Dámy a pánové,

na radnicích vznikají jako neskrývaný posměch voličům a pro radost panu prezidentovi opět (i nové) velké koalice ODS a ČSSD, vládní strany se ve sněmovně tváří, že jsme ve výjimečném stavu ohrožení, ve skoroválce, vyžadující prý legislativní nouzi, aby se za několik desítek hodin bez debat změnily podmínky životů nás všech, zvláště těch méně a středně majetných, na léta dopředu, aby se též mohly zpětně upravit některé dohody občanů se státem v neprospěch těchto stále zpozdile překvapených občanů – a to vše na poslední chvíli se starým senátem. Bravo, tady se nám nabízí další vzdělání (včetně praktických nácviků do budoucna) v oblasti strukturálního násilí – pojem objasňuje Arnošt Novák na s. 35 a jeho používání, pojmu tedy, v historickém exkursu problematizuje Ondřej Slačálek (36). Chcete-li však téma začít spíš z existenciální hloubky než každodenní úzkosti, navrhuji esej Niny Vangeli (18), začínající slovy: „Všichni jsme v minulých životech, v minulých tělech, vraždili a byli vražděni.“ Je věnován tanci, jímž se ohmatává, okrašluje a rituálně odsouvá smrt. – Dovolte, abychom se tu rozloučili s básnířkou Violou Fischerovou (18. 10. 1935 – 4. 11. 2010) a zůstaveni …holému „teď/ bez lávky/ bez anděla/ od rána do večera“ si dál… i četli.

Vervní čtení!