Dámy a pánové,

většina lidí si toho nevšimne, umělců se to příliš nedotkne, ale podpůrci kultury i její paraziti (ekto- i endoparaziti) vždy na podzim zvýší výkonnost. Přichází období, kdy je třeba splnit proklamace vlastních úspěšných grantových žádostí, zrealizovat projekty, workshopy, soutěže, konference, kooperace, konzultace, dokumentace, evaluace umělecké práce a tak. Znovu se ukazuje, jak velká je armáda obětavých lidí, kteří jsou ochotni a (často za jen malou odměnu) zajišťovat servis, distribuci, PR a interpretaci umění, z čehož vznikají online záznamy, CD, DVD, sborníky, studie, rauty. Avšak sám předmět jejich opatrování, tedy umění, buď skomírá (snaže se jim vyhovět), nebo utekl z dohledu. V některých kruzích těchto „kurátorů“ se stalo módou očekávat od umělce krom tvorby ještě nějakou jednoduše rozpoznatelnou přidanou hodnotu (sociální rozměr, výzkum lokálních potřeb, politickou angažovanost, edukativnost ad.), o níž se dobře hovoří. Ano, občanská účast v současném umění pochopitelně existuje, ale je složitější a hovoří se o ní hůř; ve své době lidem často připadá divná, trapná, cizí. Takové výtvory a občanská gesta v našem listě (nejen v tomto čísle) hledáme. Třeba ty, které mj. ukážou masochistický zvyk lidí v ČR úslužně volit proti sobě samým (s. 35, 38). Téma připravila Lenka Dolanová.

Čtení s povytaženým obočím!