Hiphopová scéna zlomila tabu, oznámil slovenský deník SME v souvislosti s písní „Trápi ma“ rapera Vladise. Ten v ní mimo jiné rapuje, že krysy zabily prezidenta Tisa, Ital je blbý, Čechovi smrdí z huby, Arabové podvádějí a Cigáni kradou. Zasáhla krajní pravice na Slovensku už i tuto subkulturu jako v Německu?
Člověk by si pomyslel, že v prostředí česko-slovenské hiphopové scény půjde v případě xenofobního textu rapera Vladise, člena bratislavské formace 2H+ a jednoho z protagonistů muzikálu Príbeh ulice, pravděpodobně o dobře míněnou ironii, ale poslech nás přesvědčuje o opaku. Nic na tom nemění ani raperovo dodatečné vyjádření pro deník SME, ve kterém sice domněnky o svém rasistickém přesvědčení dementoval, ovšem o Tisově popravě má jasno. Na celém záznamu zaujme především míra Vladisových rozpaků. Je zřejmé, že o svých rýmech příliš nepřemýšlel.
SME má pravdu v tom, že představitelé slovenské a české hiphopové scény doposud vystupovali jednoznačně antirasisticky a někdy až militantně antifašisticky. To samozřejmě neznamená, že bychom podobné názory nenašli u jiných hiphoperů. Stačí se jen podívat do diskusí na serveru Boombap.cz. Jsme tedy svědky zrodu československého krajně pravicového hip hopu po vzoru okolních zemí, anebo se jedná o nešťastný přešlap rapera, nekriticky opakujícího společenská klišé?
Übergangsta
V podobné situaci se ocitlo Německo asi před pěti lety. Tehdy zástupci labelu Aggro Berlin způsobili pozdvižení texty, v nichž si pohrávali s narážkami na Třetí říši. V Česku díky spolupráci s Karlem Gottem dobře známý Bushido zase rapoval: „Zasalutuj, postav se do pozoru, jsem vůdce jako A.“ A Fler rovnou vydal svou desku pod názvem Neue Deutsche Welle a doprovodil ji propagačním sloganem: „Prvního května vracíme úder.“ Čímž parafrázoval Hitlerův výrok předcházející válce s Polskem. Následovala mediální štvanice, v níž bylo jasně patrné, jak význačnou roli historická, zčásti tabuizovaná zkušenost nadále hraje. Oba rapeři veškerá obvinění označili za absurdní a hájili se jednak nepochopením svých textů (A neznamená Hitler, ale Azad, jméno spřáteleného rapera), jednak svým neněmeckým původem či přátelskými vztahy s imigranty.
Expert na německý hip hop Michael Putnam, který přednáší na Michiganské státní univerzitě, tvrdí, že nejde o neofašismus, jak píší média, ani o snahu o zvýšení zisků prostřednictvím kontroverzní kampaně. S ohledem na dominující žánr gangsta rapu se domnívá, že v tomto případě se jedná o zvláštní způsob budování identity mladé generace, jež přirozeně reflektuje německou minulost. Za tímto účelem konstruuje možná poněkud bizarní kategorii übergangsta, jejímž ztělesněním není nikdo jiný než Führer, jehož charakteristika prý bezvadně koresponduje s ideálním typem amerického gangsta rapera. Protože německá mládež trpí nedostatkem „pozitivních“ vzorů v podobě autentických gangsta raperů, pokouší se hledat někoho, k němuž by mohli v intencích svého žánru za jistých okolností vzhlížet.
Nová nenávist a bílý rap
Spojení hip hopu a krajní pravice se může zdát absurdní, avšak faktem je, že v současnosti existuje množství takto zaměřených kapel a jednotlivců. Jako vůbec první skupina ultrapravicového hip hopu byla identifikována americká formace Neo Hate, jež začátkem nového tisíciletí vydala album Rhyme Core. Metalem inspirované beaty se zde kombinovaly s neumětelským rapem a výsledkem byly skladby jako Kill All Them Jews, Nigger Alert či Six Million More. Obě strany to braly jako recesi, přesto se našli pokračovatelé. V Německu roku 2003 debutovala kapela Dissau Crew s albem Zyklon D – Frontalangriff (Frontální útok), které obsahovalo antisemitské, rasistické a nacionalistické texty. Ve Francii se proslavil ultapravicový skinhead Goldfaf z Bretaně; silnou scénu má také Rusko, kde pravidelně vycházejí kompilace takzvaného bílého rapu.
