Dámy a pánové,

předkládáme zde útržkovité dějiny jednoho proudu hudební anarchie, radikálního jazzu, jedné z nejsympatičtějších „slepých uliček“, která se vine a sukuje většinou jen kolem našeho území. U nás to s „výstřednostmi“ tohoto typu nebylo valné, jak dokazuje průzkum Vladimíra Kouřila (s. 18); nyní však máme všechny historické i současné skvosty free jazzu k dispozici – orientační body vizte v anketě na s. 16. Též lze přijet do Prahy na jeden z říjnových koncertů festivalu Stimul, o nichž informujeme v rubrice Tipy (s. 19). Téma připravil Petr Ferenc. Jiří Přibáň v komentáři na s. 3 vyzývá, abychom obrátili pozornost k první republice, naši recenzenti tak nečiní; vybírají si v tomto čísle knihy (ukrajinskou, moldavskou a německy psanou od české autorky) ve stínu Leonida Brežněva a reálného socialismu. Vaší pozornosti doporučuji reportážně esejistický text Jany Bohutínské o novém divadle a, také vzhledem k nedávnému výroku premiéra Fischera („S vládou i se mnou osobně je možné věcně jednat za jednacím stolem a hledat řešení, nebo lze demonstrovat a křičet, že vláda ,vraždí českou vědu‘. Každopádně není možné činit oboje současně.“), text Terezy Stöckelové o nutnosti akademického squatterství. A ještě – rozhovory s irskou básnířkou Vonou Groarkeovou, finským prozaikem Petrim Tamminenem a britskou kurátorkou Claire Bishopovou.

Černé čtení hlubší noci!