Báseň v kulturních časopisech nikdy nemůže nic ilustrovat, je svá a ničí. Bez obav ze vzlínání hlavního tématu čísla uvádíme nové dílo jednoho z mála českých básníků, který plodí i originální literární publicistické texty a pomáhá v lidskoprávních případech. Zpívá a úlevu nepřináší Regent královny Poesie.
(volně dle Maka Dizdara)
I ptal se jest jednou jeden
Ctihodný vyptávač
Co a kam a proč a zač
A kde že je ten Tibet?
A tázaný věděl hned jak mu odpovědět
Tibety, ty Tibety
Na horách jsou rozsety
* * *
Když jsem šel z Kampy
od lámy Rampy
v krčmě „U pampy“
dal jsem si žejdlík piva – tuzemské campy
a vydal se hledat nové kampy.
Už svitly lampy
* * *
Vodopády tibetské
mají zvuky nebeské
a ledopády
mají hory rády
–
tamní držkopády
v legendách jsou známy!
* * *
Lítá moucha Pótalou
má nožičku troufalou
sedne tam a sedne sem
proletí se nad plesem
když už klesá únavou
odpočine pod skalou
a yettimu při siestě
bzučí píseň toulavou
* * *
Až bude ti chybět kakao
šoupni si partičku macao
až budeš dojit jaky
šoupni si partičku taky!
* * *
Tibet v noci
* * *
Tibet, Tibet
alef, beth
isn’t bad
in my bed
* * *
Ty, touho, která se vineš
dračí smyčkou k bezednému nebi
mojí myslí, tím zoufalým oblakem
slyš, co jediné mi za verš stojí:
dobrá je láska, i přátelství dobré je
* * *
Takový spěch jakým nastává jitro
Poesie víno každý rád vyplivne
Hranaté je a studí nocí
Dne vprostřed zakalí temnotou zrak
Dívky z něj šílejí, mužové kanou
Smrt loučí se hněvivým „nashledanou!“
a Bůh se tlemí,
jasem duch jásá;
v radosti Poesie rmutná krása!
* * *
Ty, zlatoloktá, přísvite jitra v ženském hávu,
která jsi bděla nad mými jitry!
diadém Radosti tvé čelo zdobí provždy
úsměv ti v motýlu navěky zpečetil rty
a potom jdi
Kadidlo zapal a zase jdi
Takový spěch, jakým nastává jitro
* * *
Kam chvátala jsi před úsvitem
* * *
Tělo své plamům vzmar dej
Tak budeš spokojen
Tělo vzmar plamům vrciž
Tak budeš spokojen
Chřestýšům krajkové límce
Rozdej
Krepový sáček tvou bude urnou
Chvíli
Posečkej Slunko za obzorem
Než vyjdu
To zase potrvá
Ďábel ať moje řádky přečte
Když spasitelný Buddha
Spal
Noc pluje dál
My žijem
Sotva
Spánek náš
Kotva
Ty jseš
Dál
* * *
Tento chléb ti byl předurčen
Zas jiný chléb ti byl odepřen
Jsi vězeň v církevní muničce
Své tělo proto vzmar plamům dej!
* * *
Až půjdeš se svou žábou spát
Déšť půjde ti vstříc a tvůj kat
Tvá marnost do růžence navlečena
Bude tě hřát
Už nikdo neví, co bys rád
Co z tebe padá do Památníku Dní
Jež na Věčnou Paměť Byly Ustrojeny
By Památník Mohl Stát
Tak vede tvá cesta skrz temnotami
Zatímco jiní hrdě jdou temnotami
a jenom
Neomylné Světlo zůstává Plodné
Zatímco my mřeme
Tah trvá dál
Noci tvé jsou sčteny
Dál dmou se tvoji prsí
Dále se na tebe leckdo prsí
Dál žasnou dnové naši
a Noc
Úlevu nepřináší
* * *
Zas jiný kanonýr tam bil
Do hradeb mých to byl vám střet
Že zapomenul nedělí a střed
Vprostřed běd
Rmut do mých kadeří usedal
Alfeiův kalný proud v dáli se hnal
Ve víně červ marně kroutil se
a naříkal
Však oslyšen byl
Potěchy té, když Chronos ten střet
sťal;
takový vzdech svět nepoznal!
* * *
maňana, jseš za horama,
kde Slunce běsem posedlé
slouží tmám
* * *
Strom k věčnosti
rozkvétal a nyní
se v ní pne
Doufám,
že Luna i její vděčné
dál plují nebem,
kosmickou mlhou
* * *
Vít Kremlička (nar. 1962) publikoval poprvé v osmdesátých letech minulého století v samizdatu sbírkami Autentický kulovátor, Zvonění a Oblouk. Dále byl tištěn v Revolver Revue a Paternosteru. V roce 1991 získal Cenu Jiřího Ortena za novelu Lodní deník. Je autorem básnických sbírek Cizrna (1995), Amazonia (2003), Země Noc (2006), Prozatím (2002) a Tajná cikánská kronika (2007), novely Manael (2005), sbírky povídek Zemský povídky (1999), dramatu Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy chráněné Ramsarskou konvencí (1996). V roce 2011 získal Cenu Revolver Revue.