Na rozdíl od domácího hudebního dění existuje na Slovensku poměrně hustá subkultura netanečních elektronických projektů. Dokázali bychom v Česku naplnit dvě výběrová alba audioprojekty, které většinou nezapřou noiseovou a domácky laptopovou inspiraci poslední dekády?
Podívejme se na dvě letošní kompilace slovenské experimentální elektroniky a na album, za nímž stojí jedni z hybatelů současné slovenské nezávislé hudební scény. První z kompilací Short Circuit – A Mosaic. Electronic Music in Slovakia 2006–2009 je u nás dostupnější, vyšla spolu s časopisem HIS Voice. Druhé Kraa!!! vydaly společně slovenská webová databáze nezávislé kultury Kraa.sk a magazín ¾ Revue. Z tohoto okruhu pochází také deska O Art, Where Art Thou hudebněanarchistického projektu Voice Over Noise.
Od hluku k „nonplace“
Dvakrát šestnáct skladeb obou kompilací přináší jasné hlavní poselství: toto je hudba nesouladu. Zvukově jde sice o různě stylizované noiseové poryvy: něco lofi, něco manipulace se samply jiných, obecně se ale jedná o gesto, které napovídá, že na Slovensku se skrze hudbu lidé vymezují vůči absenci pravidel a zhroucení komunikace ve veřejném prostoru i na politické úrovni. Druhou nohou čerstvá slovenská vlna pochopitelně stojí na „nonplace“, v kyberprostoru, kde je jakoby možné všechno, včetně svižného sdílení progresivních idejí, bleskového přehledu o světovém dění a přivlastňování si zvuků a nahrávek, které nám zrovna vyhovují. Na Short Circuit jsou zastoupeni Jamka a Urbsounds, londýnští rezidenti pocházející z Petržalky, kteří si už vydobyli větší popularitu. Známější je také Pjoni a další méně známá jména by mohla zaujmout třeba organizátory festivalů: JackJack, Karel Boh, Lukáš Borzík, 1/x, Kapela snů. S protagonisty klubové scény přitom spolupracuje i mladá generace akademicky vzdělaných muzikantů, kteří přirozeně hledají, jak se vymezit vůči generaci svých učitelů (Musica Falsa et Ficta).
Jedno jméno na Kraa!!! zřetelně vyčnívá: Dada Mazalová. Ve čtyřech krátkých skladbách (třeba jen na 10 vteřin) tu provádí mashup několika písní. Vůbec přitom nepracuje s originální nahrávkou, mezi úryvky se přepíná jen vlastním hlasem, bez doprovodu. Vypadá to takhle: „Imagine all the people living (střih) in the USA (střih) under pressure.“ Nebo: „Chcel som nájsť mená lodí stratených (střih) na známých adresách (střih) ani nevieš ako.“ Je to úplně čisté, ne humor, ne úplné dada, spíše otevřená poezie. Jak by to asi dopadlo, kdyby Mazalová (zpěvačka byvší zajímavé elektronické kapely Nové mapy) vzala do hry český pop?
Si nie ty nejaký trochu drzý?
Na albu O Art, Where Art Thou se sešly tři zkušené osobnosti slovenské scény. Slávo Krekovič a Oliver Rehák, kteří se vedle publicistiky a organizace čím dál víc věnují hudbě v praxi, a třetím je generačně starší Marek Piaček, skladatel, člen avantlázeňského tělesa Požoň Sentimental a kapelník projektu Urban Songs se zpívajícím Egonem Bondym. Jejich trio Voice Over Noise je především anarchistické: prostupují a oplodňují se tu noiseové poryvy s „vykrádačkami“ hudby odjinud (ve skladbě Major Major lze rozeznat sampl ze znělky Třiceti případů majora Zemana). Už obal, na němž se na sebe vrší warholovský banán se stoneovským jazykem a kšticí noisera Merzbowa, naznačuje, že Piaček a spol. demokraticky rabují odevšad a svaté jim není nic. „Si nie ty nejaký trochu drzý?“ pronáší tu uprostřed chaotické, rozkládající se hudby jevištní mluvou jakási herečka.
Zdá se, že jako výraz vzdoru, výsměchu a radikálního gesta jsou Voice Over Noise pro současné Slovensko důležití. Nejvíce při živých vystoupeních – a vůbec nejlépe by tento guerillový hudební aktivismus působil mimo zavedené undergroundové kluby, ve veřejném prostoru nebo na nepravděpodobných místech, kde může stoupence jiných estetik a „starých pořádků“ v umění skutečně zasáhnout. Takový je totiž nakonec také hlavní smysl Voice Over Noise: provokace, útočná kanonáda poruch a hluků a do toho „znesvěcené“ úryvky starší hudby. Přes Piačekovo skladatelské zázemí se tu od fáze poťouchlého šotkovského zmaru nevykročilo nikam dál. Hudba tu vlastně po celou dobu mluví o svých nepřátelích – o skladbách (a jejich autorech a vykladačích), které pokládá za pošetilejší, hloupější a neživotnější, než je ona sama. Je docela dobře možné, že v rámci slovenské kulturní situace je jen namístě těm všem „hodit hračky do kanálu“. Ale Voice Over Noise se tím odsoudili do role lokální zdravotní policie, jejíž hudba je jen stěží exportovatelná. Mezinárodní scéna dnes už pro noise a plunderfonii hledá struktury a koncepty s výrazně většími sebenároky.
Autor je hudební publicista.
Short Circuit – A Mosaic. Electronic Music in Slovakia 2006–2009. Hudobné centrum 2010. (CD vyšlo také v ČR jako příloha časopisu HIS Voice).
Kraa!!! Atrakt Art 2010.
Voice Over Noise: O Art, Where Art Thou. Divis-Slovakia 2010.