O vztahu tištěných a online periodik se mluví již drahnou dobu. Původní odmítání těch nepapírových, mj. z důvodů údajné nižší kvality, dávno pominulo a nyní již většina papírových bezstarostně šíří svá poselství zároveň po síti. A co víc, stále pokukují po nových technologiích, slibujících oddálit úbytek čtenářů. Podívali jsme se, jak si dnes stojí časopisy a noviny z různých krajů. Potvrzují, co jsme tušili – anglickojazyčné literární revue ztrácejí na významu, ani francouzskojazyčné tradiční revue již nemají takový rozsah a náklad, stejně jako v Rusku „tlusté žurnály“. Dozvíme se ale i něco o tom, co s tím. Výhodou online periodik je, že mohou fungovat s velmi omezenými redakčními silami – jak dobře ví Michael A. Orthofer, jediný editor oblíbených stránek Complete Review. Anketa o literárních časopisech s odpověďmi spřízněných čtenářů zvěstuje další tušenou věc: literáti sami většinou literární časopisy nečtou a nepotřebují. Téma připravil Karel Kouba. O literatuře a čtenářích (nejen) hovoří Ivan Klíma, který mimo jiné tvrdí, že politika v dnešní době není předmětem literatury a že to prý od ní ani lidé v demokratických poměrech neočekávají – a to je rozhodně téma k diskusi. Jana Bohutínská se v italské Ferraře odvážně posadila do hlediště společně s dámami v kožiších, Antonín Tesař se zaměřil na sitcomy, jež si dělají legraci z nových menšin (např. „ajťáků“), a Filip Pospíšil zkoumal podivný vztah vlády k nevládním organizacím.