transgender

transgender. Jistě ne nejnovější, a přece stále nové téma. Většinový žánr pasivní tolerance či umírněné vstřícnosti vůči menšinám se s transgenderem opakovaně míjí. Nejde jen o těla a touhy několika jednotlivců. Chaos genderu je chaosem znaků, jejichž rozptyl nelze omezit. Je třeba učit se číst. Je třeba se zcela uvolnit. Neboť o transgenderovém těle se „dá vulvologicky říct, že teče". V překladových textech tohoto čísla, eseji Cathy Griggersové a manifestu Sandy Stoneové, se „lesbická" či „posttranssexuální" identita vpisuje do postmoderního těla viděného jako text, asambláž nebo projekční plocha. Oba texty jsou programové, hybridní a utopické. Vyznačují se tím, co tuzemskému dění schází. Hudební stránky představují transgender jako stylizační strategii nového hudebního těla. A jako permanentní okliku. Filmová rubrika sleduje filmy s transgenderovou tematikou. Nechybí ani porno: redakce se snaží zorientovat i v masité stránce věci. Jaká „tajemství" odhalují Sulka, Buck Angel a Diesel? – Musím myslet na domácí, poněkud stísněnou půdu. V pražském nonstopu U Kotvy sedával host zvaný Kundachlap. Jeho „tajemství" jsem nakonec nespatřil, vlastní vinou, ale věřím v cokoli. Věčná samota skrývání, osamělá chvíle odhalení. Více sebelásky, dost podloudností.

Transžánrové čtení!