Dobrý den, dovolte mi reagovat na Váš příspěvek. Především nemohu souhlasit s tvrzením, že je návrh předimenzovaný vůči okolním památkám a měl by respektovat původní hodnoty. To je bohužel v tomto území dost obtížné, protože objekty, které zde stojí, jsou z různých uměleckých slohů a najít jednotící linii všech je prakticky nemožné. Podle mě naopak autoři vytvořili dobrý projekt, který nenásilně dává vyniknout právě zmíněným dvěma objektům, tedy vodárenské věži a baroknímu domku, možná právě tím, že nic zvláštního a významného nevyjadřuje. Souhlasit nemohu ani s charakteristikou rohové novorenesanční stavby. Rozhodně nejde o skvost, jak píšete. Ne náhodou bylo několikrát vydáno souhlasné stanovisko k jeho demolici, a to dokonce i památkovým ústavem, který jinak projektu nové budovy nefandí. Osobně bych se tedy jeho nahrazení něčím novým nebránil. Petr Vokál

Jen poznámka k tvrzení (cit.): "Ne náhodou bylo několikrát vydáno souhlasné stanovisko k jeho demolici, a to dokonce i památkovým ústavem, který jinak projektu nové budovy nefandí". Projekt zpracovala kancelář DaM, ředitelem je Ing. arch. Malínský. Ne náhodou je rovněž předsedou Sboru expertů magistrátních památkářů, kteří projekt schvalují, a ne náhodou tam s ním sedí ředitel Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze PhDr. Zachař, jehož podřízení se k projektu vyjadřují.

To "podloží" správního rozhodování je pro mne nepodstatné (ovšem děkuji za osvětlení). Chtěl bych diskutovat na bázi teoretické, jelikož proces samotného schvalování a následné faktické výstavby je ve většině případech kapitolou samou pro sebe.Vím, že daný prostor je dosti neutěšené místo, jakási nezhojená jizva daného urbanistického kontextu. Navrhovaný objekt je svou formou poměrně zajímavou stavbou a pokud jsem měl možnost vidět (pouze zprostředkovaně v časopise) jiný návrh, tak tento je rozhodně přijatelnější. Neznám postup pražských úředníků ani zástupců NPÚ v tomto konkrétním případě, ale základem je dialog nad větším počtem variant, tzn. ne donekonečna diskutovat jednu variantu, ale hledat kompromis z vícero příkladů. Poznámka o předimenzovanosti je zde opravdu na místě, je třeba si uvědomit, že nejvyšší hodnotou tohoto území nebude a nemá být ona novostavba, ale dvě stávající kulturní památky, jejichž hmoty jednoznačně v konfrontaci s návrhem zanikají, dále pak kontext liniové zástvaby, kdy korunní římsa by měla navazovat na starší zástavbu. Laická veřejnost, které je většina, si těchto detailů nevšímá, to ovšem neznamená, že můžeme svévolně manipulovat chráněný prostor. Architekti, stavební firmy, developeři, investoři, ti všichni by měli dospět k maximální pokoře v plošně chráněných územích, všude jinde si totiž mohou dělat více méně co chtějí, ale v těchto ostrůvcích kulturního dědictví, nechť pokorně stáhnou ocas.

Nemohu si pomoci, ale musím přidat svoji reakci k diskutované stavbě. Nejsem architekt odborník, ale pouze laik. Stavba mi tak trochu připomíná některé objekty z dob socialismu, kdy se příliš nehledělo na soulad s okolní architekturou a prostor se zastavěl "moderní" stavbou za každou cenu, ať se tam hodila nebo ne.
Když už je město ochotno prodat nebo darovat investorovi pozemek pro stavbu, měli by se odpovědní lidé chovat zodpovědně a požadovat stavbu, která bude ladit oku návštěvníka Prahy přijíždějícího do města i lidí z okolí stavby.
Neodpustím si malou politickou odbočku: Co může být za horší pohled pro obyvatele této části města než když se z okna historického domu musí dívat na takovouto divnou stavbu? Do zastupitelstva byli zastupitelé zvoleni obyvateli své části města, proto by měli dbát na jejich zájmy a ne jenom na svoje kapsy. Příště už by zvoleni být nemuseli...

Ad paní Krsková: Nesouhlasím s Vámi, že jde o nesoulad s okolní architekturou. Podívejte se na výšku protějšího paláce Merkur, se kterým je navrhovaná stavba v souladu. Odsud také název brána, aby tvořila něco jako stejnoměrné průčelí pro vjezd do centra města. Není ovšem pravda, že jde o pozemky města, jak uvádíte. Zde investor staví na svém a pozemky města by v krajním případě vůbec nepotřeboval. Jen chce plnit zadání udělat stavbu harmonickou s okolím.

Ad Eva Kebrlová: To je obvyklý postup, jak zdiskreditovat nějaký proces. Pan Malínský se hlasování o stavbě neúčastnil, a nemohl jej tedy ovlivnit. Další, kdo s tou stavbou má něco společného, pan doktor Holeček, se hlasování zdržel. A stejně jako architekti, sedí ve sboru i památkáři, Jan Vojta, Pavel Jerie a další, kteří mohli projekt zastavit. Poměr architekt vs. památkář/odborník je mimochodem ve Sboru 7:8 (bez p. Malínského dokonce 6:8), čili to nemusel být takový problém. Ale zřejmě se projekt líbil...