ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

Cyklus film a hudba: Akcept V rámci pravidelného cyklu Film a hudba uvede Městská knihovna v Praze dokumentární film Akcept o soudobé vážné hudbě. Po filmu budete mít možnost diskutovat s režisérem Janem Hubáčkem při besedě, kterou bude moderovat Vít Zapletal. Ve středu 22. března od 19.00 v Malém sále Městské knihovny v Praze.    další tipy
úvod > archiv > 2010 >  č. 3 > Zatím potřebuji všechno

Se scénografkou a komiksovou kreslířkou TOY_BOX

TOY_BOX je jedna z mála současných tvůrců, kteří ve své tvorbě často reagují na bezprostřední společenské jevy a události a nebojí se znehodnoceného slova angažovaný. Mluvili jsme o českém komiksu a autonomní scéně.

TOY_BOX je komiksová kreslířka a scénografka. Studovala scénografii pod vedením profesorů Jana Duška a Milana Davida a nyní dokončuje Literární akademii Josefa Škvoreckého. Je autorkou odvážné adaptace Shakespearovy Bouře a inscenace Pustina (podle T. S. Eliota) s použitím živé projekce. Vytvořila projekce a kostýmy pro hru režisérky Lucie Málkové Mlčenlivá o problematice týraných dětí. Soustavně se věnuje tvorbě komiksů a ilustrací. V současné době dokončila sedmdesátistránkovou komiksovou knihu Robot Dreams, kterou odevzdala na Literární akademii Josefa Škvoreckého jako diplomovou práci (viz s. 4). Komiks plánuje v nejbližší době vydat, patrně na své náklady. Spolu s výtvarníky Punx 23 a Mykem je členkou sítotiskové a výtvarné skupiny Suck My DIY. Ta na sebe upozornila například diverzní akcí před úřadem vlády v době reklamní kampaně Evropě to osladíme!, kdy třemi černými čarami přetvořila plastiku kostky cukru. V současné době skupina připravuje vydání prvního čísla sítotiskového časopisu. TOY_BOX je též členka VJského seskupení Pure A, které se zabývá analogovou projekcí a úzce spolupracuje se soundsystémem Cirkus Alien.

Kdy a co jste začala malovat?

První věc, která by se dala s velkou nadsázkou považovat za komiks, byla ilustrovaná reportáž o rodinné cestě do Francie, kterou jsem namalovala v jedenácti letech. Pak mě ale odradila jedna strašidelná učitelka výtvarné výchovy na základní umělecké škole. Při úkolu na téma podzim se na mě rozzlobila, že neumím míchat barvy, a já jsem kvůli tomu léta nesebrala odvahu přihlásit se na žádnou výtvarnou školu. Znovu se vrátit ke kreslení jsem zkusila až během práce v novinách. Začala jsem kreslit stripy o smutné kostce cukru a zveřejňovat je pro přátele na internetu. Tehdy jsem neměla prakticky žádnou techniku, ale hrozně jsem chtěla a potřebovala tvořit komiksy. Postupně jsem pochopila, že to je jediná věc, která mě opravdu zajímá, a z novin jsem odešla.

 

Byli vám někteří místní nebo zahraniční umělci inspirací?

Svět výtvarného umění mě přitahoval vždycky, zprostředkovala mi ho máma, která nás brala na spoustu výstav. Třeba do Obrazárny Pražského hradu, kde jsem milovala ten klid a ticho, do drážďanské galerie, i na abstraktní a současné umění, kterému jsme tehdy se sestrou nemohly rozumět. Pro komiksovou tvorbu byly mou hlavní inspirací komiksové knihy, které u nás začaly v devadesátých letech vycházet. Hltala jsem všechno: Loba, Spidermany, Calvina a Hobbese, komiksy z Ábíčka, Pixyho od Maxe Andersonna; komiksový svět mě naprosto pohltil. Ve volném čase jsem chodila do komiksových obchodů a šetřila na další knížky. Velkou inspirací pro mě byl ze začátku Wladimir518 a jeho komiksová tvorba. Řekl mi několik věcí, kterých se dosud držím, například to, že komiks musí být „pastva pro oči“, musí být výtvarně dobře provedený, aby si ho někdo přečetl.

 

Vaše práce mají často jasný politicko-společenský nádech s přesahem k tvrdé sociální kritice. Považujete se za angažovanou tvůrkyni?

