Dámy a pánové,
někdy se to stane a člověk nabude truchlivého dojmu, že umění a společnost, v níž se ocitl, jsou obě tak strašlivé, že jsou hodny sebe navzájem. Rozhodli jsme se proti skepsi zabojovat a najít projevy či alespoň představy touhy umění společensky kritického, angažovaného, ba radikálního. Tedy umění, jehož autoři se nedomnívají, že se člověk v životě kdesi ocitá, nýbrž že tam (ne)působí. Narazili jsme na případy průzračného osobního zaujetí (rozhovor s kreslířkou TOY_BOX), návrhů, co může být (třeba ekologickým) novým uměním (manifest Gívana Belá), marný boj s vlastní i cizí interpretací svých děl (rozhovor s Rafany) i jasný návod, co by měli dělat skuteční radikální umělci, kdyby u nás nějací byli: je třeba obsadit vládní budovy, ambasády, nákupní centra, banky, letiště, napadnout vězeňské eskorty; nepropásnout jediné šance k útoku (Milan Kozelka). Tato A2 přináší spoustu informací o kulturním dění v zahraničí. K recenzi českého překladu Divokých detektivů Roberta Bolaña přidáváme úsudek o jiné jeho knize, která zatím česky nevyšla; je tu rozhovor s představitelkou nyní protestujících polských divadelníků či zpráva o ruském radikálním umění. Dovoluji si vás upozornit na unikátní rozhovor s Rudolfem Kvízem o životě v chudinské čtvrti v Rio de Janeiru. Proti zmíněnému truchlení.
Řezné i sečné čtení!