ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

Cyklus film a hudba: Akcept V rámci pravidelného cyklu Film a hudba uvede Městská knihovna v Praze dokumentární film Akcept o soudobé vážné hudbě. Po filmu budete mít možnost diskutovat s režisérem Janem Hubáčkem při besedě, kterou bude moderovat Vít Zapletal. Ve středu 22. března od 19.00 v Malém sále Městské knihovny v Praze.    další tipy
úvod > archiv > 2010 >  č. 5 > Kritika depoetizovaného r...

Kritika depoetizovaného rozumu

Jan Stern

„Generace Ádvojky“ vystoupila pod Bělohradského záštitou

Soubor esejů převážně mladších autorů z různých stran nahlíží a vykládá skutečnost, kterou filosof Václav Bělohradský pojmenoval slovem „neonormalizace“.

Kritika depolitizovaného rozumu. Grimmus, Všeň 2010, 232 stran.

Vydání sborníku textů Kritika depolitizovaného rozumu, do nějž přispěli Pavel Barša, Václav Bělohradský, Michael Hauser, Václav Magid, Petr Schnur, Ondřej Slačálek, Tereza Stöckelová, Martin Škabraha a Mirek Vodrážka, se jistě zařadí mezi nejdůležitější literární událostí roku. Zatím si však netroufám říci, že váha této události spočívá v soustředěné myšlenkové síle. Zatím jsem si jen jistý, že spočívá v množství otázek, jež před nás staví, a v naléhavosti, s níž nás nutí přemýšlet a vymezit se.

Zrovna čtenářům Ádvojky netřeba obsah sborníku tolik představovat. Vždyť třetina jeho textů původně vyšla právě v A2. Všichni víme, že vrah je zahradník, a všichni chápeme, že se nám takto představuje cosi, co lze zjednodušeně nazvat „liberální levice“. Mohu se tedy soustředit více, než bývá zvykem, na formální stránku textů, na níž mne cosi zaráží.

 

Depolitizace a delibidizace

Freud definoval neurózu, krom jiného, jako „libidinosní obsazení myšlení“. Autoři sborníku Kritika depolitizovaného rozumu se v tomto smyslu snaží být zdraví až nutkavým způsobem. Stopy libida byly vydrhnuty s velkou pečlivostí. Texty jsou mnohdy vysušeny na troud. Vzhledem k tomu, že většině autorů je kolem třiceti, zdá se to být až podezřelé. Není ta exponovaná bezemocionálnost, depoetizace, delibidizace jakýmsi popřením čehosi? Zažehnáním svého druhu? Zažehnáním žhavého jádra, jež zůstalo obejito? Nebo se naučili tělo textu zbavovat veškerých šťáv v provozu akademických pracovišť, na nichž jsou takřka všichni tak říkajíc „pod penzí“? Těžko říci. Pozoruhodným paradoxem každopádně je, že na straně libida zůstává ten nejstarší z nich, Václav Bělohradský, jemuž bychom vyschnutí asi nejvíce odpustili. Přesto jen on vlastně píše esej v pravém slova smyslu, tedy žánr stojící jednou nohou v literatuře. Jen on svádí. Jen on poctivě aktivuje čtenářovu pozornost. Tu aztéckou pohádkou o krtkovi, tu výkladem Goyova obrazu, tu citací z příručky Linuxu. Jen v jeho textech se mísí vysoké a nízké, v textech jeho žáků jako by dravější bylo to vysoké – kdo ví proč. Snad aby je lidé brali vážně, snad aby si neuškodili ve světě talárů.

 

Čarodějovi učni

Pozornost na sebe svým charizmatem a proslulostí samozřejmě strhává právě filosof Bělohradský. Jeho text je skvělý po formální stránce a lze jen obdivovat, jak bohatý a barvitý jazyk si udržel autor-emigrant. Ovšem všichni chápeme, že Bělohradský je v knize jen proto, aby zář reflektorů, již dokáže přitáhnout, osvítila ty druhé. Vnímejme tedy sborník především jako projev těchto druhých.

Za poněkud nešťastné považuji, že se centrální role ve sborníku ujal filosof Martin Škabraha. Zdá se mi, že se Bělohradský neměl tak skromně upozaďovat a nechat jádro kritiky depolitizace definovat mistra depoetizace. Čarodějův učeň se chopil mistrova Lexikonu kouzel příliš brzy a zatím se soustředí hlavně na to, aby při odříkávání kouzelných slůvek působil dostatečně vážně.

Socioložka Tereza Stöckelová je ve svém příspěvku precizní a skutečně je třeba obdivovat přesnost jejích formulací. Věta „Každému číslu předchází politika a každé číslo je pokračováním politiky jinými prostředky“ má dokonce šanci stát se klasickým citátem. Přesto zrovna Stöckelová je extrémním příkladem myšlení neesejistického, chladného. Ani v jediném okamžiku autorka neopustí pozici nezaujaté akademičky (již jinak kritizuje) a abstraktní linii textu. Ani na okamžik nevpustí do svého textu detail, příklad, obraz, život. Ač vědu kritizující, nabízí text nejvíce vědecký. Ač feministka, nabízí text bytostně mužský. Zvláštní.

Texty estetika Václava Magida a hudebníka Mirka Vodrážky nejsem schopen posoudit, neboť se zaobírají mně velmi vzdálenými tématy: uměním a feminismem. Avšak kdo sneseš vína poněkud trpká, přilož ret na pohár.