Ano, říkají o mně, že jsem „angažovaná“. Někdy mám pocit, že to je hlavně výraz toho, že lidi nevědí, kam vás mají zařadit. Děláte scénografii, video, komiksy o kostce cukru a o mývalech, ale jakmile řeknete nějaký svůj politický názor nebo se otřete o sociální téma, šup, a jste angažované umění. Řeknu to opačně, spíš mě překvapují přehršle do sebe obrácených a samoúčelných věcí, které v současném výtvarném umění vznikají u mladých lidí. Často si říkám, vám dala tahle společnost privilegium studovat výtvarnou školu, máte talent a možnost věci změnit, mluvit o nich nahlas, a vystavujete svoje špinavé spodky. Já v sobě cítím prostě pořád velkou pokoru a vděčnost za to, že můžu svoji práci dělat. Kromě toho se mě některé, zejména sociální problémy dotýkají natolik, že se k nim prostě musím vyjádřit. Jinak by mi praskla hlava.

 

Dělala jste komiksy o ukrajinských námezdních pracovnících v České republice, zneužívaných svými zaměstnavateli a dohazovači práce, nebo o posledním českém squatu Milada. Necítíte se tím důrazem na aktuální politické problémy v Česku poněkud osamocená?

Já o tom takhle nepřemýšlím, snažím se jen dělat to, co cítím. Když jsem psala do novin, vždycky mě zajímal žánr reportáže. Komiks je silný ve spojení slova a obrazu, a tak pro mě představuje jakousi superreportáž. Reportáž, v níž se autor může projevit opravdu svobodně. Jeho prostřednictvím můžete vyjádřit přesně svůj pohled na věc. Já se snažím dávat hlas těm, kteří jsou podle mého názoru slyšet málo, proto kreslím komiksy o ukrajinských prostitutkách, bulharských námezdních dělnících a chudých romských rodinách z Ostravy. Nemyslím si, že bych tím něco změnila, jen zkouším nakreslit, jak to vidím já. A mezi řádky svým čtenářům říct: A vy si myslíte, že je to v pohodě?

 

Volíte způsob zpracování podle tématu, které se snažíte uchopit?

Rozhodně. Hodně mě v tom ovlivnilo studium scénografie, kde nás učili, že výtvarné prostředky by měly být přizpůsobené tomu, co chceme říct. Než vůbec něco udělám, proto věnuji hodně času experimentům s výtvarnými technikami a styly. Snažím se najít ten správný, funkční, nejvěrnější. Pro příběh o graffiťákovi zvolím špinavou barevnou grafickou koláž sítotiskem, pro komiks, kde vystupují rekvizity z porcelánu, zase jemnou perokresbu. Styly a techniky taky dost kradu. Myslím, že jiné holky tohle mají, když vidí třeba nové boty. Já nové boty nepotřebuji, ale když vidím někde něco opravdu krásného – typografii, spojení čar, techniku, koláž – musím to mít. Moje srdce po tom začne tak toužit, že nepřestanu, dokud to nějakým způsobem nepoužiji pro svoji tvorbu. Při jedné konzultaci mi někdo radil, abych si našla jeden výtvarný výraz a toho se držela, ale já se zatím nechci omezovat. V jednom stylu bych si připadala jako ve vězení. Zatím potřebuji všechno.

 

Jak ještě vám studia scénografie pomohla v komiksové a jiné výtvarné práci?

V Česku se komiks jako obor nikde studovat nedá. Přitom, když se jím rozhodnete vážně zabývat, musíte toho vědět a umět spoustu. Měli byste vědět něco o tvorbě charakteru, a tím pádem i o kostýmu, mít povědomí o prostoru, abyste ho mohli správně nakreslit, o typografii, umět se vyjadřovat slovem. Moje řešení je sestrojit si vlastní školu v hlavě. Scénografii konzultuji se scénografy, na figurální kresbu chodím na AVU, historii literatury studuji na Literární akademii Josefa Škvoreckého a tak dále. Vždycky, když se potřebuji dozvědět něco nového pro svou tvorbu, najdu si člověka, který vypadá, že tomu bude rozumět, a poprosím ho o konzultaci. Scénografii jsem vděčná za to, že mě naučila přemýšlet výtvarně, rozvíjet fantazii, a několika svým profesorům za to, že se mě snažili pochopit komplexně, i když jsem za nimi chodila s věcmi, které neměly s oborem, jejž studuji, zhola nic společného.

 

Co si o vašich výtvorech myslí ve škole?

Moje mimoscénografická tvorba vzbuzuje pochopitelně rozporuplné reakce. Živou vzpomínku mám na druhý ročník, kdy mi při konzultaci jedna profesorka vytýkala, že obrázky, které jsem jí přinesla, jsou příliš „komiksové“. Tehdy ve mně všechno zajásalo: Ale to je přece moc dobře! Další dobrou konzultaci jsem absolvovala s kostýmem Macbetha. Nakreslila jsem temnou postavu v plášti, se špičatou korunou na hlavě, jak stojí v kontrasvětle, a jiná profesorka mi říkala: Prosím vás, to není Macbeth, to je Macbatman. Scénografie je úplně jiný obor než komiksy a já se ji snažím studovat a dělat poctivě. Proto jsem žádné větší problémy ve škole nikdy neměla. Od několika svých profesorů cítím podporu jako dobrý vítr v zádech. Když udělám představení na půdě technoklubu, přijdou se na něj podívat a dají si se mnou pivo na baru.

