Poslední stávka v dopravě, která proběhla v atmosféře nedělního odpoledne před bouřkou, byla spíš než skutečným sociálním dramatem celkem nevzrušenou manifestací. Přesto v ní šlo o zásadní spor o legitimitu moci. Zápletka s kontroverzním rozhodnutím soudu o nelegálnosti původně oznámeného termínu stávky je přitom jen jeho drobná scéna. V ní se jeden z aktérů sporu (vláda) za pomoci třetího aktéra sporu (justice) pokusil zaútočit prostřednictvím (problematického) výkladu zákonnosti stávky nikoliv jen na legalitu, ale právě na legitimitu akcí odpůrců vlády. Nejde tedy o soulad či rozpor se zákonem, ale spíše v kantovském smyslu o oprávněnost či ospravedlnění moci a těch, kteří se stavějí proti ní.
Úspěšné zpochybnění tohoto oprávnění má z politického hlediska velký význam. Zatímco při pouhém porušení zákona (legality) justice občas zjedná nápravu, zpochybnění legitimity vyřazuje aktéra ze společenského diskursu, případně přináší přímo změnu systému. Vláda v období kolem stávky použila celou řadu triků, které měly za cíl svléknout protivníkovi kalhoty a tak jej delegitimizovat. Kromě obvinění z nezákonnosti šlo o účelové poukazy k údajným škodám, které protest způsobí, obvinění z braní rukojmích, z odtrženosti odborových vůdců od lidu (hrají golf) a podobně. V tomto ohledu je třeba říci, že ale vláda příliš neuspěla. Stávka se totiž nakonec uskutečnila a odboráři dokázali, že alespoň v dopravě za nimi určitě část veřejnosti stojí.
Odbory se obdobně snažily delegitimizovat vládu. Ta svoje ospravedlnění v současné době odvozuje především od loňského volebního výsledku. Volby sice vyhrála ČSSD, ale vládní většinu potom daly dohromady strany, které voličům slibovaly šetření a reformy. Odbory nyní poukazují na to, že vláda odmítá o své politice reforem skutečně jednat a vysvětlit ji veřejnosti. Nebojuje prý proti korupci, jak slibovala, a nebrání ani mrhání veřejnými financemi. Prosazuje důchodovou reformu prospěšnou pouze pro soukromé penzijní fondy a za reformu zdravotnictví vydává pouhé zvyšování plateb od pacientů. Navíc se údajně spikla s některými soudci, aby protestům zabránila, a využívá propagandy médií vlastněných korporacemi proti odborářům.
Jenže ani odboráři se svým úsilím příliš neuspěli. Své slogany nedokázali prosadit do ulic. Bylo až dojemné sledovat, jak zhruba tisícovka demonstrantů konfrontovaná vulgárními hloučky pravicových svazáků v hlavním městě nenachází veřejnou podporu. Skupinky levicových skautů z ProAltu se v průvodu jen marně snažily nalézt povzbuzení i inspiraci z protestů mladých ve Španělsku. Čas jejich mobilizace ještě zjevně nenastal. Zdá se, jako by velká část voličů zatím nenašla dostatek důvodů k tomu, aby vládu otevřeněji konfrontovala pro ztrátu oprávněnosti.
Vláda tak bude moci pokračovat v tom, co umí nejlépe. Tedy v delegitimizaci sebe samé. Daří se jí to především díky upřednostňování zájmů velkých hráčů v energetice, průmyslu a finančnictví, ubírání peněz chudým, snižování úrovně veřejných služeb, degradaci a privatizaci českého školství a vědy a korupčním aférám. Gratulujeme.