Bezdomovci ve vesmíru

Rituály Matyáše Chocholy

Eklektická výstava mladého umělce Matyáše Chocholy je příležitostí představit také jeho nevšední umělecko-kurátorské aktivity. Pro prezentace současného umění si vybírá nezvyklá místa, netradiční umělce či paradoxní kombinace artefaktů.  

Před nedávnem proběhla v galerii A.M. 180 výstava Matyáše Chocholy, který je považován za enfant terrible současné umělecké scény. Jeho performance a projekty jsou často svázány s šamanismem a rituály. Někdy tato témata zpracovává i s nadsázkou, čímž ale nechce shazovat problematiku mystiky samotné. Zatím poslední Chocholova výstava byla jeho slovy „manifestem tvůrčí svobody“. Vystavené předměty byly instalovány podle momentálního pocitu autora: skleněná lebka, křiklavě glazovaná keramika a také reproduktor sloužící jako podstavec. Pneumatiku autor použil jako základ objektu s probodnutým notebookem, sešněrovanými dřevěnými klacky a pódiovou mlhou.

Zde neplatilo, že výstava musí být nějak definitivně instalovaná. Chochola ji dokomponovával během jejího trvání. Na pneumatiku položil čerstvě přesazenou bonsaj, nebo vyměnil krystaly na hlavách plastikyTři kouzelníci. Důležitá pro něj byla bezprostřednost pocitů. V případě, že divák pochopil tekutost této výstavy, dostal celý její zmatek naráz smysl. Byla obrazem toho, jak se neustále mísí inspirace a motivy, které člověk zrovna v tu chvíli považuje za důležité. Málokterý umělec by si dovolil přiznat se ke svému vnitřnímu chaosu takto otevřeně a kreativně.

 

Bezdomovci a prodavačka

Chochola je však známý i pro své kurátorské aktivity, v nichž pracuje obdobně volným způsobem. Jedním z prvních takových projektů byla jeho spolupráce s pražskými bezdomovci. V roce 2007 s nimi dva až tři týdny žil a sbíral různé vyhozené předměty a materiály, z nichž pak společně sestavovali sochy, které pak nelegálně vystavil na pražském festivalu Sculpture grande. Bezdomovci ho lákali právě svou nespoutaností a divokostí, označuje je za „napůl indiány“. Následné vystavení soch bylo snahou dát projektu s „divochy“ výsledek a zároveň kritizovat výstavu, která mu byla trnem v oku.

V letech 2008 až 2010 provozoval Galerii Potraviny v Brně, kde se střídala díla současných umělců. Kvůli formátu výlohy se zde prakticky neobjevil klasický obraz nebo socha, jak si původně představovala prodavačka v obchodě, s níž se Chochola spřátelil. Právě i díky této minigalerii mohlo docházet k mísení různých pohledů na umění a tolik potřebnému dialogu. „Lidé zvenčí často umění překvapivě rozumí lépe než ,vzdělaní lidé‘“. Tento „čistý“ přístup a jeho dosahování jsou pro autora a kurátora Galerie Potraviny velmi cenné, ačkoli si s sebou nese zátěž informací.

 

Možnosti interpretace

Chochola působil i na festivalu 4+4 dny v pohybu, kde figuroval jako jeden z kurátorů výstavy na téma štěstí. „Definice štěstí není přesná, protože ani štěstí není přesné,“ říká. Jeho přístup ke kurátorství byl proto veskrze osobní, volný a autorský. Chtěl docílit dojmu  různorodosti, splynutí štěstí, neštěstí i krutosti. Umělecká díla v jedné z místností zchátralého Ústředí lidové umělecké výroby, kde se festival odehrával, vytvářela nečekané paralely. Dokumentace performance Michala Mánka ze 70. let komunikovala například s díly Josefa Bolfa, které viselo vedle masky Mickey Mause od Jany Kochánkové. Fotografie Holanďanky Emmeline de Mooij pak do místnosti vnesla jemné emocionální odstíny a gesta. Instalace začala dávat smysl jiný, než jaký je pojmu štěstí obvykle přisuzován.

Chochola rozhodně není umělec – podivín. Účelně dává v umění prostor tomu, čeho se většina kurátorů i umělců vyvaruje – hravosti, okamžitosti a subjektivitě. Netvrdí, že jeho umělecké vzdělávání není důležité. Tvorba však podle něj nemusí stát pevně v kontextech, těch je možné se vzdát, obětovat je rituálu, procesu vzniku uměleckého díla. Ve své činnosti kurátorské i umělecké záměrně narušuje zaběhlé modely vnímání uměleckých děl, „aby člověk mohl umění vnímat mnohovrstevnatěji a komplexněji a ztrácela se jistota toho, jak díla vykládat.“ Snaží se tak osvobodit diváka i sebe sama. „Svoboda není otázkou nějakých škatulek. Je v pořádku, že se člověk neustále mění a tedy i nově interpretuje. Všechno jsou body ve vesmíru a vznikají mezi nimi různé souvztažnosti.“ Tedy i naše výklady, i my sami jsme jen jednou z možností.

Autor je student dějin umění, občasný kurátor a hudebník.

Matyáš Chochola: Výstava. A.M.180, Praha, 16.3.-30.3.2012.