 

Jak smýšlíte o české nezávislé a autonomní scéně?

Považuji se za součást české autonomní scény. A z pohledu zevnitř mi přijde slabá. Příčiny tkví podle mě v tom, že u nás žije strašně málo mladých lidí – ne věkem, ale svými postoji a přesvědčením. Zabíjí mě konformita, kterou kolem sebe vidím, to, že jediná odlišnost, jakou jsou mladí lidé schopní projevit, spočívá v tom, jaký typ telefonu mají v kapse anebo co zajímavého o sobě píšou na Facebooku. Mám pocit, že v nich je tak málo života a energie a jsou tak utrápení a semletí svým pohodlným lifestylem, že do nich stačí fouknout a složí se na zem. Proto se kamarádím s klukama ze squatu – s těma je totiž legrace.

 

Jaké knihy čtete? Jaká současná kultura vás zajímá?

V současné době se připravuji na státnice na Literární akademii, takže čtu kvanta knížek o kulturní antropologii, dějinách umění a médií a snažím se nějak vyspravit své chatrné znalosti angloamerické literatury. Kromě odborných knížek a povinné beletrie a poezie do školy se ale snažím neuzavírat žádnému novému uměleckému směru a vstřebávat všeho co nejvíc. Samozřejmě sleduji komiksovou tvorbu a jako v dalších médiích mě zajímají hlavně okrajové a mezní podoby – například mám skvělý komiks o tichu, který je složený z abstraktních obrazů. Velkou inspirací je pro mě hudba, kusy textů písní se v mých věcech pravidelně objevují. Baví mě milion hudebních stylů, ale k práci si pustím nejčastěji buď elektronický minimal nebo hip hop.

 

Proč si pro divadelní práci vybíráte zrovna klasiky typu Shakespeara a Eliota?

To je těžká otázka. Nemám pro to žádné intelektuální důvody, spíš emocionální. Shakespeare mě zasáhl obrazností a synkretičností svého vesmíru, hra Bouře mi naprosto učarovala. Začala jsem ji číst a v hlavě se mi objevoval tajuplný ostrov, napůl stromový a napůl jako starý mechanický stroj v hodinách, a všechny ty nádherné a strašlivé bytosti, které
na něm žijí. Ty představy se mi začaly propojovat s hudbou, kterou jsem v té době poslouchala, zejména s melodiemi starých hracích strojků od francouzské elektrodubové kapely EZ3KIEL. Pak už jsem o něm věděla dost a začalo mě lákat ho uskutečnit; vzít člověka, kterého jsem tehdy měla ráda, za ruku a celý ten ostrov mu ukázat. S Pustinou T. S. Eliota to bylo podobné. První inspirací k divadelnímu představení byla jedna hodina angličtiny, kde jsme analyzovali ten nádherný, mnohovrstevnatý text. Takže důvodem toho, proč dělám klasiky, je asi to, že málokterá současná hra na mě obdobně zapůsobí.

 

Měla jste někdy pocit, že by některý váš konkrétní výtvor někým otřásl?

Lidé mi často říkají, že moje věci jsou depresivní, přičemž mně připadají docela normální, ale na to jsem si už docela zvykla. Opravdu otřeseně vypadali naposled policajti, kteří mě chytili, když jsem potagovala kostku cukru před úřadem vlády. Byli zjevně otřesení zejména z toho, že jsem tam přijela autem, které nemělo doklady, já jsem taky neměla žádné doklady, a navíc byly dvě odpoledne, což je podle všeho bezkonkurenčně nejhorší čas na to jít někam dělat graffiti. Jediné, čím jsem se jim prokázala, byl školní index a tvrzení, že jsem komiksová kreslířka a tohle je můj komiksový charakter, což jsem opakovala pořád dokola. Dodnes si myslím, že když jsem vyvázla jen s tisícikorunovou pokutou, měla jsem víc štěstí než rozumu.

 

Chodíte k volbám?

Na to odpovím nápisem z jednoho hezkého transparentu: Whoever They Vote For, We Are Ungovernable. Ne, k volbám nechodím.

 

Jaký je váš názor na současný český komiks?

Se současným českým komiksem je to lepší a lepší. Po létech marastu máme dobrý komiksový festival a podporu veřejnosti i vydavatelů. Mám pocit, že v současné době lidi z mé generace otřepali zbytky skořápek a začínají létat.

