Když Marcel Duchamp v roce 1913 vytvořil svůj první ready-made (Kolo), radikálně proměnil představu o tom, co může být uměleckou tvorbou. V  linii překračování dosavadních hranic umění pokračují například některé výstavní projekty, které se uskutečnily v letních měsících v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku.

Jeden mezi nimi vynikl. Jeho autorem je čínský umělec Song Dong (nar. 1966). Vyvořil instalaci Waste Not (Neplýtvej, 2005). Název je přibližným překladem čínského termínu „wu jin qi yong“, který byl určujícím měřítkem čínského hospodářského života v době Kulturní revoluce v 60. letech minulého století. Smysl pojmu spočívá v ideji použít každou věc tak, aby nebyl promrhán ani kousek. Umělcova matka Zhao Xiangyuan, jež reprezentuje mentalitu jedné čínské generace, nashromáždila za svůj život obrovské množství použitých předmětů (které by se jednou mohly hodit). Spory v rodině, které tato akumulace odpadu vyvolávala, vyvrcholily po smrti manžela. Nutkavý sběr odhozených věcí dosáhl extrémních rozměrů. Psychologie takové jednání chápe jako metaforu snahy vyplnit prázdné místo, které zůstane po ztrátě emočního objektu. Hluboký smutek, který Dongova matka prožívala, přivedl umělce k myšlence, že její „sbírku“ zveřejní a zapojí ji do přípravy výstavy. Doufal, že tím zmírní bolest a dá smysl matčině celoživotní snaze o to, aby nic nepřišlo nazmar. Když bylo v roce 2005 Waste Not poprvé vystaveno v Pekingu, Zhao Xiangyuan skutečně pomáhala s tříděním materiálu, s instalací i s texty, které dokumentovaly její životní praxi.

Kromě množství oblečení, děravých kbelíků, mýdel (leckdy starších než autor instalace) nebo prázdných tub od zubních past byla do atria MoMA přenesena také více než sto let stará chatrč, v níž žila umělcova matka. Song Dong je přesvědčen, že vlastnictví oněch věcí jí dodávalo jednak pocit bohatství, jednak bylo zdrojem dávných vzpomínek. Jak vyplývá z video rozhovoru mezi autorem a kurátorkou výstavy, je pro něj tato neobvyklá sbírka jakýsi rodinný archiv, jehož položky v sobě nesou silný emocionální náboj. To vyplyne napovrch v okamžiku, kdy Song Dong vyjadřuje své city k páru bot, které nosil jeho dědeček, pak otec, matka a v dětství i on sám (interview je možné shlédnout na stránkách MoMA).

Na stěnu výstavní síně umístil umělec modrý neonový nápis určený nikoli obecenstvu, nýbrž zemřelému otci: „Tatínku, nestrachuj se, maminka a my všichni se máme dobře.“ Instalace získala ještě osobnější ráz, když na počátku letošního roku zemřela rovněž Song Dongova matka. Stačila ještě synovi spokojeně říci: „Schovávat všechny ty věci bylo užitečné, nemyslíš?“ Její slova rezonují celou expozicí.