ach ta naše Lída!
Hela: Co my v tom životě máme?
Ela: Jen své etické zásady…
Hela: Jen svoji lidskou hrdost…
Ela: Jen své dobré vychování…
Hela: Jen své společenské postavení…
Ela: Jen své dobré vychování…
Hela: Jen své společenské postavení…
Ela: Jen své etické zásady…
Hela: Jen své dobré vychování…
Ela: Jen své etické zásady…
Hela: Jen své etické zásady…
Ela: Jen své etické zásady…
(Hovor je stále tišší a jeho tempo pomalejší.)
Hela: Jen svoji lidskou hrdost…
Ela: Jen své etické zásady…
Hela: Jen své dobré vychování…
Ela: Jen svoji lidskou hrdost…
Hela: Jen své společenské postavení…
Ela: Jen své etické zásady…
Hela: Jen své společenské postavení…
Ela: Jen své dobré vychování…
(atd.)
(Hovor se zvolna mění v šepot, šepot ve stále tlumenější až takřka neznatelné rytmizované pohyby a gesta, jež potom pomalu vyústí do naprostého klidu a ticha.)