V redakci jsme plánovali udělat na letošním MFF v Karlových Varech rozhovor s francouzským režisérem Patricem Chereauem a francouzskou herečkou Isabelle Huppertovou. Pří­liš jsme však neuspěli – festivalové press centrum nám nabídlo pouze pětatřicetiminutový press junket se sedmi dalšími, povětšinou zahraničními novináři. Takovou menší tiskovku, ideální pro pět otázek do deníku, těžko však do A2. Není těžké uhodnout proč: Vary zkrátka chtějí, aby se o nich psalo hlavně v časopisech s velkým nákladem, a samozřejmě pochvalně a nekriticky. Kulturní periodika s názorem tedy nemají valnou šanci, zvlášť když nemohou opominout, že je ve Varech dlouhodobě chabá soutěžní sekce a poněkud neoriginální dramaturgie, přebírající to nejlepší z jiných festivalů, zejména z Cannes. Tam byl mimochodem opravdu úspěšný rok, a proto Vary stály letos rozhodně za návštěvu zejména těm, pro které je Cannes příliš daleko či drahé. Ozvuky toho nejlepšího „odVaru“ přineseme v příštím čísle z pera našich kmenových autorů. Nicméně zpět k Varům: ucelenou retrospektivu aby zde pohledal, podnětnou sekci spojenou tématem či určitou národní kinematografií také. Proč vlastně dnes dělat festival kategorie A? Většina diváků (opět převažovali mladí filmoví nadšenci) přijela do Varů užít dobré filmy, a ne červený koberec. Festival by se kritické reflexi proto neměl bránit, bez ní na tom koberci hrozí dlouhý spánek.