 

Skutečné jádro

Nejsilnější příspěvky dle mého soudu dodali filosof Michael Hauser a politolog Ondřej Slačálek. Hauser je dráždivý v tom, že nenápadně podkopává základní východiska svých kolegů, vnáší do jejich světa nebezpečně jiný jazyk, a silný je také v tom, že jako jedinému mu není lhostejná rovina subjektu, jeho teoretizování o sociálních celcích je s touto rovinou v neustálém kontaktu. Bohužel, teorií subjektivity, na niž vsadil, je lacanismus (patrně zprostředkovaný Žižekem), jejž osobně považuji za velkou past a prokletí jisté výspy levice. Nicméně, když už Hauser používá lacanovské koncepty (fantasma, nadjá, Reálno), koncepty u nás (a kdekoli jinde) tak nezavedené (a nezaveditelné), zdá se mi neúnosné, aby nebyly v textu či alespoň v poznámce precizně vysvětleny. Já jsem kupříkladu odkojen freudismem, který pojem „nadjá“ zavedl, a přesto tomu pojmu v Hauserově textu (a Lacanově reformulaci) nerozumím.

I proto čtenářovu pozornost asi upoutá spíše příspěvek Ondřeje Slačálka, který není odkázán na mysteriózní pojmy. Slačálkův text je vrcholnou ukázkou brilantní politické­ esejistiky, jeho problémem je však přílišné ponoření do politického aktivismu. Mám už dlouho pocit, že Slačálek má jistý „syndrom propagandisty“ a každý text, který ze sebe vydá, byť by měl být o kuřím oku, vnímá jako cihlu do hráze vystavěné proti nepřátelskému diskursu. Dalo by se to také nazvat syndromem obležené pevnosti, neboť nepřátelský diskrurs je všudypřítomný, vítězící a hegemonní. Nemá-li se člověk v takové situaci nechat zničit a svými nepřáteli plně naformátovat, musí se naučit od nich občas i odmyslet. Přepolitizování může být někdy stejně nebezpečné jako depolitizace.

 

Génius plytkosti a malý nádor

Nejostřejší text dodal překvapivě historik Petr Schnur. Jeho příspěvek má až pamfletický charakter, což asi není od věci, uvážíme-li, že jeho hlavním úkolem je domácím slepcům (Schnur žije v Německu) konečně vysvětlit, že jistý zbožnělý Václav je – a vždycky byl – jen génius plytkosti. A jako symbol kolektivní pak českou nemocí.

Dosti rozporuplné pocity mám ovšem ze zařazení eseje politologa Pavla Barši o Izraeli. Evidentně se tento text do skladby sborníku nehodí ani tematicky, ani formálně (jde o článek určený spíše pro médium typu Le Monde diplomatique). Přináležitost tedy musí být zaručena něčím jiným, něčím nepojmenovaným. Mám bohužel pocit, že právě tématem Izraele. Proč nemá Barša potřebu řešit problémy Kolumbie, Turecka či Nového Zélandu? Proč zrovna Izrael? Nemohu se zbavit dojmu, že výběr tématu je jaksi rituální, jako by nám autor musel (decentně a opatrně) připomenout, že k levici představovaného typu zkrátka patří i finkelsteinovské nechutnosti. Žel bohu. Navíc autor v textu desetkrát opakuje to samé, jako kdyby se nutkavě snažil přetlačit nějakou vnitřní opozitní sílu.

Ovšem zdaleka nejnechutnější pasáž je k přečtení v posledním, kolektivně sepsaném (!) textu. Zde můžeme narazit na obhajobu středostavovských fašistických bojůvek („vajíčkových eskader“), jež v loňském roce napadaly předvolební shromáždění sociální demokracie. Legitimitu v očích autorů získaly tím, že se pomstily za rozehnání feťáckého hypermarketu zvaného CzechTek… Doufejme, že jde v myšlenkové soustavě autorů jen o dobře izolovaný nezhoubný nádor, a že v budoucnu nezačne metastázovat.

 

Událost?

Knížku vlastních úvah či esejů si dnes může vydat každý, stačí, když složí bratru třicet tisíc korun. Autoři, kteří mají jistě složky windows nadité mnoha svými texty, se přesto rozhodli každý uskrovnit a vystoupit kolektivně. Bylo to z obavy, že by jinak nebyli slyšet? Z nedůvěry k jedinečnému subjektu? Z prosté marketingové kalkulace, která vsadila na záštitu celebritou svého druhu a na synergický efekt? Anebo snad má toto kolektivní vystoupení ještě jiný smysl a zakládá nějakou skutečnou událost, po níž české intelektuální pole už bude navždy jiné, neboť bude jaksi obděláno? Na definitivní odpověď si ještě budeme muset počkat.

Autor je absolvent mediálních studií; vydal soubory esejů Média, psychoanalýza a jiné perverze (2006), Totem, incest a odkouzlení buržoazie (2007), Anální vesmíry (2008) a nejnověji Mystika západu (2009).

diskuse

Stredostavovska bojuvka

oc | 17. březen 2010 13:54

"Zde můžeme narazit na obhajobu středostavovských fašistických bojůvek („vajíčkových eskader“), jež v loňském roce napadaly předvolební shromáždění sociální demokracie. Legitimitu v očích autorů získaly tím, že se pomstily za rozehnání feťáckého hypermarketu zvaného CzechTek"

Sakra, koukam, ze recenzent se zblaznil.

RE: Stredostavovska bojuvka

Nikolet | 26. březen 2010 14:21

Debile!

