Vy naše svině! Co bychom si bez vás počali? Zhynuli bychom jako zvěř! To mi napadlo, když jsem četl postesknutí Ireny Douskové, kolegyně­literátky, že ji kdos nazval „velkou židovskou sviní“. Ta se má! Kosher šunku s atestem rabinátu doporučuji k užívání. Mňam! Mě zase před nějakým časem při nočním přepadení nazvala trojice darebáků „černou sviní“ – a věru, žiji z toho: kulturně antropologicky řečeno, vepři – a svině obzvlášť! – byli u starověkých národů jakoby božská zvířata: u starozákonních Židů na ně Jahve vztáhl svůj nárok jako tabu, u Helénů a Italiků připadli hrozivým božstvům podsvětním, u Keltů a Germánů taktéž, u Slávů byli ztělesněním plodnosti zemské a Kristus na vepřích demonstroval vymítání zlého ducha – tak svině vstoupily do Evangelií. Všeobecně jsou vepři a svině symbolem štěstí a protagonisty mýtů, pohádek a legend. Co si dělat z vytí vychrtlých duchů na svině? Nic, chybí jim sil. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Tam když potkáte svini s podsvinčátky v pruhovaných pyžamkách, rychle utečte, jinak vás roztrhá svině na hadry – čímž svinsky zdravím všechny literární svině!