Dámy a pánové,

při výpadech do světového kulturního dění v tomto čísle A2 pokračujeme ve strategii spojování sil vícera protřelých průzkumníků: rozhovoru s britskou prozaičkou Sarah Watersovou napomáhají recenze dvou jejích románů a k článku Kateřiny Neveu o současném francouzském dramatu se řadí výseky tří dramat. Z průzkumníků­-solitérů si dovoluji upozornit na Michala Špínu a jeho expertizu románu Budapešť od brazilského pěvce Chica Buarqua – přibližuje se v ní k „jedinému jazyku na světě, před kterým má ďábel respekt“. Další strategickou inovací je infiltrace zahraničních autorů (tedy i nepovědomých publicistických postupů a jazykových řešení) do českého prostředí; v novém V4 cyklu začínáme slovenským filosofem Fedorem Blaščákem, k němuž se váže příspěvek teoretičky interaktivních médií Martiny Ivičič. K tématu čísla (připravenému Lenkou Dolanovou), jímž jsou aktuální výstavní prostory, nás přiměly změny, k nimž u galerií a kulturních center v poslední době dochází­. Stručně řečeno, různými způsoby (ne vždy šikovně) se vyrovnávají s utužující se ekonomickou a politickou hierarchií společnosti. Co se týče kresby na titulní straně, stavbu takového kulturního centra A2 máme v budoucnu v plánu, ve vší vážnosti, víte-li o slušném investorovi, napište nám.

Chladené miešané čítanie!