„Do Národního muzea je nejlepší se vydat pod vlivem LSD,“ píše jeden český surrealista. V nadcházejících měsících máme poslední příležitost si tuto pravdu potvrdit, protože příjemně ospalá atmosféra muzea, které dýchá kouzlem omšelého skanzenu devatenáctého století, potažmo sedmdesátých let století dvacátého, směřuje k nenávratné zkáze. Během příštího roku by totiž měla začít rekonstrukce budovy. Je sice pravda, že chátrající muzeum opravu potřebuje, ale pravděpodobně budou modernizovány i expozice plné psychedelických nákresů, zaprášených předmětů, stovek minerálů v půvabných vitrínách a vycpaných zvířat, okázale se pyšnících svými dlouhými jizvami. Což je škoda, zvláště pokud staré sbírky srovnáme s loňskou expozici Příběh planety Země, která v urputné snaze o multimediálnost příliš čpí vikslajvantovou bezduchostí. Chcete-li si užít esence ticha, strnulosti a nehybného napětí, zamiřte do Národního muzea, dokud je čas.