ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Památkově chráněné domy, které jejich majitel nechává záměrně chátrat, by měly být:

celkem hlasů: 79

Berlínské bienále Na letošním Berlínském bienále zaujme už to, jak na něj jednohlasně útočí německá média. Jedním z magnetů přehlídky měl být mimochodem i projekt českého výtvarníka Martina Zeta. Ten pro něj plánoval shromáždit a zničit tisíce kusů knihy Německo páchá sebevraždu... další tipy
Nový snímek Paula Thomase Andersona s názvem The Master bude mít premiéru 12. října... více Čert vem Ratha, hokej i záhadného tvora, natočeného v blízkosti podmořského ropného vrtu nedaloko Britských ostrovů (on už se o něj král rybářů Jakub Vágner postará)... více Modeselektor + Thom Yorke: This... více Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více
úvod > archiv > 2010 >  č. 3 > Tři důvody pro Martu - hu...

Tři důvody pro Martu - hudební zápisník

Petr Ferenc

„Byla tak groovy, že ji komunistická strana zakázala,“ praví se v jedné internetové recenzi na CD a 2LP Ne! – The Soul Of Marta Kubišová. Tahle kompilace vyšla v říjnu 2009 ve Španělsku u vydavatelství Vampi Soul a za pozornost českého hudebního pisálka stojí hned ze tří důvodů.

Nejprve důvod osobní. Miluji český orchestrální pop šedesátých let: Mefisto, orchestr divadla Apollo, Karla Krautgartnera i Václava Hybše a další, sbírám je na starých singlech a domnívám se, že v Čechách šedesátých let byl pop o něco progresivnější než – s pár výjimkami – bigbít, bezduše a s mizerným vybavením kopírující anglické vzory (Olympic v hippie korálcích a prachmizerná Želva).

Ne že by taneční orchestry také nepokukovaly na Západ, činily to, myslím, ale přece jen s větším vtipem, nadhledem a umem – Krautgartner a Václav Zahradník, to jsou přece čeští Philové Spectorové. Kubišová na obálce španělské kompilace a v „klipovém“ filmu svého tehdejšího manžela Jana Němce je prostě nefalšovaná femme fatale. Co je podstatnější, její Songy a balady jsou jedním z nejlepších československých alb vůbec.

Další důvod: Kubišové pověst politické hrdinky v zahraničí poněkud mizí, do popředí se dostává samotná hudba, což je situace v Čechách již nemyslitelná. Kubišová se dostala do nezáviděníhodné situace protirežimní ikony a umělkyně zasloužilé svou nečinností a přišla o dvacet let práce, která, vzhledem k normalizaci a kvalitativnímu propadu české pop music v sedmdesátých a osmdesátých letech, ovšem mohla být všelijaká. Možná je jistým vítězstvím, že se nemusela objevovat v estrádách po boku Pavlů Lišků, Alešů Ulmů, Arnoštů Pátků a jiných Sagvanů, třeba by na tento katastrofický scénář ale nebylo došlo. Kdoví. Kompilace Ne! je záslužná mimo jiné tím, že osvobozuje posluchače od podobných otázek. Těm zahraničním to v podstatě může být buřt a čeští najednou mají k dispozici nahrávku tak nějak „odjinud“, díky níž se mohou pokusit zapomenout na zpěvaččin notoricky známý příběh, vychutnávat si jen a jen hudbu a přemýšlet, proč jsou na výběru zrovna ty a ty písně a ne jiné.

A co považovali kompilátoři na těch písních za tak podstatné, aby ve Španělsku vydávali česky zpívané album čtyřicet let starých vykopávek? Hudební svět obecně touží po zapomenutých pokladech a tenhle má i atraktivní legendu, možná spíš jen takovou historku pro zajímavost, žádný morální pomník, jak to vnímáme v Čechách, a hudba a aranžmá přesvědčily svou kvalitou i mimo české meze. Ostatně, v době zákazu měla zpěvačka nakročeno na zahraniční kariéru. Zadní strana obalu alba trochu napoví. Prý byly vybrány „ty nejdrsnější písně, se spoustou fuzz kytary a funky beatů, hybnými dechy a jako žiletka ostrými varhanami, podmalovávajícími [zpěvaččin] hluboký, procítěný hlas“. Vida, jak se v ČSSR podle sběratelů a kompilátorů starých soulových rarit groovovalo. Autor Ravenak uveřejnil na stránce metancity.com text situující celou věc do širších souvislostí: „Mluví se o tom jako o Deep Funk Movement a po celém světě se najdou jeho příznivci. Oč jde? Především o sbírání starých raritních nahrávek funku a soulu, čímž se tyto hudební žánry podařilo udržet v povědomí milionů lidí.“

A jsme ve světě a u důvodu číslo tři: baví mě recenze, které na album v zahraničí vyšly. Úvodní citát tohoto zápisníku je opravdu vypečený. Jake O’Connell ve své recenzi v internetovém magazínu Dusted zase považuje Mefisto za orchestr klasické hudby a Kubišovou za politickou aktivistku, která svými texty podává nezkreslený obraz socialistické reality („ráno raníčko, ach má písničko“), jinde – a to se mi líbí – používá příměry jako „lysergový“ a „psychedelický“. Vida, tak na českou psychedelii neměli patent jen Primitives Group. Ještě že se to na Martu provalilo až teď. Jaké písně to na kompilaci konkrétně vyšly? Tak Dej Se K Nam A Projdem Svet / Svlikam Lasku / Ja Tu S Tvari Nemennou / Bily Stul / Tvuj Krem, Tvuj Nuz, Tvuj Ruzenec (You Came, You Saw, You Conquered) / Kdo Ti Radu Da / Tajga Blues ’69 / Hare Krisna / Chci Pravo Trubky Mit / Legendy / Ja Cestu K Tobe Najdu Si / Tys Bejval Mamin Hodnej Syn / Ne / Jakoby Nic / Nepis Dal / Ten Zlej Pav / Modrej Vres / Zly Dlouhy Pust / Ten Druhy V Nas / Balada O Kornetovi A Divce / Na Co Te Mam / Vrba / Pojdte, Pejskove / Nejsi Sam, Kdo Doufa (Face It Girl, It’s Over) / Cervencove Rano. Na obalu alba jsou vytištěny správně, na cizojazyčných serverech takto.

A mimochodem, Marta Kubišová v tom není sama, nedávno u Vampi Sounds vyšla kompilace The Funky Way Of Emil Viklický.