Osmého dubna tohoto roku byla na pražské Pankrácké pláni zahájena stavba výškové budovy, která má vyplnit prostranství mezí hotelem Panorama a bývalým Československým rozhlasem. Jedná se o „véčko“ City Epoque od developerské společnosti ECM, které by mělo pojmout na 130 luxusních bytů, v ceně až 30 milionů korun za jeden, a bazén s fitness pro obyvatele. „City Epoque splňuje všechny požadavky na komfortní a luxusní bydlení v dosahu historického centra Prahy pro úspěšného metropolitního člověka,“ píše se na webových stránkách ECM. Kolem tohoto projektu, stejně jako kolem celkové výstavby na Pankrácké pláni, se to však hemží spory, v nichž stojí proti sobě zájem výhodně investovat se zájmem smysluplně nebo aspoň neškodlivě dotvářet tuto část Prahy.

Zuby na obzoru

Výška City Epoque bude 104 metrů, což zaručí, že se budova zařadí mezi hradbu pankráckých výškových budov, viditelnou z rampy Pražského hradu. Vizuální dopad stojících budov ale nezmírní, naopak podtrhne problematičnost těchto staveb vzhledem k panoramatu. Na tom se shodlo UNESCO, ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla), Národní památkový ústav i architekt Tančícího domu Vlado Milunić, který záměr dlouhodobě kritizuje. „Aplikace historicky vyzkoušeného principu souvislé zástavby, ze které vyčnívají věže, by k třem stávajícím výškovým budovám na Pankráci vytvořila souvislou podnož nestejné výšky mezi 1/3 a 2/3, která by budovy navzájem svázala a jejich nevhodnou výšku na pražském horizontu opticky redukovala,“ říká Milunić. Také Výbor pro světové dědictví UNESCO se na jednání na jaře 2008 usnesl na doporučení snížit plánovanou zástavbu na 60–70 metrů, což je střední hodnota mezi nejnižšími a nejvyššími stavbami v lokalitě. Odtud panika kolem vyškrtnutí ze seznamu UNESCO. Usnesení Výboru není vymahatelné, ale při jeho nedodržení hrozí zařazení Prahy na seznam ohrožených památek a právě i možné vyřazení.

Posvěcení projektu ve stávající podobě poskytly ministerstvo kultury (které původně projekt zamítlo) i odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl. m. Prahy, který vede Jan Kněžínek. Ten na památkářské námitky reaguje: „Nechápu, proč se dopad výškových budov na památkovou rezervaci musí hodnotit z kopce a ne třeba z Karlova mostu jako v případě Londýna při posuzování ,Okurky‘ Normana Fostera.“ Jeho stanovisko je doplnit pankrácké „zuby“ dalšími výškovými budovami, které utvoří jakousi skupinu. Uzavírá: „Když se děje něco nového kolem nás, lidé mají obavy. Ale nakonec budou spokojení, všechno bude nové, čisté.“

Kam kráčíš, Pankráci?

Bytový dům City Epoque není oddělitelný od celkové koncepce, či spíše nekoncepce, zastavování Pankrácké pláně. V posledních letech zde vyrostlo obchodní centrum Arkády Pankrác, administrativní budova Gemini, jízlivě místními překřtěná na věznici parmskou, bytový dům společnosti Hochtief za Centrálním parkem, u místních znám jako „dům s ďourou“. V procesu schvalování se v současné chvíli nacházejí tři budovy plánované v blízkosti Severojižní magistrály: Administrativní centrum Pankrác („jitrnice“) a Administrativní centrum Reitknechtka a budova Beryl. Mimo to také rozšíření obchodního domu Bauhaus a dvě administrativní desetipodlažní věže u historické Kotěrovy vodárny. V oblasti by se mělo postavit ještě asi dalších jedenáct budov podobného rázu.

Tato výstavba však nepřináší lokalitě urbanistické a funkční završení, ale pouhé komerční využití dohnané do zbytnělé, do sebe zahleděné karikatury. „V obchodním centru Arkády Pankrác mezi luxusními obchody, nabízejícími oblečení v řádu tisíců a desetitisíců korun, chybí například kopírka, čistírna, opravna obuvi, galanterie, kluby pro mladé a pro seniory, to znamená služby, které by byly pro obyvatele okolních domů užitečné a které dle původního návrhu pankráckých sídlišť v tomto prostoru měly být,“ říká Marie Janoušková z občanského sdružení Občanská iniciativa Pankráce, která dění na Pankrácké pláni sleduje od počátku devadesátých let.

