Kdo není na ČSFD, jako by nebyl

O českém filmovém facebooku a jeho vlivu

Přízrak „čsfdizace“ zdejšího filmového prostředí straší mnohé kritiky i diváky. Jaká je ale opravdu role, moc a podstata internetové Česko-slovenské filmové databáze?

„Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD.“ Těmito slovy, která na diváky každého distribučního filmu nelítostně vybafnou zpravidla okamžitě po finální zatmívačce, se veřejnosti do podvědomí neodbytně vrývá zdánlivě nejvlivnější médium filmové reflexe ve zdejším prostředí. Česko-slovenská filmová databáze (ČSFD, csfd.cz) navzdory svému pojmenování není informační portál sdružující údaje o filmech ve stylu podobně nazvané The International Movie Database (IMDB, imdb.com) či Filmové databáze online (FDb, fdb.cz). Stránka založená v roce 2001 Martinem Pomothym představuje spíš sociální web pro filmové nadšence a fandy (ve významu anglického označení „fanboy“, vyjadřujícího oproti bezpříznakovému „fan“ větší zapálenost a radikálnost).

Pomothy, ne náhodou označovaný za slovenského Marka Zuckerberga (zakladatele Facebooku), web vyvíjel jako srdeční projekt. Trápilo ho totiž, že jako filmový fanoušek nemůže sdílet informace a filmy s podobně zanícenými lidmi. Zásadním pokrokem bylo, když v roce 2002 získal jako první uživatele ČSFD redaktory tehdejších nejčtenějších filmových webů FilmPub a FilmWeb, potažmo lidi dnes spojené s předním fandovsky orientovaným informačním a recenzním webem MovieZone.cz. K masovému rozšíření zvěsti o ČSFD nicméně přispěla především barterová reklama se subjekty v oblasti filmové distribuce a módní vlna sociálních sítí v rozmezí let 2007 a 2009, kdy Pomothyho stránkám, stejně jako například Facebooku, rapidně narostl počet přihlášených lidí. Díky taktickému výběru mediálních partnerství tak vešly stránky ve známost u široké skupiny lidí zajímajících se o film.

Dnes databáze vykazuje tři sta tisíc registrovaných uživatelů a za den eviduje přes milion unikátních přístupů. Ovšem pouze zlomek z registrovaných lidí je na stránkách skutečně aktivní – pokud bychom jako vágní milník stanovili stovku poslaných komentářů k filmům, pak toto kritérium splňuje tři tisíce sedm set lidí. Soudě podle počtu hodnocení u konkrétních filmů jen asi čtyři tisíce uživatelů chodí do kina na aktuální premiéry (nejvíce hodnocené jsou filmy odvysílané v celoplošné televizi) a festivaly navštěvuje asi stovka uživatelů. Mnoho jich ale stahuje filmy z internetu.

 

Cesta do duše filmového fandy

O ČSFD panuje představa, že zrcadlí vkus českého publika. Jenže databáze nesdružuje statistický výběr populace. Styl komentářů naznačuje, že srdcem webu jsou filmoví fandové. Tato skupina se vyznačuje vysokou konzervativností, citlivostí k módním trendům a především pocitem elity s vytříbeným vkusem a přehledem. Fandové stejně jako jiné subkultury od punku po emo navzdory hlasitě deklamované osobitosti uniformně vyznávají společné hodnoty a oslavují totožné ikony. Proto žebříček dvaceti nejlépe hodnocených titulů na stránkách zahrnuje převážně kanonická díla hollywoodského střihu (Kmotr, Dvanáct rozhněvaných mužů, Tenkrát na Západě, Podraz), populární kulty (Pulp Fiction, Terminátor 2, Matrix) a oduševněle se tvářící melodramata (Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump). Televizní pořady vykazující největší sledovanost (Ordinace v Růžové zahradě, Velmi křehké vztahy, Tisíc a jedna noc) mají v databázi jedny z nejhorších průměrných hodnocení.