 

Existuje podle vás v Česku nějaké vskutku angažované umění?

Jediným doopravdy angažovaným uměním pro mě vždycky bylo graffiti ve své původní, čisté formě. Žádný street art a malování na legálních plochách, jako dělám já, nebo barevné kostičky z polystyrénu nalepené na zeď, ale čisté písmo a bombing. Graffiti writeři jsou pro mě jediní opravdu svobodní a odvážní hrdinové naší doby. Pohybují se za hranicí zákona pro čirou krásu a pro jazyk, který má dopad na většinovou společnost asi jako vážná hudba – nikdo tomu moc nerozumí. Kromě graffiti se ale občas objeví i ve veřejném prostoru nějaký výjimečný akt, kterého si vážím. Naposledy to byla parafráze památníku 17. listopadu na Národní třídě od Romana Týce.

 

Co vás napadne, když se řekne Guma guar a Ztohoven?

K oběma skupinám mám poměrně blízko a stejně tak jako si v mnoha aspektech jejich práce vážím, v jiných s nimi nesouhlasím. Především mi připadá nesmyslná jejich vzájemná nevraživost. V podstatě jsou si ti lidé hodně podobní, vycházejí z podobného prostředí, jsou stejně staří. Není to ale jen problém Guma guar a Ztohoven, tohle vymezování a rozdělenost je pro zdejší umělecké prostředí naprosto symptomatická. Analogicky graffiťáci nemají rádi na svých zónách street art, umělci z akademického prostředí nesnášejí ulici a naopak. Namísto aby se snažili stavět na tom, co je spojuje, spolupracovat a učit se od sebe navzájem, jsou zaseklí na tom, co je rozděluje. Já v těchto případech vždycky myslím na tábority a orebity. Nejkrvavější řeže nastávají skoro vždycky mezi lidmi, kterým jde v podstatě o tutéž věc.

diskuse

Zvracim

Pavel | 13. únor 2010 21:09

Lenko,je mi z tebe na zvracení. Nevim kolik ti je let,ale koukám,že jsi pěkně zkažená. Peníze,peníze a zase peníze,udav se jimi .. umění není na prodej. Umění se má dělat a ne prodávat.

Rozhovor

178 | 11. únor 2010 16:01

Moc dobry pocin, nicmene mi chybi alespon drobny nastrel praci, galerie, ci cokoliv dalsiho k predstaveni nejen mentalnimu, ale predevsim vizualnimu..

RE: Rozhovor

Lukas Rychetsky | 11. únor 2010 16:36

to co Vam chybi, najdete v tom samem cisle A2, v nemz vysel tento rozhovor, dvoustrana galerie je cele venovana ukazkam z posledniho komiksu od Toy_Box, stejne tak je jejim autoportretem doprovozen tento rozhovor, staci tedy navstivit trafiku

System

MrM | 11. únor 2010 15:09

Všichni jsou proti systému, ale když pak se projevuje jejich lidská kvalita, tak najednou už spolupráce není. Uvědomte si, že jestli je na tomto systému něco špatně, tak je to hlavně každý jedinec a jeho primitivní vlastnosti, s kterými neumí pracovat. Jestli chcete něco změnit MUSÍTE ZAČÍT U SEBE.
Přesně jak psala TOY BOX lidi musí spolupracovat, diskutovat a blablabla:). Budoucnost člověka je v pochopení jak sámsebe, tak i ostatních. Když se budou lidi napadat z důvodu navzájem nepochopených činů, tak se nikam nedostenete, ba naopak. Největší slabost tohoto systému je, že každý kope za sebe. Jestli chcete systém změnit/zlomit musíte spolupracovat. Jinak jste uplně stejně primitivní, jako tento systém.

ya basta!

Milan Kozelka | 09. únor 2010 20:38

Vážení, udivuje mne nízká úroveň vašeho dialogu. Proč se uchylujete k urážkám a plytkým argumentům? V českém prostředí chybí ostrá a silná kritičnost už hodně dlouho a velmi citelně - zejména v oblasti umělecké tvorby, kde je nahrazována přátelskou chválou a svižným managementem. Jak Guma Guar, tak Ztohoven mají moje sympatie. Milan Mikuláštík je jeden z nejlepších kurátorů jaký tady kdy byl a mozek Romana Týce bych chtěl občas mít. Komanda ČEZu jsou privátní extrémistické bojůvky a jejich iniciátoři už mají dávno hnít v lochu. Je úsměvné, když radikální (?) umělec pracuje v reklamě nebo v jiných póvlových branžích, stejně tak není košer mnoho jiných věcí. Mimochodem - tu roli, kterou v 60. letech sehrál (v uměleckém i mimouměleckém prostředí) Milan Knížák se svým Aktuálem, už potom nikdo neopakoval a opakovat nebude. To, že se Rafani v NG vykáleli před fotopanely z této doby je jejich mínus. Samozřejmě se to dá vysvětlit různě a všelijak, nicméně malé české prostředí je natolik prolezlé záští, závistí, stupiditou, surovostí (zároveň však zbabělostí) a záměrnými ignoracemi, že se dočkáme samých nastavovaných kaší a nesmyslné řevnivosti.