RE: Stredostavovska bojuvka

sára | 26. březen 2010 17:00

Nevím jak si mám vysvětlit, že tak inteligentí člověk (nebo alespoň podle jeho humoru in NP a schopnosti konstruktivní kritiky in A2 tak soudím) je schopen zlehčovat zásah proti účastníkům Czechteku, který nám opět připomněl, že pokud se určitý druh zákonné svobody nehodí do krámu, tak ho prostě a jednoduše (podle západních vzorů; Evropy a Ameriky - koho jiného bychom měli ve svých mladých dvaceti letech kopírovat než největší frajery třídy) vyškrtneme. Je mi líto, že právě díky zlehčování celé této kauzy a také díky naší česky flexibilní paměti (pamatujme si jen to dobré) moji dva sourozenci (ještě nenarozena, 2 roky) budou brát jako samozřejmost, že něco takového jako je freeparty na louce zadarmo je nemožné a budou se divit tomu, že jejich o dvacet let starší sestra mohla být tak naivní a pokoušet se za své tehdejší právo bojovat.

RE: Stredostavovska bojuvka

Martin | 19. červen 2010 21:02

sice mesice s krizkem po funuse, ale (z pohledu 30leteho pravicove orientovaneho belocha, at se rovnou uvrhnu, kam patrim): freeparty na cizim pozemku zadarmo bez jeho svoleni je problem, pokud stat neumi (kdyz uz si ho za to platime) ochranit takovou zakladni svobodu, jako je pravo vlastnika nakladat se svym jmenim dle sveho uvazeni, tak to taky vidim jako problem; mila bojovnice, mela by sis uvedomit, ze tato a jim podobna pravidla umoznuji lidem, jako jsi ty nebo ja, fungovat v trebas tom tvem kvetinovem miru vedle sebe, nebylo li by jich, nekteri z nas by si brali bez ptani, tim si bud jista; jsi to prave ty, kdo z jejich existence profituje ;-)

RE: Stredostavovska bojuvka

Vladimir | 30. červen 2010 23:27

Informace jsou zcela zkreslené. Technopárty se konala na řádně pronajatém pozemku. Většina nedostatků, chybějící mobilní toalety atd. byla zapříčiněna čackou policií ČR. Podrobnější informace viz http://www.revuepolitika.cz/clanky/597/zasah-proti-akci-czechtech-05

RE: Stredostavovska bojuvka

Martin | 08. srpen 2010 13:13

zkreslene? takze tvuj odkaz je pravda, je to tak? :-)
proc bych tomu mel verit vic nez napr. CT?
informace, ktera by me presvedcila = dotahnuta zaloba (motivaci pro to by snad mel mit) nektereho z ucastniku za to, jakym zpusobem byla poslapana jeho prava; prosim linkuj ... na kecy se nehraje..

Roman Kouril

textik z Respektu | 07. březen 2010 18:17

Respekt
Datum vydání:01.03.2010
Nadpis:Znechucení realitou
Podtitulek:Česká intelektuální levice stále hledá lepší svět
Strana:70
Rubrika:eseje
Autor:Roman Kouřil
Ročník:21
Číslo:9
Náklad:26526
Klíčová slova:depolitizace
Stále hlasitěji zní u nás hlas skupiny intelektuálů, kteří jsou zklamaní z vývoje demokracie v Česku i ve světě. S blížícími se volbami je jasné, že uslyšíme jejich názory velmi často. Co mají společného? Patří k politické levici a v evropském kontextu je lze zařadit do linie myšlení, která se táhne od Marxe přes tzv. kritickou teorii (Adorno, Habermas) a další neomarxistické směry až po hvězdy postmoderny, jako jsou Jacques Derrida či Slavoj Žižek. Společným znakem těchto rozhněvaných mužů a žen je nevolnost ze stavu současné společnosti a světa, pojmy neoliberalismus či kapitalismus užívají jen jako nadávky, mají odpor k autoritě vědy, nadnárodnímu sektoru a státnímu aparátu, které tvoří trojjediný kolos arogantní moci, jsou pobouřeni útlakem ze strany technokratů, vroucně očekávají apokalypsu kapitalismu. Staví se do pozice obránců alternativ, které podle nich současná podoba demokracie neuznává.

Bělohradský jako demagog

U nás je reprezentuje především Václav Bělohradský, který svou autoritou uznávaného filozofa dokáže spojit i autory uvažující různými směry. Má schopnost oslovit širokou škálu publika od univerzitních studentů přes zaměstnance ve středních letech až po čtenáře v důchodovém věku. Dokáže trefně vyjádřit pocity lidí žijících v kapitalismu, který je pro ně symbolem jejich životní nejistoty, stejně tak ovšem vyjadřuje jejich úzkost ze světa, kterému lze jen těžko porozumět, neboť je prošpikován složitými technickými systémy. K této úzkosti se pojí také zklamání obyčejných lidí, že se jim vzdaluje politické rozhodování a že moci se ujaly arogantní elity. Bělohradský má navíc pověst svobodomyslného intelektuála, který však současně poskytuje mravní návody, jak přežít v nepřátelském světě, z nějž lze snad ještě učinit místo pro život. Poskytuje tedy jednoduché vysvětlení situace a současně dává naději.
Pozornější čtení jeho textů však odhalí, že v nich jde většinou o eklektická spojení cizích myšlenek, které jsou namíchány do trpkého koktejlu vzteku. V jeho kritice (neo)liberalismu se stupňuje patos natolik, až končí v dramatickém kýči náboženského očekávání "adventu boha pro člověka bez aury". Jeho aura filozofa dodává těmto vášnivým promluvám zdání racionality, ve skutečnosti však stojí před publikem ryzí populista a popmarxista, který hraje na strunu negativních emocí veřejnosti zklamané z politiky. Ano, z tohoto intelektuála se stal demagog, který ve svých projevech dehonestuje západní úctu k individuální svobodě a který hlásá, že "sekularizovaný člověk se musí vzdát dědictví ,epochy subjektu', jistoty vlastního sebevědomí, své výjimečnosti a jedinečnosti".