Výstavba kanceláří, luxusních bytů a obchodního centra s drahými obchody má patrně souvislost i s plánovaným zásahem do Centrálního parku, jedné z mála zelených ploch v okolí, které slouží obyvatelům okolních paneláků. Park měl být napříč rozdělen 500 metrů dlouhou inline dráhou, která by byla obklopena umělou skálou. I když nakonec zastupitelstvo upustilo od tohoto projektu za 33 milionů korun a spokojí se „jen“ s kácením stromů a výstavbou hřiště navrženého Bořkem Šípkem, je z tohoto plánu vidět, na čí výhled a životní styl je radnicí brán zřetel.

Lukrativní pozemky bez regulace

Přitom mohlo všechno vypadat velmi odlišně. V roce 1997 vypadalo velmi reálně, že vznikne regulační plán pro území Pankrácké pláně. Došlo se k architektonické soutěži na zástavbu území a k připomínkování regulačního plánu veřejností. Moci na radnici se však chopila ODS, která tento záměr ihned opustila. „Pan Zdeněk Kovářík, radní Zastupitelstva hl. m. Prahy z ODS, to v té době považoval, jak se sám vyjádřil, za svůj velký úspěch. Podle občanských sdružení je však toto rozhodnutí největší zkázou Pankrácké pláně,“ říká Janoušková.

V roce 2000 se objevil návrh zástavby Pankrácké pláně vypracovaný pro ECM architektonickým ateliérem Richard Meier & Partners, který počítal se 160metrovými budovami, tj. o více než padesát metrů vyššími, než je bývalý Československý rozhlas, dnes City Tower. Takzvaný Masterplan byl jasně odmítnut památkovými institucemi především kvůli těmto vysokým stavbám. I když se v detailech změnil (plánované výškové budovy se snížily), dá se říci, že se podle této architektonicko-urbanistické studie od té doby staví.

Koncepce pocházející z roku 2000 dostala poprvé rozměr reálnosti ve chvíli, kdy se magistrát rozhodl na Pankrácké pláni prodat klíčové pozemky, a to právě developerským společnostem. Občanské iniciativy se už tehdy obávaly, že se tím zpečetí výstavba administrativních a obchodních center a nedojde ke komplexnímu dopravnímu řešení (uvažovalo se i o zřízení pěší zóny v centrální části pláně, v takzvaném Pentagonu), k výsadbě další zeleně a vytvoření funkčního zázemí okolních sídlišť. „Na Pankrácké pláni, konkrétně v oblasti ,Pentagonu‘, mělo vzniknout centrální náměstí, které městská část postrádá. Uvažovalo se i o přestěhování radnice sem,“ říká Martin Skalský ze sdružení Arnika, které se v celé kauze také angažovalo. „Byla tu snaha tlačit na magistrát, aby neprodával pozemky, které byly svou polohou klíčové,“ doplňuje Skalský. V letech 2003 a 2004 však k prodeji došlo, za velmi vstřícnou cenu necelých 56 milionů korun (viz Válka o Pankráckou pláň, A2 č. 8/2006).

Zákon nezákon, stavět se bude!

Magistrát ani městská část navíc neformulovaly jakákoliv regulativa pro výstavbu na Pankráci. Otevřely tak neomezené možnosti exploatace území developery, pro které je samozřejmě nejlepší využití to nejintenzivnější. A tak prošlo umístění staveb do územního plánu, za což má mimo jiné zodpovědnost pan Kovářík jako předseda komise územního plánu. „Městská část není nositelem územního plánu. Vyjadřuje se pouze komisemi k jednotlivým projektům. Rovněž by radnice neměla vynášet soudy z hlediska kvality architektury a urbanismu. Měla by především řídit, spravovat, případně vydávat regulativa,“ sdělil nám telefonicky Kovářík. Podle Petra Kužvarta z Ateliéru pro životní prostředí, který se rovněž na Pankráci angažuje, územní plán schvaluje právě městské zastupitelstvo: „Co neprojde na úrovni městské části, neprojde na magistrátu. Městská část určuje, co se bude dít s pozemky v jejím obvodu.“

