Ve vší té televizní šedi – v době, kdy si Miroslav Donutil založil hnutí Occupy ČT 1, na Dvojce jdou jen přírodovědné a válečné dokumenty, Nova každý týden chrlí nespočetně dílů svých televizních seriálů a Prima neví, co má stáhnout dřív, protože její pořady nikdo nesleduje – přichází aspoň TV Barrandov s letním osvěžením. Poslední dvě květnové středy pustila nažhaveným divákům, raději až po desáté večer, pořádná mega béčka. Nejprve to byly megapiraně, které po genetické mutaci začaly narůstat do rozměrů budov a při dopadu na souš explodovaly jako natankované letadlo. Poté přišel zásadní souboj: „megažralok“ si to rozdal s „crocosaurem“ (rozuměj „megakrokodýlem“) a při svých hrátkách stačili, mimo jiné, zdemolovat celou Panamu. Kolik vlastně tahle monstra měřila, se nedalo ve všech těch tricích, za které by se nestyděli ani japonští animátoři Godzilly v padesátých letech, pořádně zjistit. Ale byli obří. Jen žraločí ploutev v jednom záběru se s klidem vyrovnala Mount Everestu. Takové filmy potěší, zvlášť, když se v hlavní roli sejde bílý svalnatec, černý vědec a prsatá holka do nepohody.
J. G. Růžička
V květnu se refrénem papežových proslovů stala kritika finančního kapitálu a společnosti konzumu. Vatikánský principál opakovaně kritizoval „panství peněz“ a antropologickou mutaci, ke které dochází pod náporem hospodářských sil – člověk se dle pontifika mění na amorálního homo oeconomicus, trpícího chrematistickou obsesí, na hédonistického a krizí čím dál více deprimovaného spotřebitele. Filipiky proti triumfujícímu kapitalismu nejsou v repertoáru vatikánských vládců ničím novým. Jan Pavel II. a Benedikt XVI. taktéž často vyzývali, aby se finanční sektor stal etičtějším a hospodářství solidárnějším. Jejich proslovy ale příliš nezaujaly bratry z Opus Dei kontrolující Banco Santander, jež se významně podílela na bublině španělského realitního trhu, a netečná zůstala i správní rada vatikánské banky IOR, opakovaně podezřívaná italskou centrální bankou z praní špinavých peněz. I přes vznešená slova tak ve vatikánské kurii stále platí památný výrok kardinála Paula Marcinkuse, že církev nestojí na přeříkávání Zdrávas královno.
J. Horňáček
Zastávky MHD se modrají plakáty „Delfíni budou!“ a ujišťují nás, že se kontroverzní delfíní cirkus v pražské Libuši přece jen uskuteční. Plán kromě ochránců zvířat kritizují i ředitelé zoologických zahrad nebo starosta Jiří Koubek, v jehož rajónu má cirkus vypuknout. Metody pořadatele Artura Kaisera zaskočí i skalní zastánce svobody podnikání. Když ze spolupráce vycouval pražský magistrát, vztyčil kolosální šapitó na soukromém pozemku – z VIP lístků nicméně logo města nezmizelo. Úřadům tvrdí, že nepotřebuje žádná stavební povolení, neboť bazény nebudou zapuštěné – mobilní delfinária jsou přitom u nás zcela zakázána. Vstupenky se prodávají už půl roku, Kaiser ale zatím sehnal jen povolení k vývozu delfínů z Ukrajiny pro vzdělávací účely – dovoz do zemí Evropské unie za primárně komerčním účelem totiž zakazuje evropská směrnice. Je přinejmenším sporné, jaký vzdělávací charakter má atrakce mít. Možná se něco dozvíme o stavu našeho právního státu.
S. Špaček
Umění, sentiment a úřady, to nejde dohromady. K sedmdesátému výročí vypálení Lidic vydala Česká pošta známku zobrazující zeď v barvách „cihlově“ a „jahodově“ červené. Grafička Markéta Prachatická tentokrát výtvarně skutečně šlápla vedle – nevíme ovšem, jaký vkus prosazovala zakázka na tuhle chlebařinu. Známá, pracující za poštovní přepážkou, mi potvrdila, že v průběhu roku kupodivu nebyla známka zrovna oblíbená. Kdo by taky chtěl mít na pohlednici z tábora s textem „Počasí se vydařilo, vaří nám dobře“ nalepený nápis „Lidice“ vyvedený z ostnatého drátu. A co teprve, přisadila si, když chce někdo (černý humor každodennosti své oběti nešetří) poslat vánoční pozdrav německým příbuzným – Marii a Karlu Frankovým! A co svátky zmrtvýchvstání! Možná je lepší někdy tolik nevzpomínat.
B. Černý
Bude válka? Tomáš Sedláček, konzervativně-pokrokový ekonom, se v Hospodářských novinách pod tímto titulkem na sklonku května vyjádřil, že nacionalismus, který byl hlavní příčinou druhé světové války, je dneska pouhým strašákem a že jakékoli obavy z eskalace podobného násilí už nejsou namístě. Za všechno prý může „lidská blbost“. Mezitím stánkař v Teplicích kvůli kradenému buřtu zasadil „černé hubě“ jednadvacet bodných ran, duchcovský manželský pár „zasraných gádžů“ leží v nemocnici a následná demonstrace „proti romským agresorům“ se u maminek s kočárky těšila zase o něco větší popularitě. I politici vidí situaci v Duchcově jasně. „Názory, že když jim nedáme dávky, budou krást, to je hloupost. Oni to mají v krvi a budou krást a dělat bordel – ať se děje cokoliv! Dokud jim nedáme přes pazoury a nesjednáme si pořádek,“ nechal se slyšet senátor Jaroslav Doubrava. „Při zákroku je měli s využitím paragrafu o použití donucovacích prostředků pacifikovat tak, že na to do smrti nezapomenou,“ doporučil tamějším strážcům spravedlnosti poslanec Jaroslav Foldyna. Válka tedy bude. Jenom nebude třeba expandovat přes státní hranice. K boji proti cizákům postačí sousedovic zahrádka.
M. Zajíček