RE: ya basta!

TESAT DO KAMENE | 10. únor 2010 20:13

pokud mohu, jen bych poprosil zdejsi cleny i sympatizanty obou zminovanych skupin, aby si tento prispevek pana Kozelky precetli nahlas a nejlepe nekolikrat pos sobe... mozna by pak to co se deje nize(a na ruznych socialnich forech stale dokola a dokola) nemuselo zamorovat diskusi(e) k rozhovoru s tvurkyni, v nemz je ztohoven a gumaguar venovana jedna jedina otazka...
s diky
LukasR

RE: ya basta!

GUMA GUAR | 24. únor 2010 17:02

pokud o ní nesmíme diskutovat, tak jsi tu otázku neměl pokládat
opakuju, že si tady asi neuvědomujete, v čem spočívá skutečná kritika
rozhodně ne v plácání po zádech

RE: ya basta!

skutecna kritika:) | 25. únor 2010 10:06

nu, pokud to co zde predvadi obe strany povazujes za "skutecnou kritiku", nelze nez se tomu vysmat.. ja mam (a zrejme nebudu sam) ale pocit, ze jsem to vse cetl na mnoho zpusobu uz asi tisickrat, a na dalsich milion zpusobu jsem to slysel, nic skutecne noveho, natoz kritickeho v tom nespatruji, navic si myslim, ze v tom rozhovoru lze kritizovat i glosovat radu dalsich veci, ale chapu, ze nektere pritomne zajima zkratka jen to , co se tyka jich samych... nikdo tady preci nezakazuje zadnou diskusi, jen jsem se pozastavil nad tim, ze vas bavi se stale opakovat a hlavne tim jen potvrzovat realitu, kterou ToyBox ve zminene odpovedi skvele vystihla, to je na tom vlastne asi vubec nejsrandovnejsi;)

RE: ya basta!

GUMA GUAR | 25. únor 2010 14:35

nektere veci je holt treba znova pripomenout
zvlast kdyz ty jen tak od pasu legitimni kritiku oznacis za revnivost
ctenari advojky vubec nemusi tusit o co jde - proc a co jsme na ZH vlastne kritizovali
a vyhrady, ktere jsme tehdy meli, stale plati

primitivni zpusob protiargumentace, ktery je zde, jak vidim, normou, jen dokazuje ubohou uroven kritiky - urazky, nebo snaha denuncovat toho kdo vznese kritickou poznamku
to je podle meho skutecny problem

jinak jestli ti tohle tema prijde tak otrepane, nemel jsi svou navodnou otazku vubec pokladat

RE: ya basta!

GUMA GUAR | 25. únor 2010 14:42

největší bídou české kritiky je stále se opakující model, kdy je kritik okamžitě po vyslovení svých výhrad napaden, osočen a následně postaven do situace, kdy musí obhajovat své právo vůbec vyslovit kritický soud
obávám se, že svou činností k tomuto neblahému trendu přispíváš

RE: ya basta!

LR | 16. březen 2010 12:29

ctenari A2 preci cetli napriklad rozhovor, v nemz se kauza Ztohoven versus Gumaguar dosti konkretne resila, cetli dokonce primo nazor Gumaguar, pokud tam neco chybelo, bylo to prave smysleni prostistrany...
v jednom mas jiste pravdu, kdyz jsem tu otazku pokladal, netusil jsem, ze tim zcela odvedu pozornost od celeho rozhovoru(jenz dle meho pozornost zaslouzi) a vytvorim tim prostredi pro diskusi, ktera na podobne urovni zhruba druhym rokem bezi na nekolika komunitnich forech najednou a stale dokola...
myslim, ze nezaujaty ctenar muze z teto diskuse dospet jen k presvedceni, jez brilantne a kratce vystihla prave ToyBox, ale to uz se opakuji take a to vazne nechci;)

RE: ya basta!

tyč | 17. duben 2010 09:17

ROMAN TÝC SICE SÁM PRODÁVÁ SVÉ UMĚNÍ DO REKLAMY (A TO ZROVNA TAKOVÝM FÉROVÝM FIRMÁM JAKO JE NIKE NEBO NÁŠ ČEZ), PŘESTO MU TO NEBRÁNÍ V TOM OTVÍRAT SI HUBU NA JIŘÍHO DAVIDA, KTERÝ SE PODLE NĚJ ZAPRODAL. TO JE OPRAVDU VRCHOL HLOUPOSTI.