Akademičtí revolucionáři

Bělohradský má své následovníky, kteří jsou stejně jako on zděšeni a znechuceni stavem politiky. Jejich odborná kritika, mnohdy sice věcnější a ne tak výbušná jako kázání jejich vůdce, není ničím jiným než akademicky podloženou lamentací nad dnešní dobou a společností, která je stejně jako její politici zkažena - jde jen o moc a peníze a koneckonců, bylo to tak v dějinách vždy. Za jejich vzletnými slovy ve skutečnosti zaznívá řeč hospod a ulice. Je to škoda, protože jejich vzdělaný pohled by mohl být užitečný. Nedávno vydaný sborník Kritika depolitizovaného rozumu, který reprezentuje myšlení tohoto rozptýleného intelektuálního společenství, nicméně odhaluje jeho politickou angažovanost v tom špatném smyslu.
Mají pravdu, když upozorňují na nebezpečí, která v sobě skrývá (každý!) způsob vlády a která možná nejsou na první pohled zjevná.
Mocenské systémy mají vždy tendenci podmaňovat si člověka a uplatňovat svou moc pohlcením lidského subjektu. Ctností demokracie, domnívám se, je však právě možnost upozorňovat na tuto nectnost moci, limitovat moc a bránit lidskou bytost před rizikem, že se rozplyne v mocenském systému.
Problém je, že pouhé upozorňování tyto levicové intelektuály neuspokojuje. Ve svých vizích hledají nový, lepší svět. Jejich cílem je pohlédnout pod povrch lesklé fasády liberalismu, kde se podle nich ukazuje strukturální násilí, touha sedřít člověka, opanovat a exploatovat celý jeho přirozený svět. Taková je podle nich holá skutečnost, kterou poukazy na lidskou jedinečnost, důstojnost a lidská práva jen zastírají.
A je-li toto pravda, pokračují v úvahách, pak je třeba "mobilizovat masy", "vzkřísit pojem třídního boje", "vyvolat revoluční změnu".
To vše ve jménu odstranění depolitizace, což znamená vyvlastnit právo na pravdu i majetek a podřídit ho politické či sociální kontrole.
A tak tito analytici systémových vad dneška a pátrači po dobrém místě pro život, v němž bude překonána disharmonie a ošklivost současné demokracie, končí u zastaralých pojmů a konceptů směřujících k harmonické kráse nesvobodných režimů.

Z˙intelektuálů ideologové

Šlo by snad odpustit jejich revoluční zápal, zvláště je-li evropská ekonomika ve stavu, který ohrožuje především nejchudší vrstvy. Jejich radikálnost však má jeden háček (kromě toho, že užívají žargonu, který připomíná jazyk diktátorů z minulého století) - autoři textů jsou často zaměstnanci státu. Slouží tedy nenáviděnému řádu, který je finančně zajišťuje, a tento fakt vyvolává jisté podezření, že se do jejich slov vkrádá tón pokrytectví.
To samo o sobě by ještě nebyl takový problém - liberální demokracie v sobě obnáší předpoklad takové kritiky a počítá s ní. Skutečným problémem podle mne však je, když se do pohledu na společnost vkrádá kritika jen jednoho politického směru, když systémovým viníkem je vždy jen pravice (ODS, Klaus, Havel). Radikální odsouzení například snižování daní, reformy školství či zdravotnictví bez toho, aby je podrobili důkladné analýze, dělá z těchto autorů jen pouhé ideologické mluvčí levice před blížícími se volbami.
Nejspíš si takto vykládají filozofický princip, že důležité je nejen o věcech mluvit, ale také je měnit. Obecně pak mají jistě pravdu v tom, že žádný pohled (ani můj) není nezaujatý. Nicméně pro hlubší porozumění skutečnosti je jejich jednostranný a tendenční pohled k ničemu.

Roman Kouřil

---

Roman Kouřil
vystudoval sociologii a filozofii na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde je v současné době doktorandem. Ve své práci se věnuje Nietzscheho filozofii a na obecnější úrovni koncepcím subjektu v moderním myšlení a jejich dopadu na politické ideologie. Žije v Praze.

---

Za jejich vzletnými slovy ve skutečnosti zaznívá řeč ulice.

RE: Roman Kouril

tak tedy nevim | 08. březen 2010 16:14

ale toto preci neni recenze[minen text z respektu], o knize tam neni jedine slovo, jde o ideologicke hodnoceni autoru knihy[navic jak opsane ze Safrova textu o Berlohradskem], o cem se v ni vlastne pise se nedozvime, natoz aby pan Kouril konkretne reagoval ci polemizoval s tvrzenimi jednotlivych eseju... zda se mi, ze predvedl presne to, co hani [s tim rozdilem, ze autori knihy jsou ve svych esejich vecni a analyticti, at uz si o jejich vyvodech myslime cokoliv]..ta kniha polemiku zaslouzi[tu pravicovou zvlaste, vsak je to v ni samy Schmidt], tohle je ovsem polemika, jez se netyka knihy, ale opisuje jen utkvelou ideologickou predstavu Kourila o tom, kym jsou jeji tvurci, to je trochu malo a s jejich vytvorem to bohuzel nijak nesouvisi...

RE: Roman Kouril

koza | 10. březen 2010 13:25

Kouřil je demagog.
Asi taková je v článku úroveň argumentace. Nic.Jo a prý Bělohradský nosí pod sakem tričko s Che Guevarou!

Petr V.

Viz výše | 04. březen 2010 15:46

Nejen návrat neo/normalizace, ale také návrat neo/marxismu a svazáckých aktivit

polemika

Jan Kopecký | 04. březen 2010 13:31

Polemika je (nejen dnes) imperativem mediálního prostoru, této nezávazné a sterilní náhražky prostoru politického. Budiž.

