Veřejné konkursy často klamou už svým označením. To neplatí jen v případě rekonstrukce nemocnice, ale i při hledání lidí, kteří by obsadili vůdčí místa v některé státní kulturní instituci.
Nedávno proběhla prezentace dvou nejprestižnějších soutěží českých výtvarníků – v podvečer 25. října se v Brně uskutečnila vernisáž prací finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého a později jen o pár ulic dále bylo předáno ocenění Umělec má cenu. Jenže možná ještě zajímavější bude sledovat vítěze poněkud jiných „finále“, která nicméně s výtvarným uměním také úzce souvisejí – výběrových řízení na vedoucí místa ve státních galeriích.
Komise a odborníci
Jakékoli ocenění si žádá především splnění jedné neoddiskutovatelné podmínky – tou je v mezích možností nezávislá, odborná a respektovaná porota, která určí vítěze. Taková porota se však dá složit pouze ve chvíli, kdy oslovení porotci důvěřují iniciátorům soutěže. A tady nastává problém. Zjednodušeně můžeme říct: jaká je pořádající instituce, takoví jsou členové poroty. Odezvy na vyhlášení vítěze umělecké ceny odbornou komisí pak jen odrážejí reakce na jakákoli obdobná rozhodnutí dalších porot nebo výběrových řízení v naší zemi.
Národní galerie před časem vyhlásila a poté zrušila konkursy na posty ve Sbírce moderního a současného umění. Obě tato výběrová řízení byla odborníky a těmi, kteří by o tuto pozici jindy usilovně bojovali, opominuta bez povšimnutí. Lze se domnívat, že šlo o jednoduchou reakci na dlouhodobou nedůvěryhodnost celé instituce. A k podobné situaci došlo při sestavování komise, která měla vybrat jednoho z pouhých dvou kandidátů. Rozhodnutí zrušit výběrové řízení na základě tvrzení ředitele galerie Vladimíra Rösela, že „na trhu“ nejsou kvalitní odborníci, pak už ani nikdo nekomentuje.
Naopak rozhodnutí komise při volbě nové ředitelky Galerie hlavního města Prahy se – i díky snaze jejích členů – zdá průhledné a přesvědčivé. Jeho součástí bylo zveřejnění jednotlivých prací kandidátů, vysvětlení konečného postoje komise a nakonec i popis celého jednání v médiích od jedné členky komise. Magdalena Juříková (viz rozhovor na s. 13) nás samozřejmě bude muset o svých schopnostech teprve přesvědčit, způsob její volby však dává naději aspoň na lepší styl práce výběrových komisí.
Z pozice moci
Finále jiného konkursu se odehraje zanedlouho v brněnském Domě umění. Městští zastupitelé se rozhodli se vypsat výběrové řízení na jeho stávajícího ředitele Rostislava Koryčánka. Je jistě správné vždy po několika letech svou pozici obhájit a případně místo opustit, odbornou veřejnost však argumenty brněnského magistrátu příliš nepřesvědčily. Zdá se, že jde jen o další účelové rozhodnutí v řadě. Tomuto názoru ostatně nahrává i postoj úředníků, kteří odmítají zveřejnit jména uchazečů o ředitelský post. Podobný postoj z pozice moci vytváří neprůhledné prostředí a nechává veřejnost čekat na rozhodnutí bez možnosti samotný proces sledovat.
Jak bude probíhat výběrové řízení na místo v současnosti odstupujícího dlouholetého ředitele Moravské galerie Marka Pokorného, se teprve ukáže. Jisté však je, že podobná řízení jsou v jistém smyslu zajímavější než samotná ocenění pro umělce a že se je vyplatí sledovat. Jejich „vítězové“ budou totiž několik dalších let určovat podobu českého výtvarného umění v předních českých galeriích. Mělo by nám tedy záležet na způsobu, jakým budou vybráni. Konkrétní jména jsou až na druhém místě.
Autor je spolupracovník galerie Tranzitdisplay.