.....

Roman Týc: Kupte si umělce
Reflex

Včera jsem šel, ne náhodou, kolem Kafkova náměstí, kde jsem viděl scénu, a ta mě pronásledovala ještě několik hodin poté. Velký, rudý pes, slyšící na jméno Vodafone, tam "šukal" malého, šedého, pražského krysaříka, který se rozhlížel, a s výrazem křečovité blaženosti dával najevo, že takhle je to v pořádku, že takhle se mu to líbí.

Stejně tak jako není úplně šťastné rozhodnutí vstupovat do čísi manželské hádky, tak podobně nešťastné je vstupovat do cizího kšeftu. A bohužel, socha Jiřího Davida není ničím víc než pouhým kšeftem, dohodou, realizovanou zakázkou. Pokud pro zjednodušení použiji základní rozdělení umění na volné a užité, tak "klíčová socha" splňuje všechny předpoklady pro to, být tím dobrým, užitým uměním, a především výtečným výsledkem dlouhodobé reklamní kampaně s jasným cílem oslovit co největší množství potenciálních, ale i stálých klientů. Prožíváme novou diktaturu, diktaturu moci peněz. Pokud máte neomezeně prostředků jako telekomunikační společnosti, můžete si nejen koupit pro svoji reklamní kampaň profesora vysoké školy, ale koupíte si i jeho podvědomí a to považuji za nejnebezpečnější. Nevím, kolik sebereflexe je schopen Jiří David v sobě nalézt a veřejně se doznat k tomu, že se stal obětí nadnárodního molochu, ale pokud tak neučiní a nadále bude vystupovat s tím, že je v pořádku realizovat zakázky a prezentovat je jako volnou tvorbu, můžeme se v budoucnu dočkat toho, že nejen jeho studenti budou vystavovat svoje komerční kšeftíky v galeriích. A když tak nad tím přemýšlím, neděje se tak už náhodou?

.....

Ale GGG

Petr Šťastný | 09. únor 2010 18:07

Prosím Vás pane Mikuláštíku jak souvisí tvorba skupiny Ztohoven s komady ČEZu? A jak opravdu dobré umělecké dílo od skupiny Ztohoven může !legitimizovat" ředitele NG Knížáka ve funkci? Co to používáte za slova? Upřímně to zní stejně absurdně, když Vás označili za rasistu kvůli výstavě v NoDu. Buďte laskavě soudný. Oběma skupinám přeji hodně dobrých nápadů a vytrvejte v práci. A slečně Toy_Box děkuji za hezký rozhovor.

RE: Ale GGG

GUMA GUAR | 09. únor 2010 18:15

Knížákovo působení v ČEZu pomohlo legitimizovat nikoli samotné dílo, ale fakt, že Ztohoven převzali Cenu NG 333. Je to o to smutnější, protože se skupina vymezuje jako jakási alternativa vůči oficiální scéně. Přitom většina slušných malířů, sochařů, umělců kteří s politickými tématy vůbec nepracují Knížáka bojkotují.

RE: Ale GGG

Věra Žídková | 09. únor 2010 19:55

Nedávno byl v reflexu článek a rozhovor s Romanem Týcem ve kterém vysvětluje, že důvodem převzetí ceny bylo právě vymezení se vůči celé umělecké scéně, povznesení se nad subjektivní spory o kvalitě vedení NG Knížákem. Jediným důvodem skupiny Ztohoven, prý bylo převzetí peněz za účelem zaplacení pokut a soudních výdajů. Jestli tak učinili nevím, ale právě tento postoj já považuji za jediný možný.

RE: Ale GGG

GUMA GUAR | 09. únor 2010 20:00

povznesli se - pěkný eufemismus )

RE: Ale GGG

GUMA GUAR | 24. únor 2010 16:57

tady je pěkný příklad toho, jak ČEZ využívá kauzy Ztohoven pro zlepšení svého mediálního obrazu:

http://kultura.idnes.cz/v-breznu-vyjde-kniha-v-niz-hraji-hlavni-roli-cez-a-jaderna-elektrarna-1gj-/literatura.asp?c=A100218_181322_literatura_tt

".... Umělecká tvorba je o velké míře svobody. Stejně tak jsme nijak nereagovali na ‚atomový hřib‘ v televizi od skupiny Ztohoven," říká tiskový mluvčí ČEZu Kříž.... "

GGG hořké prdele.