Developerské společnosti získaly nakonec i stavební povolení, neboť jimi plánované stavby prošly EIA (Environmental Impact Assessmen), zákonným procesem posuzování vlivů na životní prostředí. „Bylo to možné jenom díky tomu, že se posuzovaly jen dopady jednotlivých staveb, ale nikdy širší územní vztahy. Takže se například posuzoval dopad dopravní obslužnosti jen jedné stavby, který nebyl tak výrazný. Zjištění současného stavu dopravy zadali developeři ke zjištění soukromým firmám, které měřily například intenzitu dopravy v ulici Hvězdova v lednu, kdy prokazatelně kvůli sněhu a náledí nebylo skoro možné autem vyjet,“ říká Janoušková, která spolu s dalšími občanskými sdruženími kritizuje nárůst emisní a hlukové zátěže na Pankráci v důsledku nových staveb, jejichž hodnoty jsou tam už dnes často překračovány.

Developerské společnosti zkoušely obejít standardní řízení, aby dosáhly svého, vícekrát. „Věděly, že co se týče budovy ,véčka‘, nebude to se stavebním řízením tak jednoduché. Najaly si tedy autorizovaného stavebního inspektora, který jim vydal certifikát jako souhlasné vyjádření ke stavbě. Tak vlastně nezákonně obešly vypořádání připomínek dalších účastníků řízení,“ poznamenává Petr Kužvart a dodává: „Developeři si vlastně koupili povolení ke stavbě v té podobě, jaká jim nejlépe vyhovuje.“

Nesedět s rukama v klíně

Co dělat, když se o názor svých obyvatel nezajímá a jejich zájem nehájí ani místní radnice, ani magistrát? Občanská sdružení podala několik žalob, některé soudní spory stále nebyly rozhodnuty, už se ale začalo stavět. Vítězstvím iniciativ bylo anulování územního rozhodnutí na Dopravní řešení Pankrácké pláně, které ale bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem až ve chvíli, kdy bylo vše postaveno a skoro vše zkolaudováno. Jedinou skutečně účinnou cestu zmaření podobných záměrů vidí sdružení v angažovanosti místních obyvatel. „Není problém ovlivnit podobu nějaké stavby. Je to vidět na Kaplického návrhu knihovny – když se chce, lze ovlivnit projekt během velmi krátké doby. V případě podobném Pankráci by bylo například možné prohlásit vypracovanou urbanistickou studii za závaznou,“ říká Skalský.

Podle ankety v šesti tisících domácnostech, kterou připravila paní Janoušková se svým sdružením v roce 1992, místní lidé mrakodrapy nechtějí. Mínění podle pozdějších průřezových průzkumů zůstává stejné. Na Pankrácké pláni se patrně nedalo vyhnout zástavbě jako takové, ale bylo možné postavit tam něco, co by mělo smysl pro stávající okolí, nejen pro byznys.

Čí bude vítězství?

Mrakodrapy na Pankráci, třebaže jsou nesouměřitelné s americkými či asijskými a koneckonců i západoevropskými, jsou pro Prahu nebezpečné. I kdyby se nakonec realizovalo „jen“ takzvané véčko. V něm už ECM prodala několik luxusních bytů, takže nevadí ani to, že vyvstal spor, čí je vlastně pozemek pod ním. Nebezpečné je, že se tato výšková budova v ochranném pásmu pražské památkové rezervace stane precedentem pro výškové stavby zamýšlené v Holešovicích, Modřanech, na Nákladovém nádraží Žižkov. Jak potvrzuje Skalský z Arniky, je možné, že developeři čekají, jak dopadne výstavba na Pankráci, aby pak měli zaručenu průchodnost vlastního projektu s tím, že v případě nesouhlasu ze strany města se nebudou váhat soudit o náhradu škody.

Dalším ohrožením je vyčkávání ze strany UNESCO, které v poslední době odmítlo zapsat několik českých měst do seznamu světového dědictví. Památkáři mají za to, že UNESCO čeká, jak dopadne výstavba na Pankráci, aby bylo jasné, zda je v České republice garance ochrany toho, co se na Seznam zapíše.

Stojící mrakodrapy na Pankrácké pláni jsou vzkazem z dob minulých – vztyčené prostředníčky, kterými mocní minulé éry ukázali, co si o občanech metropole myslí. Developeři je zrekonstruovali, a co víc, chtějí postavit další pomník – V jako „victory“ svým zájmům v hlavním městě, bez odvolání.

Autorka je spolupracovnice redakce.

Foto Kristýna Kužvartová