Tak blízko katedrál, my skrýváme se v sklepích,

skrčení, hladoví, my modlíme se vztekle.

Potmě a vybledlí, my s jednou nohou v pekle

vzýváme nebesa a jas a zlatý přepych.

Byl boj, byl krvavý, my přišli o své druhy,

o děti, o ženy, my zbyli jen, my starci.

Byl konec světa, když hráli jsme šachy v parcích.

O víně, konzervách my přežijem i druhý.

Někdy je veselo. Když smrtka tančí s námi.

Neradno vzpomínat, jak končí tyhle flámy.

Radno je modlit se, čekat a leštit helmy.

Přijde čas, vyjdem ven, my postřílíme šelmy!

Půjdem jak procesí průzračně čistým ránem.

My vyjdem z katakomb. Pakliže z mrtvých vstanem.