Dámy a pánové,

dát na obálku jako název hlavního tématu A2 nápis popkulturní monstra, jak to právě činíme, není právě nejmoudřejší – vzhledem k netematickým textům a jejich autorům i protagonistům. Některé z článků se tématu v různých partiích až intimně dotýkají, například recenze knihy George Gesserta mj. o zmutovaných zvířátkách čili výsledcích uměleckého pop-artu (s. 13), úvaha Václava Hájka o fetišistických chuchvalcích, po nichž prahnou současní městští flaneuři (12), soucitná recenze nové knihy Miloše Urbana (7), všechny filmové texty včetně recenze čísla (Lars von Trier, Banksy, Terrence Malick – vítěz z Cannes) či cokoliv od Jana Sterna (37). Ale až obálku uvidí básníci v čísle přítomní, Mátyás Sirokai a Roland Ascai (26), spisovatelé Antonín Bajaja (24) a Serhij Žadan (9) či autor Literárního zápisníku Jan Štolba (7), bude zle. A my to víme. Ale spleť postranních, jedovatých a zároveň posedlých pohledů na obludy, které proměnlivými metodami rozežírají (ožužlávají) veřejný prostor a, jak se ukazuje, i nitra mnohých našich autorů, považujeme za důležitý. A nemáme čas čekat, až uplyne padesát let, aby se akademici přestali stydět o nedávném i současném popu psát jako třeba o červené knihovně či rodokapsech. Téma po nocích připravil K!amm.

Makabrózní čtení! Chvílemi.