Karel Kulhánek | 09. únor 2010 17:35

Pane Mikuláštíku, je to k smíchu. I tahle vaše ješitná, malomyslná reakce jen umocňuje to absudní napětí které generujete a vrháte tak stín na celou vaší skupinu. Co já vím tak v mediích se o vás nikdo ze Ztohoven nezmínil jediným slovem, zato vy je očerňujete pokud máte (mediální) příležitost, čehož je důkazem i tato reakce mmj. kdo je to ten Brudňák? Ještě by jste tady mohl vykřikovat jména dalších lidí skrývajících se pod pseudonymy. I jméno ToyBox je dohledatelné, řeknete nám (jim) ho? Za článek moc děkuji a ToyBox držím palce.

RE: GGG hořké prdele.

GUMA GUAR | 09. únor 2010 18:10

Milý pane, ona "kritika" se totiž většinou děje prostřednictvím médií, víte. Přece ji nebudeme šeptat někde do vrby.
Na jednu stranu se tady volá po kritičnosti, ale její naplnění je pak odsuzováno jako "zahořklost" nebo "závist".
Co se týče "vyzrazení Týce", to si snad děláte legraci.
Brudňákovo jméno není žádným tajemstvím. Během soudu se Ztohoven toho byly plná média.

RE: GGG hořké prdele.

K. | 09. únor 2010 18:44

a on to o sobe nekdy rek? ty ses proti systemu jen kdyz se ti to hodi co? vis o tom ze prave to ze se k tomu pseudonymu nedoznal mu prineslo neobvykle vysokej trest? samozrejme ze to vis ale ucelove manipulujes s fakty za ucelem pospinovani.

RE: GGG hořké prdele.

GUMA GUAR | 09. únor 2010 18:56

pardon, ale tento příspěvek nějak nedává smysl
s čím kdo manipuluje? :))

RE: GGG hořké prdele.

TY GUMO | 09. únor 2010 19:13

Tohle je článek s TOY_BOX o TOY_BOX tak se tu nepřiživuj ty vsírko!

RE: GGG hořké prdele.

GUMA GUAR | 09. únor 2010 20:02

o čem že to je to nové číslo advojky?

RE: GGG hořké prdele.

haha | 09. únor 2010 20:51

o tobě : )))))))))

K TAKZVANÉ NEVRAŽIVOSTI MEZI GUMA GUAR A ZTOHOVEN

GUMA GUAR | 09. únor 2010 13:18

Z naší strany nešlo nikdy o žádnou nevraživost vůči skupině Ztohoven, ale o normální kritickou reakci na evidentní pochybení. Toto číslo advojky je tuším o "kritičnosti" v umění. Co je prosím špatného na tom, pokud kriticky poukážeme na problém, že subverzivní skupina prodá své subverzivní dílo ČEZu, Securitas a Národní galerii reprezentované Knížákem? Ztohoven legitimizovali Knížákovo působení v NG, pomohli jeho ceně, pomohli firmě ČEZ, známé svými ozbrojenými komandy .... Guma Guar neudělala nic jiného, než že řekla, že takhle by se to dělat nemělo, že jde o rozpor. David Brudňák (Roman Týc) ze Ztohjoven na KRITIKU reagoval urážkami, výhružkami, nesmyslnou kampaní, ve které nám podsouvá naprosté nesmysly (prý jsme reklamka, hahaha, od něj to fakt sedí), zničením naší výstavy a de fakto se tímto způsobem mstí dodnes. To se ale týká jen Brudňáka (Týce). Ostatní členové skupiny jsou slušní a féroví kluci a nemáme nejmenší důvod cítit vůči nim jakoukoli zášť nebo cokoli podobného.
Pokud se umělci, kteří se sami zaklínají kritičností nedokážou vyrovnat s kritikou, něco je špatně.

RE: K TAKZVANÉ NEVRAŽIVOSTI MEZI GUMA GUAR A ZTOHOVEN

jen spina | 10. únor 2010 18:38

ten kdo alespon trochu zaregistroval tento spor vi, ze týc pouze poukazoval na vasi tehdejsi provazanost s nadnarodni firmou ringier. myslim ze kritika je dobra vec ale zni lepe od nekoho kdo nema maslo na hlave pane mikulastiku. pisete zde, ze ostatni clenove (krome tyce) jsou slusni a ferovi kluci, jak si mam potom vysvetlit vase vypady smerem ke skupine ztohoven a spekulace o zniceni vasi vystavy, venovane podpore komunistickemu svazu mladeze? budto lidi ze ztohoven neznate, nebo vam tu vystavu neznicili tihle "slusni a ferovi hosi", oboje je ovsem na povazenou. kdyby jste svou energii kterou se venujete napadani ztohoven venovali necemu smysluplnemu, bylo by to dobre pro nas pro vsechny.

