„Mám vyděláno," zní sugestivní heslo, které vsouvá svým případným zákazníkům do úst jeden developer. Následuje upřesnění: „Kupte byt a 1. ledna máte vyděláno." Jeho smysl je jasný – kdo by nechtěl spojit výdaje s pocitem zisku? Zato první větu je třeba prožít v intimitě první osoby, v celém spektru slasti, v níž se zdánlivě protikladné významy „vydám" a „nabudu" spojují v jediném pocitu dokonalého vydělání. Jazyk sám nám říká, o jaký druh prožitku jde. Povaha mimořádné nabídky, založené na prostém faktu chystaného zvýšení daní, z černě vyvedeného letáku vyčuhuje až příliš. Obchod vzbuzuje naději, že by k němu mohlo dojít potmě a zadními vrátky, představa transakce útočí na všudypřítomná rezidua anální erotiky. Jenže eskalátor klesá netečným tunelem a průvan je studený. Zase jednou cítím, jak dokonale je melancholikovo já chudé a prázdné, zatímco svět se zdá až příliš bohatý – a je to melancholik, kdo z pozic své zablokované anality věčně počítá a odmítá vydání (freudovský závěr z roku 1916). Aby se tento deficit konečně vyrovnal, bylo by třeba z vnitřku svého života vyvinout tlak umožňující dosáhnout oné zvratné formy, v níž se touha „vydělat" jednou provždy spojí s reflexivním „se". Žádá si to trochu smradu, ale byla by to úleva!