Pokud ovšem autor, který se sám projevuje především nadprodukcí textů psaných v nabubřelém žargónu špatně zvládnuté, tj. nepochopené psychoanalysy, považuje toto za recensi, je to bída nejen jeho, ale také a především těch, kdo mu k tomu poskytují papír. Zadání splnil - a výsledek je nulový.

Jediným náznakem zamyšlení je snad jen "depoetizace" v nadpise. Leč, co tím autor myslí, na to nechť čtenář přijde sám. Pak ovšem jedno klišé stíhá druhé a myšlenka žádná. Ono je opravdu těžké nejprve myslet a pak teprve mluvit a psát.

RE: polemika

to ma byt polemika? | 04. březen 2010 17:14

nu pokud sam jen hazite slovy typu "spatne pochopena psychoanalyza", aniz byste to nejak dolozil, pasujete se do role jiz v reakci odsuzujete.. myslim ze Sternovi lze vycitat mnohe, ale po precteni vsech jeho ctyr knih bych tezko hledal esejistu, jenz se ve freudianske psychoanalyze lepe orientuje(vsak je jeho psani oblibene i mezi analytiky)

RE: polemika

to ma byt polemika? | 04. březen 2010 17:15

mimochodem tu depoetizaci vysvetluje v textu mozna az prilis, jde prave o to akademicke , strnule psani, jez kritizuje (v souvislosti s zanrem eseje je to navic kritika nanejvyse pochopitelna)

RE: polemika

ujgur | 04. březen 2010 23:00

ježišmaria vy taky na všechno skočíte. Kámoši si vydali knížku a řekli svýmu kámošovi v A2: hele, udělej nám tam trochu reklamu. A kámoš řek: no jasně, budem to hrát, co se dá, ale recenzi nemůžu napsat já, to by bylo nápadný, všichni věděj, že sme kámoši. A pak kámoše napadlo: víte co, já řeknu tomu pošahanýmu psychoanálníkovi, to je taky kámoš, ale takovej míň nápadnej kámoš, von to napíše fajnově, ale jako to tam taky trochu napálí, aby to nebylo moc nápadný. A psychoanálník si řek: no jasně kámoši, já to sice nemám čas číst, ale napíšu to, co bych pro tebe neudělal, ty mi zas pak hodíš recenzi na tu mojí, až vyjde, viď, no nejvíc pochválim svýho největšího kámoše, toho nejmenšího víc šťouchnu, prostě zaplácnem tim celou stránku, ať se prodeje zvednou.
A vy jim tady k tomu ještě hrajete druhej plán, jakože si někdo bude moct říct: no, ten to teda napálil, podivejte na tu diskusi!
Bože, bože...

RE: polemika

LR | 05. březen 2010 13:48

jen pro Vasi informaci pan Stern mel recenzi napsanou drive, nez jsme o ni vubec pozadali, vzhledem k tomu, ze ho nikdo z redakce A2 nikdy nevidel, lze jen tezko dovozovat, ze jsme kamosi:) vase uvaha je tedy tou nejvetsi paranoidni blbinou, kterou v teto "diskusi" lze potkat, stejne jako skutecnost, ze bychom mu urcovali co a jak ma o knize napsat... volba na nej padla zkratka jen a proto, ze jde takrka o jedineho mladeho esejistu, jenz v knize zastoupen neni a tak si muze dovolit na ni kritiku napsat... skutecnost, ze v recenzi mluvi o advojkovske generaci, pochazi jen z jeho hlavy, procez jsme udelali i vlastni redakcni perex, aby bylo jasne, ze my s timto tvrzenim nemame pranic spolecneho..
chapu ale, ze v dobe, kdy kamaradstvi urcuje beh mnoha casopisu i jinych instituci je pro vas tezke, ba nemozne pochopit, ze se jeste najde takovy list, v nemz zminene neplati

RE: polemika

Jan Kopecký | 09. březen 2010 13:25

Pro pořádek: nenapsal jsem "špatně pochopená", ale "nepochopená" psychoanalysa. A na tom trvám.
"Doložit" to lze jen studiem - a to za Vás, příteli, nikdo neudělá. Na to je Goggle krátký.
Čtou-li Jana Sterna psychoanalytici (kteří?), nevím co si s toho vezmou, ale , kdo ví, může to být i z terapeutického zájmu.

Podstatné je ovšem něco jiného: že recensent o knize nic nesděluje. Naštěstí si ji můžeme přečíst a posoudit sami.

RE: polemika

Martin | 15. březen 2010 16:05

JS me svymi esejemi zaujal prave proto, ze postrehy, ktere v nich sdeluje, alespon v mem svete padnou jako hrnec na prdel a (mozna hlavne) to, co sdeluje, nevykazuje symptomy, ktere jsou tak casto videt u humanitnich (vsiml si nekdo, ze se v reci bezne mluvi o "vede" a rovnez o "spolecenske vede" :-) ) badatelu popr. umelcu - tedy naproste blbosti, nepochopeni a jakesi romantisovani toho "racio" sveta vukol, diky kteremu jim napr. funguji tolik rozsirene mobilni telefony nebo vakuove pumpy..
ale k veci - slo li by, sestoupil byste z tech nadoblacnych vysin a krom toho, ze k pochopeni Vaseho argumentu je nutne dodatecne studium na strane nas malych nedomrlych, nam ten Vas argument rovnez sdelil? abychom ho pak mohli posoudit a treba shledat blbym; vim, chce to odvahu :-)

RE: polemika

Kopecky a polemika, nenechte se vysmat;) | 16. březen 2010 12:21

toho se nedockate, vsak k tomu byl vyzvan uz o par radku vyse a kde nic, tu nic... jen tak mimochodem pan Stern v te recenzi az na dve vyjimky rozebira obsah kazdeho eseje v knize, je videt, ze ji opravdu(a dukladne) cetl, to jen pan Kopecky se k tomu (pro)zatim asi nedostal;)

