ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

Otisk, stopa, linie Jedinečná tvorba autodidaktky Běly Kolářové stála dlouho stranou zájmu publika, ve stínu aktivit jejího životního partnera Jiřího Koláře. Svá díla začala pravidelněji vystavovat až v devadesátých letech, a to zejména v mimopražských galeriích... další tipy
Karate - Rap - 80. léta... více Freeky tanečníci a freeks v novém videoklipu jihoafrické skupiny Die Antwoord I Fink U Freeky... více Skupina The Flaming Lips, která bude patřit mezi hlavní taháky letošních Colours of Ostrava předělala skladbu I Want You (She's So Heavy) od The Beatles... více Nancy Holt mluví a vzápětí slyší vlastní slova... více Alan Moore a Occupy London... více Modeselektor feat. Otto von Schirach: Evil Twin... více
úvod > archiv > 2010 >  č. 16 > editorial

Dámy a pánové,

nespokojme se s tím, jak se tuzemská společnost v novém období duchovní únavy vyrovnává s myšlením českého (ve světě mnohem známějšího) filosofa a sociologa Karla Kosíka, jednoho z nejprozíravějších diagnostiků polistopadové epochy. Člen protifašistické odbojové skupiny Předvoj, vězeň Malé pevnosti v Terezíně, halasný prorežimní marxista a disident byl po Listopadu svou kritičností nepříjemný už téměř všem. Příliš brzy totiž zaznamenal, že se česká společnost po rozpadu režimu rozhodla nemyslet (rozhodovat se mezi bílou a černou, jak jim jsou předkládány), nehledat vlastní řešení, vlastní kulturu, vlastní odpovědnost, nýbrž přejímat hotové kulturně­-politické systémy (systém), o nichž však měla a má povšechnou představu. Téma Kosík přinášíme v době, kdy je načase znovu číst knihy jeho esejů (Století Markéty Samsové, 1993; Předpotopní úvahy, 1997; Poslední eseje, 2004), polemizovat s autorem; domýšlet jej. Načase. – První srpnové číslo A2 observuje zahraniční kulturní dění: obsahuje reportáž z Belgie, kde „kvete“ bioumění, rozhovor s francouzským spisovatelem Bernardem Noëlem, ukázku z prózy Juliena Gracqa, o němž se Noël zmiňuje, procházku s berlínským Muzeem filmu a televize či zprávu o oživení naší hudební experimentální scény díky Jorgemu Boehringerovi. Pro rozčilení doporučuji stránky 37 a 38.

Vlajkové, stěžňové i podpalubní čtení!

diskuse

CO JE HEZKÉ

Rico | 09. srpen 2010 17:34

Ach!

Takže: sice se „česká společnost po rozpadu režimu rozhodla nemyslet (rozhodovat se mezi bílou a černou, jak jim jsou předkládány), nehledat vlastní řešení, vlastní kulturu, vlastní odpovědnost, nýbrž přejímat hotové kulturně-politické systémy (systém),“ nicméně „o nich měla a má povšechnou představu“, pročež se ptám, jak si vůbec mohla „česká společnost“ myslet, že se „rozhodla nemyslet“? V čem pak bylo její rozhodnutí referenční, a japak, že si toho nikdo nevšim tesně po rozhodnutí „české společnost“!? Běželo zrovna MS v hokeji?

Ale budiž.

Jenže, jak myslí celá společnost? A jak se na „myšlení společnosti“ podílí, jak ho formují například její veřejné sdělovací prostředky, zde zejména masově konzumovaná Nova, ani ne jako baličák v úvahu připadající Blesk atd.? Že by zase jednou Marťani!?

Kdo však sledoval kolotoče názorů kolem tak primitivních (dávno jinde už ověřených a fungujících) věcí, jako bylo např. omezení jízdní rychlosti v obcích, zavedení bodů za formy nepřekonatelně kvalitní jízdy domorodých automobilistů (aby zmíněna byly ta masovější), anebo kdo si do deníčku obtahoval ony kopací tanečky našeho pana prezidenta kolem NGOs, rozvrhů občanské society atd., kdo tedy byl recipientem českých diskursů in vivo, ten si posmrkne a tiše si v duchu zašeptá: že by se skládala česká společnost z unikátních blbů?

Je-li však tomu tak, a ona skutečně blbá je už od 30. let min. století, pak sborově: Co je české, je prostě hezké a naše.

Kosík sem, Kosík tam: Když jedním mrkem dokáže autista spočítat počet sirek vysypaných z krabičky na stůl mezi plný půllitr a popelník, tak co… A hlavně: kde je problém?

literární záchvatník

Jadranka Pešková | 04. srpen 2010 17:16

Hoďte nám na agoru toho drzého Bílka.

RE: literární záchvatník

Libuše Bělunková | 10. srpen 2010 08:47

Které vydání zápisníku by to mělo být?