Skinheadi jsou z módy
V Česku a na Slovensku prozatím zjevně žádný zástupce ultrapravicového hip hopu nepůsobí. To nicméně neznamená, že by se jednalo o téma neznámé. Spolu se změnami na ultrapravicové scéně tam přirozeně dochází také k diskusím o potenciálním osvojení hip hopu. U nás je nejvýznamnějším trendem přijímání německého konceptu autonomního nacionalismu; navíc ale česká ultrapravice chce opustit zdiskreditovanou skinheadskou image a otevřít hnutí jiným subkulturám – na sjednoceném základě nacionálního socialismu. Jinými slovy, člověk může poslouchat hip hop, oblékat se jako hiphoper a tvořit hip hop, aniž by to bránilo jeho nacionálně socialistickému uvědomění. Cílem toho má být zatraktivnění celého hnutí, akvizice užitečných prostředků propagandy a konečně rozšíření vlastních řad. Ultrapravice si pochopitelně klade otázku, jak by měl NS hip hop (národně-socialistický) vypadat, aby nebyl v rozporu s její ideologií. Jak jsme si mohli všimnout, jde o spor formy a obsahu. Totiž: forma je akceptovatelná, pakliže ji vhodně zaplníme. V tomto ohledu zaujala jisté ultrapravičáky například skladba Konečný řešení hororcorového rapera Řezníka a jeho hostů Hrobky a Pitvy, kteří v intencích svého žánru provokativním způsobem referují o problematice bezdomovectví, rasismu a narkomanie. Pozornost si získal slovenský Kali, jenž se hrdě hlásí k oblečení Thor Steinar a takto odění jedinci bývají k vidění i na jeho koncertech. Stejně tak RepKebz pro své teorie o židovském spiknutí či boskovický S-Kore se svými vlasteneckými a protidrogovými texty. Nezapomeňme také na ostravského Clipa z Fuerza Arma, libujícího si v bojových sportech, jenž dokonce poskytl rozhovor ultrapravicovým Radical Boys Brüx.
Stále hlasuju proti
A co na to česká hiphopová scéna? Vše v podstatě zůstává při starém. V dobách desek Repertoár a My3 patřil antifašismus ke stěžejním tématům hip hopu; bylo to skoro klišé. Jistá změna nastala po nástupu kapely Supercrooo a jejího „komiksového stylu“ (odklonem od „rapu ulice“), ale i v tomto období celá tato subkultura dávala jasně na srozuměnou, že ve svých antirasistických postojích zůstává stejná. Dokumentuje to třeba účast na akcích pořádaných Antifou. Fenoménu rasismu a fašismu se v poslední době dotkl také Tafrob se skladbou Největší Čech a Kato z Prago Union, jenž se díky Krajnímu prostředku z aktuálně vydaného alba Dezorient Express okamžitě zařadil mezi nejlepší glosátory v této oblasti, neboť si bystře všímá, jak si krajní pravice přisvojuje vnější znaky hip hopu.
Kapitolou samou pro sebe byla účast rapera a DJe Beaxe na Svatováclavské manifestaci v Kladně v roce 2007, který dokonce pro televizi vystupoval v roli zástupce tiskového mluvčího Autonomních nacionalistů. Šéfredaktor časopisu Bbarák a dramaturg festivalu Hip Hop Kemp Affro to komentoval takto: „Dosud jsem žil v přesvědčení, že hiphopová scéna, tedy stádo poslouchající ‚černou muziku‘, a rasismus nejdou dohromady. Beax mě z omylu, ve kterém jsem žil, velmi rázně vyvedl.“ Beaxe odsoudili rapeři Indy, Smog Gipsy i Henry D (zajímavé je, že se dvěma posledními – Romem a černochem – Beax předtím natočil skladbu A Man is a Man), což on sám označil za akci levicových extremistů. Jeho soukmenovci se vyjádřili, že Beaxovy „hříchy z mládí“ nepovažují za relevantní.
Jaká bude situace u Vladise, prozatím nemá smysl hodnotit. Je to jiný případ než Beax, ale neméně závažný. Postaví se hiphopová scéna za své, snad ne ještě ztracené ideály, anebo to mlčky přejde? A zaslouží si Vladis vůbec roli obětního beránka, když se patrně v určitých názorech zase tolik neodlišuje od svých kolegů? Nic není jedno, ale jedno je jisté. Domácí hip hop už nikdy nebude jako dřív.
Autor je hudební novinář; studuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, v oddělení bezpečnostních a strategických studií.