RE: polemika

richard | 16. březen 2010 15:02

precetl jsem si recenzi,pak diskusi,pak zas recenzi a nestacim se divit.Ze nic nesdeluje o knize? No dyt to tam pise, ze nebude rozebirat obsah,protoze ty texty vysly v A2,ne? A to "brah je zahradnik" proste znamena,ze kapitalismus je na hovno, ne.A jako nechapu jak vubec to nekomu muze pripadat jako kriticka recenze,kdyz je to jedna velka oslava s par drobnejma vyhradama: literarni udalost roku, brilantni esejistika atd.To jako dobra recenze nesmi rict proti tomu, co recenzuje ani slovo?
A s czechtekem uz dete prosimvas vsichni do haje, dyt je to furt dokola pet let!

na smiech

Michal Rehúš | 03. březen 2010 21:27

tak ale tato veta ma fakt rozosmiala asi najviac: "Ač feministka, nabízí text bytostně mužský." akoby feminizmy neboli aj o tom, ze nie su ziadne "bytostne muzske texty" a ze aj zeny vedia a smu pisat odborne a racionalne eseje, na smiech cela recenzia

RE: na smiech

Martin | 15. březen 2010 16:34

co to je za blbost? v praci jen podle zvuku chuze rozpoznam zenu od muze, v jinych ohledech jsou rozdily jeste markantnejsi, nevsiml jste si doposavad? ze nejsou bytostne zenske a bytostne muzske XYZ, kde XYZ je cokoli relevantniho? ve kterem vesmiru? pokud uz feminismus o necem je, pak o tom, ze bytostne zenstvi neni horsi nez bytostne muzstvi, o vyzmizikovani bytostnosti asi tezko, prave naopak!

RE: na smiech

Michal Rehúš | 16. březen 2010 10:33

nesuhlasim, skuste sa, prosim, pridrzat predmetu, o ktorom pisem (a o ktorom pise aj stern), a povedzte, cim sa od seba lisia "bytostne zenske" a "bytostne muzske" texty, rad sa zabavim, resp. som zvedavy, kolko rodovych stereotypov a sexizmov povytahujete, (aj) o nich je feminizmus, vazeny

RE: na smiech

Martin | 16. březen 2010 16:05

"ako by aj feminismus nebol o tom, ze nejsou zadne bytostne muzske texty" ... tak to bylo tema, ktereho jsem se drzel i v predchozim prispevku; znovu - to je blbost, jednak jsou takove texty a druhak o tom feminismus neni

RE: na smiech

Michal Rehúš | 16. březen 2010 22:51

temy ste sa nedrzali, kedze vo vasej prvej reakcii nezaznelo ani raz slovo "text" - a o tom som predsa viedol spor

fakt pozoruhodna argumentacia - take texty su a hotovo, feminizmus o tom nie je a hotovo, no tak len pekne povedzte, cim sa vyznacuju "bytostne zenske texty", nechodte okolo horucej kase a vymenujte, cim sa lisia "bytostne zenske texty" od "bytostne muzskych", ocakavam, ze konecne poviete nieco ine ako nepodlozene axiomy

RE: na smiech

Martin | 16. březen 2010 23:39

bytostne zensky text nejspis obsahuje neco bytostne zenskeho (jak uz ostatne vyplyva z pojmenovani), patrne neco z zenske zkusenosti, neco z zenstvi, neco z toho, co muz prozit nemuze (pro vasi zjevne podvizivenou predstavivost jsem vymyslel specialni i blbem nezpochybnitelne tema - porod), bude to mit patrne souvislost s vaginou a prsy (Stern by asi rekl druhem prekazek ve vyvoji a moznym zpusobem jejich prekonani), pro muzsky si jen prohodte slova a organy; na pindourovi a vagine jsou zalozeny me axiomy, na cem vase?, pro pripomenuti te megablbosti:
"akoby feminizmy neboli aj o tom, ze nie su ziadne bytostne muzske texty"

RE: na smiech

Michal Rehúš | 17. březen 2010 10:32

fajn, musim uznat, ze ste ma rozosmiali

prvy problem vasej argumentacie spociva v tom, ze nie je pravda, ze by sa porodom, vaginami a prsami zaoberali vylucne zeny - existuje predsa mnozstvo literarnych (a inych) textov, ktore napisali muzi a zobrazuju v nich zenske skusenosti (od zenskych literarnych postav vystupujucich v textoch, ktorych autormi su muzi az po odborne - napriklad psychologicke texty, v ktorych muzski psychologovia analyzuju specificky zenske skusenosti)

druhy - a zavaznejsi - problem spociva v tom, ze my sa tu nebavime na urovni temy, ale skor na urovni zanru - pripadne stylu, Tereza Stöckelová predsa nenapisala text o specifickej zenskej skusenosti, akou je napriklad porod, ale o "bezpohlavnej" teme, problem jej textu podla Sterna spociva v tom, ze je "precizny, presny, chladny, abstraktny, vedecky", co su podla Sterna znaky "bytostne muzskeho textu" - toto je totalna hlupost (pretoze ide o rodovy stereotyp a sexizmus), o ktorej hovorim, a odkryvanie takychto hluposti je jednym z cielov feminizmu

RE: na smiech

Martin | 17. březen 2010 12:05

"prvy problem vasej argumentacie spociva v tom, ze nie je pravda, ze by sa porodom, vaginami a prsami zaoberali vylucne zeny" -> to nikde netvrdim, mate problem s porozumenim psanemu textu, tvrdim (a znovu se opakuji, ale jak jinak na vas, vy lisaku!), ze bytostne zensky text obsahuje neco z zenske zkusenosti, neco z zenskeho prozitku, ktery muz mit nemuze (a dodal bych, ze se to promita do vseho, co zena napise, a ze to je determinovane prave tim, ze je zena; ale prave pro vas a jine slabsi jsem jako jeden z techto prozitku vybral porod, protoze to je lehce pochopitelne)

"druhy - a zavaznejsi - problem spociva v tom, ze my sa tu nebavime na urovni temy, ale skor na urovni zanru - pripadne stylu" -> ano, ale i toto (stejne jako jakekoli) tema muze byt zpracovano bytostne muzsky, bytostne zensky, pripadne bezpohlavne, rovnez jako muze byt psano zelenym pismem, modrym, muze byt zajimave a muze byt zcela nezazivne; neprekvapuje vas to, ze ne?

