Výběr šéfa ve veřejnoprávní České tiskové kanceláři (ČTK) se změnil v absurdní frašku.
Dlouholetý generální ředitel agentury Milan Stibral se v červnu rozhodl dva roky před koncem svého funkčního období rezignovat a odejít do důchodu. Nahlas se to neříkalo, ale všichni v Četce považovali za jisté, že novým šéfem bude Jiří Majstr, do loňského roku londýnský zpravodaj, který ještě nad Temží začal připravovat reformu ČTK. Jejím deklarovaným cílem bylo přinést klientům nové produkty, agentuře větší multimedialitu a pružnost. Majstr se stal loni ještě před návratem z Londýna náměstkem generálního ředitele (NGŘ) pro reformu. Už před Stibralovou rezignací se ovšem mělo za to, že zkratka NGŘ znamená nový generální ředitel. Vyhlášené výběrové řízení mělo tedy jednoznačného favorita.
Rada ČTK však z pěti adeptů překvapivě zvolila 20. srpna 2009 rozdílem jednoho hlasu Radima Hrehu. V řadách vedení Četky zavládl zcela nefalšovaný a upřímný děs. Řadoví zaměstnanci byli sice překvapeni také, v jejich postoji ale bylo cítit odstup a místy až pobavení z toho, jaké nečekané situace může život těm nahoře připravit. Po prvotním oněmění v důsledku šoku však následoval nejdříve článek v týdeníku Respekt (31. 8. 2009), který popsal Hrehu jako muže s kontroverzní historií i vazbami. Čtvrtého září pak přišel otevřený dopis Odborového svazu Media, který se také pozastavil nad okolnostmi volby nového ředitele a vyzval Radu k přehodnocení události. Stoupenci nově zvoleného ředitele také nelenili. Ze Slovenska, kde Hreha krátce působil v čele veřejnoprávní televize, dorazil od jejího současného ředitele i ze strany tamních televizních odborů list, který se na oplátku Hrehy zastal.
Mlčící zaměstnanci
Přetahovanou ale nakonec rozhodl Milan Stibral, který se téměř ze dne na den rozhodl, že do důchodu neodejde. A Rada pak na konci září rozhodla o odvolání Hrehy a opětovném jmenování Stibrala. Obhajoba těchto přemetů od předsedkyně rady Pavly Valčákové před mediální komisí sněmovny potom absurdní frašku dovršila; skvělý výkon hodný svých kořenů podal ale i šéf sněmovní komise Vítězslav Jandák (ČSSD). Vedení ČTK a Rada se snaží diváky přesvědčit, že důvodem celého veletoče je Stibralovo formální pochybení. Rezignaci doručil údajně jen Radě ČTK a nikoli svému zaměstnavateli, tedy ČTK, a proto je prý jeho krok neplatný. Čím vehementněji se ale tímto argumentem Rada ohání, tím je jasnější, že o to vůbec nejde a že v boji prohnilých proti prohnilým se schyluje k souboji neprůstřelných právních expertíz, zřejmě i před soudem.
Je tu ovšem ještě jeden potenciální aktér, který o sobě (zatím?) nedal vědět, a tím jsou řadoví zaměstnanci ČTK. Šéfka Rady se jimi zaštiťuje: právě oni si prý přáli Stibralovo setrvání. Není ale jasné, o co se tvrzení Valčákové opírají. Odborový svaz Media, který zpochybnil Hrehovu volbu mezi prvními, podle dostupných informací na půdě ČTK nepůsobí. Jediné četkařské odbory nesdružují téměř nikoho a aktivní nijak nejsou. Na podporu Stibrala se neobjevila žádná petice, neuskutečnilo se žádné zaměstnanecké shromáždění, zkrátka nic.
Jde to dolů
A to jistě ne proto, že zaměstnanci nemají do skladby manažerů co mluvit – jak v polemice s agenturní Radou pronesl člen sněmovní mediální komise a bývalý odborový boss Zdeněk Škromach (ČSSD). To je sice možná pravda z hlediska práva, ve skutečnosti ovšem poměry na každém pracovišti závisejí na poměru sil mezi zaměstnanci a vedením. V ČTK se většina řadových pracovníků nepostavila ani na jednu stranu sporu. Zaměstnanci tuší, že s jejich zájmy a skutečnými každodenními problémy bitva o ředitelské křeslo zas tolik nesouvisí a že ani jedna strana jejich situaci výrazněji nezlepší. „Pro setrvání ve funkci jsem se rozhodl z jediného důvodu: nechci dopustit, aby skončilo zmarem dílo, které jsme spolu v minulých letech vybudovali,“ uklidňoval je Stibral v dopise zaměstnancům. Co ale „zmarem“ myslí, neuvedl. Stejně jako u ostatních kandidátů nebyl ani Hrehův projekt zveřejněn. Hreha sám jen v rozhovoru pro Lidové noviny (22. 9. 2009) řekl, že chce zpravodajství orientovat více do podnikové sféry a že se případně nebude bránit ani outsourcingu některých činností agentury. Zvláště pro potřeby klientů z řad byznysu mínil vybudovat tým analytiků, protože právě na tuto nohu prý současná Četka kulhá.
V případě Majstra (respektive staronového ředitele Stibrala) lze předpokládat pokračování v už rozběhnuté reformě. Ta spočívá hlavně v zavádění nových produktů pro klienty (headlinové zpravodajství). Kvalita zpravodajství v popředí jejich zájmu není. Mezi manažery totiž převládá dojem, že ČTK je pro ostatní média „svatým vzorem“, ačkoli situace už je dávno trochu jiná. Jen pár dní poté, co si Stibral rozmyslel svůj odchod, oznámil v onom dopise zaměstnancům, že v souvislosti s hospodářskou krizí zahajuje úsporná opatření. „Plošného propouštění“ ani „plošného snižování mezd“ se ale prý obávat nemusejí. Zpravodaje, subeditory a další pracovníky továrny na informace jménem ČTK mezitím stále víc tíží neustále přibývající pracovní povinnosti, zhoršující se podmínky práce a velkou část z nich i dlouhodobě nízké platy.
Pravé jméno autorky je redakci známo.