RE: K TAKZVANÉ NEVRAŽIVOSTI MEZI GUMA GUAR A ZTOHOVEN

GUMA GUAR | 25. únor 2010 15:22

kdyby Guma Guar převzala cenu Ringieru za svou aktivistickou tvorbu, tak prosím
psát ale kritické články do kulturní rubriky Reflexu - to opravdu není totéž, jako oficiálně převzít cenu ČEZu
koneckonců - hlavní naší výhradou byla a zůstává podpora Knížáka skupinou ZH
na zničení výstavy v GHMP se Týc podílel, víme to, nejsou to žádné spekulace

srovnání

Lenka Vítková | 06. únor 2010 14:23

Guma Guar se podařily 2-3 věci a dost. Zpychli. Je to nafouklá bublina. Jsou to dýžejové a přizdisráči. Nejsem sama kdo si to myslí. Ztohoven jsou jasné jedničky.

RE: srovnání

dve tri veci | 06. únor 2010 23:32

dve tri veci se ovsem podarily i ztohoven, vice toho nebude ..v tomto punktu si nemaji co vycitat, deje se tady toho tak malo, az se jasa jen proto, ze nekdo aspon neco udelal(o co jde, pak uz tolik nejde a nikomu na tom ani nesejde)

RE: srovnání

Lenka Vítková | 11. únor 2010 21:19

Kdo v současnosti v Praze v umění něco znamená, má (nebo brzy bude mít) ukončené doktorandské studium na AVU nebo na VŠUP. Předchozí studium na některé z regionálních pedagogických fakult taky není na škodu. Ptám se: má někdo z Guma Guar nebo ze Ztohoven za sebou doktorandské studium?

RE: srovnání

bez matury | 12. únor 2010 01:05

mi poser hlavu, titul jako dukaz kvality umelce, mela byste vynadat svemu osobnimu dylerovi, to musi bejt hustej matros co fetujete;))

RE: srovnání

Lenka Vítková | 12. únor 2010 07:59

Soudobé umění je stejně kariérní a marketingová záležitost jako všechno ostatní. Prosadí se ten, kdo má největší kredit. Co je na tom divného?

RE: srovnání

bez matury | 12. únor 2010 10:15

b-ze netrestej me:))

RE: srovnání

uplouhané kytky z parku od jezevčíka - A. Rembó | 12. únor 2010 12:20

umělec s doktorátem... mám nejprve záchvat smíchu a pak chuť si to raději hodit něž žít v této společnosti

RE: srovnání

Lenka Vítková | 12. únor 2010 12:49

Tato společnost (stejně jako každá jiná) je pro přizpůsobivé a flexibilní. Stejně tak je to i s uměním.

RE: srovnání

František Marčík | 12. únor 2010 13:58

Slečno/Paní Vítková, to má být nějaká sakumprásk potměšilá ironie? Pokud nikoliv, nepracujete čirou náhodou na ministerstvu školství na záslužné knize jménem Bílá? Pak by se totiž všechny vaše odpovědi vysvětlily.

RE: srovnání

Lenka Vítková | 12. únor 2010 14:31

Současné umění a roli umělce v něm je třeba chápat nově, v kontextu celé škály marketingově-pragmatických rolí. Ve významově dekonstruované virtuální realitě není místo pro starší a staré generace. Vím, že to je nepříjemné, ale je to tak.

RE: srovnání

František Marčík | 13. únor 2010 10:45

Díky za odpověď na mé otázky. K vašemu "je potřeba", kde bere jistotu či důvod této nutnosti?

RE: srovnání

Lenka Vítková | 13. únor 2010 13:13

Jistotu dává to, že mladé umění je bezezbytku akceptováno předními mladými znalci. Úroveň současného vzdělání je mnohem vyšší než byla kdykoli předtím, čímž se dostáváme k jádru pudla - mladí umělci s téměř totálním přehledem oslovují mladé intelektuály stejného ražení. Mezi mladými a starými je přirozená nevraživost. taří svoji šanci propásli, mladí s ní pracují racionálně a ekonomicky. Staří můžou obdivovat Václava Boštíka...

RE: srovnání

František Marčík | 14. únor 2010 20:02

Buďte té ochoty a prozraďte mi ještě, čím je to, že dnešní úroveň vzdělání je tolik na výši. A statistiky odkazující na množství doktorů a doktorandů, jakož i láteření na doby minulé nechte stranou.
P.S.: Pořád se utěšuji tím, že o čem zde píšete, není než pěkně vyvedený fór.

RE: srovnání

L. Vítková | 14. únor 2010 21:23

Je vyšší úroveň pedagogů a jazyková průprava studentů, především angličtina a samozřejmě internet a možnost studovat v zahraničí. Navazování kontaktů a stipendijní pobyty.

Předmět

kapitán_štika | 06. únor 2010 14:06

Díky za inspirující rozhovor!