editorial

Odmalička slýcháme výchovné poučky typu „bez práce nejsou koláče“ nebo „kdo nepracuje, ať nejí“. Co když je ale všechno jinak a pomalu nastává čas k radikálnímu přehodnocení pojmu „práce“ a spolu s ním i stávajícího systému? To je jedna z klíčových otázek, které pokládáme v tomto čísle. Téma nazvané Exodus ze společnosti práce ohledává především problematiku základního občanského příjmu, tedy částky, která by měla být vyplácena všem bez rozdílu. O exodu jako tvůrčí cestě z prostředí, které se snaží být za každou cenu „konkurenceschopné“ a „efektivní“ a v němž se práce redukovala na pracovní místo, mluví jeden z otců myšlenky základního příjmu André Gorz: „Musíme se naučit vnímat práci jinak – ne jako něco, co máme nebo nemáme, ale jako to, co děláme. Musíme být dostatečně odvážní a nad svou prací znovu získat kontrolu.“ Naopak skeptický pohled zastává Jan Keller, který konstatuje, že „dnešní vlna nedostatku práce schopné zajistit prožití důstojného života pro všechny je za stávajících podmínek neřešitelná. Jakékoli její řešení by totiž odporovalo tržní logice.“ Vize přesto existuje – pro začátek se můžeme připojit ke Gorzově prostému přesvědčení: „Z popela pohřbeného a neexistujícího historického subjektu – strany, státu, třídy – povstane individuální subjekt tím, že nejprve odmítne staré hovadiny.“