Dámy a pánové,

horké léto je pryč, jeseň přichází se střízlivou rozvahou. Je tu první podzimní číslo. Co přinesly letní bouře v Londýně a demonstrace v Izraeli, španělské nepokoje a arabské revolty? Kam umístit Šluknovský výběžek? Sumarizující esej Jana Májíčka a Ondřeje Slačálka nahlíží společenskou radikalizaci v širším kontextu i v záři zapadajícího slunce (s. 18). Další tematické články ukazují, jak rychle se téma protestů vrací zpět k analýze společenské krize. Rabující Londýňané jsou opět tím, čím byli. Tichými deprivanty, jejichž rabování chybí jakýkoli veřejný hlas (s. 36). Izraelská střední třída sbalila svá protestní stanová městečka. Vaničky se sýrem cottage opět zlevnily (s. 37). Hackerská entita Anonymous však ukazuje, že co se neděje na ulicích, může se dít v síti. Žertíky se mění v politiku (s. 38). Zato nizozemští umělci trpící škrty v kultuře ještě nevědí, jak protestovat. Bez peněz se komercializace těžko popírá (s. 14). Rozhovor s novým ředitelem Národní galerie Vladimírem Röselem nás poučí, jak těsné je v hutné slovní hmotě zkušeného manažera místo pro kulturu (s. 12). Dojem si zdvojme rozhovorem s ředitelem Národního divadla Ondřejem Černým (s. 24). Nezapomínáme však ani na Turínského koně (s. 39), ani na drobné mazlíčky: králíky, morčata, drůbež, miniaturizaci a křížení.

Skryté líhně navzdory!