ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Památkově chráněné domy, které jejich majitel nechává záměrně chátrat, by měly být:

celkem hlasů: 78

Berlínské bienále Na letošním Berlínském bienále zaujme už to, jak na něj jednohlasně útočí německá média. Jedním z magnetů přehlídky měl být mimochodem i projekt českého výtvarníka Martina Zeta. Ten pro něj plánoval shromáždit a zničit tisíce kusů knihy Německo páchá sebevraždu... další tipy
Nový snímek Paula Thomase Andersona s názvem The Master bude mít premiéru 12. října... více Čert vem Ratha, hokej i záhadného tvora, natočeného v blízkosti podmořského ropného vrtu nedaloko Britských ostrovů (on už se o něj král rybářů Jakub Vágner postará)... více Modeselektor + Thom Yorke: This... více Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více
úvod > archiv > 2010 >  č. 15 > Atmosféra klubů pro homos...

Atmosféra klubů pro homosexuály - polotovary

Richard Smith

Smithovo líčení rajských časů na britské gay scéně uveřejnil ve svém „drogovém čísle“ magazín Gay Times v září 1994 a o rok později ho do své knihy Extáze a techno scéna zahrnul Nicholas Saunders (a do češtiny přeložil Petr Pálenský). Pamětník se vrací na počátek devadesátých let, do doby, kdy se po odchodu Železné lady zdálo, jako by se z prodlužované hysterie okolo AIDS – za přispění extáze a techna – rodily nové, něžně bezelstné a rokokově hravé časy. Bájná homosexualita zde tvoří zátiší, které připomene jemnou porcelánovou idylku nejen pro svou přátelsky obnaženou rozpustilost, ale také křehkostí svého hédonismu.

 

 

Tyhle malé, důvěrné obřady nás poutají k sobě. Užíváme si sexu, masírujeme si navzájem bradavky Vicksem, potom někomu něžně foukáte do obličeje nebo na něj ústy stříkáte vodu, aby se ochladil, líbáte se, občas někoho jemně štípnete do bradavky, prostě s přáteli sjíždíte éčko a snažíte se jim přitom dělat dobře. Pak se třeba vypravíte na toaletu, koukáte na sebe do zrcadla a fascinuje vás to. Připadáte si tak krásní, líbí se vám vaše oči, vaše pleť. Stojíte tam celé věky. Ze záchodků vycházejí po dvojicích chlapci, někteří ve skupinkách, ve stylu keystoneských strážníků, někteří šňupali amfetamin, někteří se milovali.

Stokrát za noc se vás někdo zeptá: „Tak co, seš v pohodě?“ Šlo by odpovědět podrobněji, ale většinou řeknete: Paráda… cítím se super.“ A když jste už hodně sjetí, zadrmolíte jenom: „Je to síla.“ Když je vám blbě – jako že to bývá často – vždycky se vám někdo cizí snaží pomoct („Tobě je špatně? Chudáčku…“). Ve většině gay klubů se lidi baví jenom s přáteli a s těmi, kdo se jim líbí, ale my se tu bavíme každý s každým. Možná proto, že když jsme spolu, všichni jsme přátelé a líbíme se sobě navzájem.

Jednou jsem se tu dokonce rozplakal. Bylo už téměř k poledni – tančím, cítím se skvěle a vidím, jak se všichni kolem usmívají a jak jsou nádherní, a najednou mi došlo, že nikdo nikdy nemohl být na světě šťastnější, než jsme my v téhle chvíli. Nebo jsem si prostě uvědomil, že nic lepšího od života už čekat nemůžu…

 

Vybrala elsa aids.