Ad Otevřený dopis ministru kultury o Památníku národního písemnictví (A2 č. 22/2010)

Do série dopisů, zahájené otevřeným listem Společnosti přátel PNP a představitelů některých vědeckých pracovišť, literárních či kulturních sdružení ministru kultury Jiřímu Besserovi (A2 č. 22/2010), přispěl po vedoucí Literárního archivu PNP Naděždě Macurové (A2 č. 23/2010) rovněž člen výboru Společnosti Petr Kovařík (A2 č. 24/2010). Svou polemiku s listem N. Macurové uzavřel vskutku nešťastně: „Na závěr mě napadá ještě jedna otázka: Je pouhou časově náhodnou souhrou okolností, že literárnímu vědci a předsedovi Společnosti přátel PNP Vratislavu Färberovi nebyla v Ústavu pro českou literaturu AV ČR prodloužena pracovní smlouva (poté, co se snažil stanovisko Společnosti přednést ministrovi kultury, a poté, co byl zveřejněn jím spolupodepsaný otevřený dopis, na nějž vedoucí LA PNP tak dotčeně reaguje)?“

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá: Ano, jde o pouhou časově náhodnou souhru okolností.

Pracovní smlouvu jsem Vratislavu Färberovi neprodloužil na návrh atestační komise našeho ústavu. Atestace se povinně konají na všech pracovištích Akademie věd, hodnotí se při nich práce pro ústav za uplynulé období, provádějí je komise složené z interních a externích odborníků (v našem ústavu to letos byli P. Čornej, D. Hodrová, J. Holý, A. Jedličková, D. Mocná, P. Šámal, J. Trávníček). Každý člen vědeckého oddělení předstupuje před komisi nejméně jednou za pět let, povinně vždy ve chvíli, kdy mu končí pracovní smlouva. U nás byli letos atestováni shodou okolností všichni. V případě kolegy Färbera dopadlo hodnocení, které se uskutečnilo ve dnech 13. až 15. 10. 2010, neuspokojivě a návrh atestační komise, s nímž jsem se po bedlivé úvaze ztotožnil, zněl: spolupráci ukončit.

Asi to jediné, nač jsem při zvažování návrhu nepomyslel, byl dopis Společnosti přátel PNP… Je mi upřímně líto, že se dopis dotkl pracovníků PNP. Že to nebylo naším úmyslem, jsme snad spolu s Janem Wiendlem, který dopis podepsal za Ústav české literatury a literární vědy FF UK, objasnili na prvním zasedání Rady PNP, kterého jsme se jako nově jmenovaní členové 2. 12. 2010 zúčastnili. Lituji však ještě více, že se debata o dopisu vzdálila od toho podstatného: od požadavku, aby bylo místo ředitele PNP obsazováno cestou výběrového řízení a aby byl takový konkurs vypsán.

Společnost přátel PNP existuje téměř tři roky, tento požadavek razí od svých počátků. V dopisu, o jehož vzniku jsem byl mimochodem v průběhu října informován jinými členy výboru zaměstnanými u nás v ústavu, než je V. Färber, není tedy nic nového – kromě adresáta. Požadavek výběrového řízení se dopisem připomíná třetímu ministru kultury v řadě, tentokrát ministrovi jmenovanému v létě letošního roku, Jiřímu Besserovi. A to poté, kdy jeho předchůdcům posloužil stejný požadavek pouze pro legraci…

Pavel Janáček,

ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

(redakčně kráceno)

Ad Úlitby a únava v psaní o kultuře (A2 č. 25/2010)

Pozitivní doplněk k smutně pravdivému článku Libuše Bělunkové: Kniha roku LN letos změnila pravidla, hlasy pro knihu, na níž „respondent“ jakkoli spolupracoval nebo je s ní spojen, se nezapočítávají…

Petr Kamberský