V posledních měsících spustilo několik podnikatelů v oblasti médií projekty takzvaného hyperlokálního zpravodajství. Co mají tyto nové druhy médií společného a jak prospívají?
Pro vznik nového internetového média, které by se zabývalo děním na komunální úrovni, v současnosti hovoří mnoho okolností. Tou první jsou poklesy prodejů a příjmů z inzerce u klasických tištěných médií. Podle představ manažerů mají nová média získat i nové, drobné inzerenty typu lokálních živnostníků, které inzerce za dosavadních podmínek nelákala. Navíc manažeři doufají, že jim nové médium umožní srazit výrobní náklady. Zprávy si mají totiž psát především čtenáři sami a nemají za to dostávat nic zaplaceno. Situace, kdy je regionální tisk v celé republice v podstatě pod monopolní kontrolou jednoho vydavatele – VltavaLabePress, představuje pro ostatní mediální magnáty výzvu navíc. Podíl společnosti na trhu regionálních médií a s tím spojených příjmů z inzerce by měl být narušen právě konceptem takzvaného hyperlokálního zpravodajství.
Jiný druh novinářské komiky
Jako první u nás spustila svůj projekt s názvem Našeadresa.cz loni v červnu finanční skupina PPF. Velikosti investora odpovídaly i jeho počáteční ambice. Zkušební provoz byl zahájen v sedmi českých regionech, kde skupina zároveň vydává i tištěné týdeníky. Nové stránky na internetu tak využívají příspěvků redaktorů tištěných novin a informace doplňuje zpravodajství přejímané z agentur, od policie či obecních úřadů. O finančních výsledcích projektu nechtějí odpovědní manažeři z PPF hovořit.
Po více než roce fungování je ale z obsahu stránek zřejmé, že se původního cíle zatím nepodařilo dosáhnout. Registrovaných čtenářů přispívá jen minimum. Odkazy na služby či obchody jsou většinou nevyplněné – zřejmě zatím nikdo nezaplatil za inzerci v těchto sekcích novin. Úroveň příspěvků je spíš nepřesvědčivá. Někdy jejich neprofesionální zpracování přináší nechtěný komický efekt – jako například ve zprávě z 19. července s titulkem Ústečtí chodci skáčou pod kola aut, mnohdy zbytečně. V obsahu stránek převažují agenturní a tiskové zprávy či oznámení, jen těžko odlišitelné od příspěvků redaktorů (na ty mimochodem není možné najít kontakt a nejsou zde o nich ani bližší informace). Velmi dobré jsou naopak animace, které jsou na stránky umísťovány, téměř nikdy však nemají lokální zaměření, ale většinou jsou recyklovány z jiných mediálních projektů společnosti.
S radnicí v zádech
Rok po PPF, tedy na začátku letošního června, oficiálně zahájil své hyperlokální zpravodajství i Týden, který vlastní (někdejší?) přítel Pavla Béma, developer Sebastian Pawlowski. Internetové stránky nazvané Zprávy z naší ulice byly zaměřeny na komunální zpravodajství z Prahy (rozčleněné podle městských částí), ale již po třech dnech provozu šéfredaktor Týdne a duchovní zastánce projektu František Nachtigall prohlásil v tiskové zprávě, že „díky úspěšnému rozjezdu se postupně objeví v dalších velkých českých a moravských městech, [jako je] Brno, Ostrava, Plzeň“. K tomu dosud nedošlo. Ze stávajícího obsahu je přitom zjevné, že projekt, i když nejdříve zacílil na internetem lépe vybavené a početnější obyvatelstvo hlavního města, trpí podobnými neduhy jako konkurence u PPF. Většinu publikovaných textů tvoří tiskové zprávy městských částí a různých institucí (které vkládá převážně redakce), menší část pak zprávy podepsané redakcí či redaktory (u některých z nich však není jisté, zda nejsou jen přepsanými PR materiály). Tiskové agentury server na rozdíl od PPF nevyužívá. Katalog lokálních služeb obsahuje pro celou Prahu jen pár desítek záznamů, což je pro uživatele zjevně nedostatečné.
V prvopočátcích nejskromnější je projekt hyperlokálního zpravodajství, který spustil bývalý šéfredaktor titulů Spy, Aha!, SuperSpy a Šíp Ondřej Höppner. Od loňského roku vydává v nákladu 10 tisíc výtisků Malostranské noviny a letos v květnu k nim přidal údajně v nákladu 15 tisíc výtisků vydávaný osmistránkový měsíčník Staroměstské noviny, který distribuuje zdarma po Praze 1, publikuje ho i na webu a rozesílá na různé emailové adresy. I tento vydavatel vyznává heslo „Čtenáři, pište si sami!“, zatím ale většinu obsahu skládá z drobných zpráviček převážně zasílaných radnicí městské části a „aktuálních“ odhalení typu „Baarová byla těhotná, ale o dítě údajně přišla na německé klinice“. Vydavatele podporuje radnice roční částkou 40 tisíc korun.
Místní public relations
O svých plánech, konkrétních výsledcích či o spokojenosti s dosavadním rozvojem svého hyperlokálního zpravodajství nejsou zástupci mediálních společností ochotni mluvit. Na tom není vcelku nic překvapivého ani znepokojivého. Etika podnikání jim to zřejmě nenařizuje. Z hlediska novinářské etiky je ovšem horší, že nejsou ochotni odpovídat ani na otázky, které souvisí s využitím či zneužitím jejich médií v lokální politice. I když se například Našeadresa.cz zaštiťuje tím, že „… redakční obsah nikdy nebude předmětem obchodu, a to ani politického (…) Naším závazkem vůči čtenářům je poskytovat pouze pravdivé a ověřené informace“, dosavadní praxe ukazuje, že většinu obsahu hyperlokálních médií tvoří tiskové zprávy a sebepropagační texty radnic či různých institucí a organizací. Komunální public relations vydávané za zpravodajství je nejen další ranou skutečné novinařině u nás, ale je i politicky zneužitelné, zvlášť v období před nadcházejícími komunálními volbami.