Ad Diktát tvořivosti (A2 č. 26/2012)
Kreativní průmysl je především oxymóron, přesně v duchu Brooksovy kapitoly o Bobos „Jak pojmenovat svoji průměrnou knihu“. Už delší dobu popichuju tyhle „kreativce“, mezi něž se bohužel/naštěstí taky počítám, tvrzením, že nejsou nic jiného než nejsprostší proletariát: ostatně i ten fotošop, AutoCady a všechny ostatní softwarové „prostředky práce“ si dle kupních smluv pouze najímají. Snad ještě nikdy v dějinách tu nebyl čistější příklad třídy, která „vlastní pouze svoji práci“. Marx by měl radost.
Winter
Ad Eskalátor T. Stejskalové (A2 č. 26/2012)
Předně bych chtěl říct, že Schwarzenberg je pro mě přijatelnější než Zeman nebo Fischer. Na Schwarzenbergovi mi ale nejvíc vadí, jak ho pojímá jeho okolí, a jeho vysloveně trapná kampaň, dávající mu image rebela. Zároveň se dnes z dřívějšího posměšného „knížepána“ stalo obdivné oslovení. Je hodně zvláštní, když se „umělecká fronta“ implicitně kloní na stranu ultrakonzervativního, na nerovnosti postaveného feudalismu, který staví proti blíže neurčenému komunismu. Který komunismus – ten anarchistický „left communism“, nebo ten konformní normalizační? Neochuzují se o možnost kritizovat normalizační nehybnost, která se nápadně podobá dnešku, tím, že se přimknou na stranu ještě větší konformity (tedy řečmi o nutnosti vzdělaného mecenáše). Z Karlových klipů mně přijde, že jej podporují dříve zajímaví tvůrci, jejichž dnešní dílo je jen slabým odvarem z dob dřívejších. Jak si mám vysvětlit Kollera, Plastiky nebo Menzela? Jak si mám vysvětlit ty rádoby silný kecy typu „všichni ostatní kromě Schwarzenberga jsou zbabělci a potomci nevolníků“? Umění nemá stát na žádné straně, má všechny stejně podkopávat.
Jarda
Omluva
V A2 č. 24/2012 jsme na straně 29 chybně uvedli jméno autora recenze knihy Bůh vždycky zatřese stavbou. Text nenapsal Vít Kremlička, nýbrž Vratislav Färber. Oběma se tímto omlouváme.
–red–