"bezpohlavnej teme" -> ano, ale zpracovane clovekem, napsane zenou nebo muzem, ne robotem, ne beznazorovym bezpohlavnim cim? nevim, fakt nevim jake univerzalni "vyvazeno" mate na mysli - neexistuje, probudte se, vzdycky je to konkretni jedinec determinovany svym celym dosavadnim vyvojem a jedna z determinaci, ktera se s nim od narozeni tahne, je pohlavi

"toto je totalna hlupost (pretoze ide o rodovy stereotyp a sexizmus), o ktorej hovorim, a odkryvanie takychto hluposti je jednym z cielov feminizmu" -> moc zerete zelenej nuspik, Skromach vam to ted naposledy rekl jasne - je to marketing

RE: na smiech

Michal Rehús | 17. březen 2010 20:41

vasa definicia "bytostne zenskeho textu" ako textu, ktory obsahuje nieco zo "zenskej skusenosti" - ako napr. porod - je sice pekna, ale pre tento pripad uplne nepouzitelna, ak vychadzame zo Sternovho tvrdenia, ze zena moze napisat "bytostne muzsky text", tak je zrejme, ze tym Stern nemysli text, ktory by obsahoval "bytostne muzsku skusenost" typu mocenie postojacky atd., mysli tym text, ktory je "precizny, presny, chladny, abstraktny, vedecky", z toho sa da odvodit, ze Stern povazuje za "bytostne zensky text" opak toho - pravdepodobne text, ktory je "poeticky, emocionalny, esejisticky, konkretny, prakticky" - ani si vsetky tie stereotypy nechcem domyslat - teda nie text, ktory tematizuje "bytostne zensku skusenost", rozumiete?

pochopitelne nemoze platit ani vase tvrdenie "a dodal bych, ze se to promita do vseho, co zena napise, a ze to je determinovane prave tim, ze je zena" - dokazom, ze sa to nepremieta do vsetkeho, co zena napise,je prave text Terezy Stöckelovej, ktoremu je vycitana "bytostna muzskost" - preco sa zenska skusenost do jej textu nepremieta? je Tereza Stöckelová narusena? a nemate strach z toho, ze takychto narusenych zien su hromady?

vo vasej reakcii je badat zaujimavy posun, ked zacinate hovorit o "bytostne muzskom" a "bytostne zenskom" spracovani temy, zaujimalo by ma, ako taketo bytostne muzske a zenske spracovanie vyzera a cim to je sposobene - chcete snad povedat, ze porod, dojcenie, menstruacia atd. maju za nasledok, ze zeny pisu inak ako muzi? a ako je mozne, ze niektore zeny pisu inak ako dalsie?

vase tvrdenie, ze "jedna z determinaci, ktera se s nim od narozeni tahne, je pohlavi" je sice pravdive, ale to neznamena, ze toto pohlavie ma vplyv na sposob pisania textov - ako by ste chceli dokazat, ze skusenost s porodom (a co zeny, ktore nerodili?), dojcenim (a co zeny, ktore nedojcili?), menstruaciou (a co zeny, ktore este nemali menstruaciu?) atd. ovplyvnuju podobu textu? neovplyvnuju snad sposob spracovania temy ovela relevantnejsie faktory - ako napr. vzdelanie, kulturne modely atd.? uz si zacinate uvedomovat, aky ste komicky?

skromach ako argument - to uz nie je ani smiesne

RE: na smiech

Martin | 17. březen 2010 21:25

ad vsechny 4 odstavce - no prave kdybyste toho od Sterna precetl vice, tak byste vedel, ze napr. Freud takove typicky zenske zazitky identifikuje uz od ranneho detstvi, a jsou rozdilne od tech typicky muzskych, ovlivnuji veskere pozdejsi nazirani na realitu i dispozice jedincu, porod jsem uvedl jen jako blbuvzdorny nepopiratelny i vasi mentalite dostupny priklad

ad 2. odstavec - no prave to byla ta pointa Sternovy poznamky, podiv, ze autorka ac feministka byla ochotna se teto zenskosti (v projevu) vzdat (at uz z jakychkoli duvodu)

ad 3. - zadny posun, muj cil je od zacatku poted stejny, argumentovat tak, abych prokazal, ze "neexistuji bytostne muzske texty" je blbost

ad Skromach - myslim, ze jste nepochopil (prumerne zabavnou) pointu, ze vas minuly souvislosti +- dvou minulych tydnu, na zrani zelene propagandy (stereotypy - mimochodem najdete mi kdekoli na netu, ze kdokoli bojuje proti stereotypu "zena" popr. "muz" - tak nejak to vypada, ze si to myslite napr. o feministkach) to nic nemeni

RE: na smiech

Michal Rehúš | 17. březen 2010 22:56

cize Freud, Stern a vy tvrdite, ze menstruacia, porod atd. maju urcujuci vplyv (okrem ineho aj) na to, akym sposobom zeny spracuvaju temy (teda pisu), predpokladam, ze tento sposob bude pre zeny spolocny - mohli by ste teda uviest znaky "bytostne zenskeho textu", prip. ako sa prejavuje "bytostne zenske spracovanie" temy?

