Na okně stojí tři pagody z borovic.

Jsou stejně velké,

téměř stejně velké.

Každá má ale trochu jiný odstín.

Vedle mé sevřené pěsti

jsou málem dvakrát takové.

Ale nevadí. Vidím totiž,

že i má pěst je bílá pagoda.

Ta tmavá

spadla ze stromu teprve letos.

U světlé si nejsem jistý,

ale vím, že ještě nevybledla tak jako minulost.

Vím také,

že se veverky inspirovaly

a ušily si kožíšky.

Světlé. Bylo to tajemství, je to tajemství.

Každá pagoda má svou historii,

ovšem nepatrná část jejich minulosti

zůstává nejasná. S básní je to stejné.

Ale báseň by nedusil takhle nesmyslný výklad.

A báseň, kterou právě píšu, se tajně zamilovala

do zřetelných vrstev pagody z borovice.

Chce po mně, abych ji vzal tam, kde jsem ji našel,

chce se vrátit na urostlou červenou borovici.

Přeložila Zuzana Li