ČSFD přímo apeluje na hlavní vlastnost filmových fandů – komunitní cítění. Rozdíl mezi nadšeným divákem a fandou spočívá v tom, že jednomu se stačí na filmy dívat a případně o nich číst či psát, kdežto druhý má niternou potřebu se o nich bavit s druhými, přičemž před kritickými dialogy dává přednost vzájemnému přitakávání. Vedle výše nastíněných preferencí se filmoví fandové zpravidla shodují v oblibě režisérů tvořících v mainstreamu a overgroundu, dále spektakulárních produktů Hollywoodu, úspěšných sérií a filmů s podkladem v populárních žánrech pro mládež (především akce, thriller a komedie, částečně horor) a v nenávisti k české popkultuře postavené na televizních tvářích. K nejčastěji vyzdvihovaným kvalitám platí řemeslná bravurnost, přítomnost dech beroucích money shotů a rázné tempo – obecně řečeno prvky vyvolávající u diváků okamžitý pocit úžasu, který rozhoduje o umístění na stupnici líbí­-nelíbí. Právě pocitovost se vyskytuje jako jednotná tendence ve většině uživatelských komentářů.

 

Zakomplexovaní debilové a ti druzí

Systém ČSFD umožňuje registrovanému návštěvníkovi sledovat oblíbené uživatele tak, že jejich komentáře se mu zobrazují na stránce příslušného filmu jako první. Mezi nejoblíbenější, a tedy i nejčtenější a nejvlivnější uživatele patří lidé z týmu stránek MovieZone.cz, s jejichž hodnocením se shoduje většina jejich čtenářů. Jejich lehký, manýristicky košatý styl psaní se mezi fandy stal vyhledávanou normou. Vedle těchto mentorů a jejich nepřímých žáků se ve vysokých sférách popularity pohybuje i hrstka lidí s filmovědným vzděláním či se zálibou v akademických teoriích, speciálně zaměřených odborníků, bizarních outsiderů a radikálních kverulantů, kteří rozmělňují fandovskou idylku jednohlasého konsensu. K cenným extrémům patří tvrdě teoretické a metatextové postřehy uživatele s přezdívkou Shadwell či důmyslně podvratné a slovně ekvilibristické provokace osoby s pseudonymem verbal, která důsledně naplňuje vlastní popis „zakomplexovanej debil“, což je univerzální předsudek vůči lidem vyjadřujícím se na sociálních sítích exaltovaně. Jejich oblíbenost na jedné straně vyvolává naději, že fandové budou jevit zájem o podnětné postřehy nad rámec primární dojmologie nebo že budou mít nadhled, ale na druhé straně v ohlasech a komentářích inkriminovaných příspěvků převládá povýšené pobavení. Dotyční tak spíš v komunitě mají pozici trpěných šašků, jež málokdo bere vážně (nebo v případě verbala naopak příliš vážně).

Hlavní vliv stránek ovšem spočívá nikoli v jednotlivých komentářích, ale především v procentuálním hodnocení filmů, které také v layoutu webu vystupuje – adekvátně svému účelu – jako nejvýraznější prvek. Podle něj se řada neregistrovaných potenciálních diváků, kteří film chápou jako vítaný konzumní produkt, orientuje při výběru „programu na večer“. Ačkoli důmyslný reklamní slogan, zmiňovaný v úvodu textu, vyvolává dojem, že na ČSFD je naprosto každý, kdo sleduje filmy, jedná se skutečně jen o komunitní web, využívaný navíc jen částí filmových nadšenců. Na širokou veřejnost, která se na filmy a seriály dívá především v televizi, nemají tamní hodnocení žádný účinek. Démonizování ČSFD coby říše zla devalvující filmovou kulturu, k němuž se v trucovitém vzdoru uchylují někteří cinefilové či filmoví kritici (o „čsfidaci“ se odevzdaně zmiňuje Jaromír Blažejovský v letošní výroční zprávě Cinepuru), svědčí spíše o jejich vlastní potřebě se elitářsky vymezovat než o reálné roli stránek. Kdyby ČSFD opravdu měla moc, jaká se jí přisuzuje, vypadala by filmová skladba celoplošných televizí i nabídka kin rozhodně lépe.

Autor přispívá na ČSFD pod přezdívkou JFL.