ako si Freud, Stern a vy vysvetlujete, ze nie vsetky zeny uchopuju temy rovnakym sposobom?

nie je nahodou Tereza Stöckelová ako feministka zivym dokazom, ze je jej uplne cudzie a vzdialene, aby naplnala akesi skatulky typu "bytostne zensky text", kedze nic take feminizmus neakceptuje - resp. proti takymto skatulkam, cize stereotypom bojuje?

posun spociva v tom, ze okrem textov, ktore obsahuju ako temu "bytostne zensku skusenost", existuje dokonca aj "bytostne zenske spracovanie" temy, vy v tom nevidite rozdiel?

tu mate pomerne jednoducho vysvetlene, co su to rodove stereotypy: http://glosar.aspekt.sk/default.aspx?ami=1&smi=1&vid=119, staci si precitat niekolko prvych viet a snad vam to bude jasne

RE: na smiech

Martin | 17. březen 2010 23:04

dosla mi trpelivost, priznavam, argumentujete jako zenska, pekny zbytek vesmiru

RE: na smiech

Michal Rehúš | 17. březen 2010 23:17

a tato vasa reakcia je bytostne muzskym spracovanim temy, ci ako to je?

stern - kapitola sam pro sebe

kuku | 03. březen 2010 13:50

nj Stern.. dalsi ukazka toho ze i clovek rocniku 77 dokaze myslet jak padesatiletej malomestak...

RE: stern - kapitola sam pro sebe

richmond | 03. březen 2010 15:37

Jan Keller je pro tebe maloměšťák? Tu metaforu s hypermarketem přece první použil on a Stern ho zjevně cituje.

RE: stern - kapitola sam pro sebe

czechtek.bloguje.cz | 03. březen 2010 22:11

Keller, Stern vsechno jedna konzervativni tupa verbez co je mimo

RE: stern - kapitola sam pro sebe

richmond | 04. březen 2010 12:12

a co není konzervativní? Smrdět, píchat si heroin, porušovat zákony, obtěžovat hlukem, přivalit se kolonou aut dio přírody a nechat tam hromady pet-lahví po sobě? To jsem teda asi konzervativec a jsem na to hrdý.

RE: stern - kapitola sam pro sebe

czechtek.bloguje.cz | 05. březen 2010 19:54

a ja vam k tomu gratuluju :D

bohuzel mate zkreslene informace, zapatrejte, dozvite se neco zajimaveho ;)

RE: stern - kapitola sam pro sebe

janek | 07. březen 2010 08:08

@richmond: A teď tu o Sněhurce!

RE: stern - kapitola sam pro sebe

Martin | 15. březen 2010 16:43

czechtek.bloguje.cz:

muj nazor, ktery je pravda zalozeny na masmedii velmi konzervativne a rodinne podanych informacich o akci, je, ze na to, jak moc ucastnici po akci "rvali", je zmlatili dost malo, fakt, proste zadny filmy, ve kterych vystupuji postavy jako ucastnici valky ve Vietnamu, se o tomhle asi tocit nebudou; tak maximalne kycovite songy k ohni

blbost

ufo | 03. březen 2010 09:01

blbost plna slov snazicich se ctenare presvedcit, ze autor ma globalni slovnicek, kterym se nas snazi presvedcit, ze jeho nazor je v konjukci s nestandartnim pohledem na nas svet. Dusledkem textu je jeho znacna nesrozumitelnost a nelogicnost, kdy jsou skusmo do neosracek smichany veskere nejvetsi idee poslednich 120let. Zcela bezobsazne, nudne a s nulovou myslenkou.

RE: blbost

klon | 03. březen 2010 12:35

ano

<<< Ovšem zdaleka nejnechutnější pasáž je k přečtení v posledním, kolektivně sepsaném (!) textu. Zde můžeme narazit na obhajobu středostavovských fašistických bojůvek („vajíčkových eskader“), jež v loňském roce napadaly předvolební shromáždění sociální demokracie. Legitimitu v očích autorů získaly tím, že se pomstily za rozehnání feťáckého hypermarketu zvaného CzechTek… Doufejme, že jde v myšlenkové soustavě autorů jen o dobře izolovaný nezhoubný nádor, a že v budoucnu nezačne metastázovat >>>

je buď blábol ignoranta nebo sprostá pomluva čili lež

RE: blbost

czechtek.bloguje.cz | 03. březen 2010 13:12

me se libi, ze ten Czechtek je i po letech stale takovy lakmusovy papirek, jedna z dobrych veci

RE: blbost

Radek Mikula | 04. březen 2010 02:01

Nepůsobí nechutně formulace jako "finkelsteinovské nechutnosti" či "rozehnání feťáckého hypermarketu zvaného CzechTek", ať už je legitimují morální autority jako předseda vlády nebo profesor sociologie?

Není právě podobné nálepkování místo věcné argumentace čirým příkladem depolitizovaného rozumu?

RE: blbost

coza | 04. březen 2010 09:19

užitečná kniha.moje sympatie má pravě za to ,,společné,,.a vůbec nechápu co je popřípadě špatného na,,přílišném ponoření do politického aktivismu,,?modrá by měla být méně modrá?
a vtipná reakce je v respektu.

RE: blbost

josef | 06. březen 2010 21:16

mohl/a byste dat link na tu respektovou reakci?

RE: blbost

Jan Kopecký | 09. březen 2010 13:27

To, že se na společné nástěnce setkává A-Dvojka s plátkem jako je Respekt je možná nejsmutnějším vyústěním celé "diskuse".