Ad Bílá provokace, A2 č. 21/2012
Zajímavý text o Provos. Díky. Mám jen poznámky k některým informacím v článku: pouliční střety demonstrantů a policie (třeba během svatebního průvodu Beatrix s Clausem nebo údajné zabití demonstranta policistou) se dostaly pochopitelně do pozornosti masových médií, ale těžko tvrdit, že se Provos podařilo nizozemské království v letech 1965–1966 nějak vykolejit. Více méně šlo o vnitřní problém Amsterdamu. Redakční sloupky levicových i pravicových deníků volaly po tvrdém postihu, dokonce po pracovních táborech, kde by byli anarchisté z hnutí Provo a skupiny protestující proti válce ve Vietnamu donuceni k pořádku a poslušnosti. Policie a magistrát vystupovaly proti hnutí mládeže poměrně tvrdě, docházelo k raziím, trestním řízením a stovkám odsouzením do vězení. Nakonec to byla hlavně zbytečná brutalita policie v ulicích, co vedlo k nucenému odstoupení policejního prezidenta a amsterdamského starosty Van
Halla. To byl jeden z důvodů, proč Van Doel a další hnutí rozpustili. Důležitou osobností skupinky zakladatelů Provo byl Rob Stolk, původně dělník, posléze tiskař a majitel tiskárny, obstarávající mediální spojku a distribuci Provo-tiskovin pro tisíce zájemců a sympatizantů.
Bývalým aktivistům Provo se podařil spíš druhý pokus o dialog s establishmentem, když nové hnutí Bílých trpaslíků dosáhlo v roce 1970 pěti křesel v městské radě Amsterdamu a několika křesel v dalších nizozemských městech. Skutečné nebezpečí sociálního vzdoru a nepokojů zaznamenalo Nizozemské království spíš v druhé polovině osmdesátých let: v důsledku vysoké nezaměstnanosti a ekonomické krize se squatterskému hnutí podařilo získat kontrolu nad některými čtvrtěmi města.
Miloš
Ad Moc sebenaplňujících proroctví, A2 č. 22/2012 (pouze na webu)
Pracoval jsem před lety pro TNS a moc dobře vím, jaký vliv na preference mělo vždy zveřejňování průzkumu. V podstatě lze říci, že zveřejněním určitých výsledků preferencí lze změnit preference populace. Jak pak ovlivní výsledky zkreslený průzkum? A je jedno, jestli úmyslně či neúmyslně. Tím netvrdím, že to každá agentura dělá, a navíc ještě záměrně. A také netvrdím, že to platí úplně vždy. Pokud je názor společnosti dostatečně vyhraněný, žádný průzkum ho neovlivní. To ale není případ aktuální volby prezidenta.
Pro vyhraněné voliče nejsou výsledky zas tak směrodatné, i když je také více či méně ovlivňují, ač to nemusí znamenat změnu jejich aktuálních preferencí. O to větší mají vliv na ne úplně vyhraněné voliče, kterých bude většina. Možná by mnohé překvapilo, kolik lidí osciluje mezi pravicí a levicí. Natož kolik lidí nebude vědět, koho zvolit, do posledního dne a rozhodne se až na zakladě výsledků průzkumu.
Konkrétně na volbu prezidenta budou mít průzkumy velmi vysoký vliv. Naprostá většina populace vlastně vůbec neví, koho by volila. Ani kandidáti sami nejsou příliš vyhranění. Alespoň ne v otevřené veřejné diskusi, kterou by zachytila většina populace. Taková diskuse v ČR, na rozdíl například od USA, prakticky neexistuje. Takže největší vliv na volbu bude mít z počátku mediální známost kandidáta a dále výsledky průzkumu, které jednoznačně vysunou jednoho až dva kandidáty vzhůru.
Turbyho