Album Creep bílého rappera a producenta Bonese, který dosud tvořil především pod jménem Th@ Kid, dokazuje, že tohoto v posledních dvou letech velmi aktivního hudebníka nelze přehlížet. Na nahrávce, která vyšla jako mixtape k volnému stažení, se prolíná rap s melancholií trip hopu a temnou atmosférou postpunkového písničkářství.
Nové technologie a relativně svobodný internet proměňují podobu světa kolem nás. Velké nahrávací společnosti, sužovány zmenšujícími se zisky, se pokoušejí přesvědčit veřejnost, že volné sdílení zabíjí hudbu. Praxe hudebního undergroundu však dokazuje pravý opak – a to často i za cenu zpochybnění původní okrajové podzemní pozice. Jisté je, že internet může být nástrojem, s jehož pomocí lze nahrávací společnosti s jejich marketingovými strategiemi elegantně obejít.
Rapový underground jde ve využití internetu pro sebepropagaci nejdál. Mladá generace je schopná nahrát způsobem „do it yourself“ mixtape, který zní, jako by vznikl v nahrávacím studiu, a k jednotlivým singlům tvoří dokonce i videa, která svou kreativitou často překonávají většinu klipů mainstreamových. Nemluvíme zde pouze o jednotlivých rapových interpretech, ale o celých týmech, které zahrnují vedle producentů a vizuálních tvůrců také promotéry nebo merchandisery. Každý tým má svého leadera. Příkladem takovýchto týmů či „klanů“ jsou Pink Dolphine, jejichž tváří je rapper Young L, Raider Klan, kteří stojí za SpaceGhostPurrpem, anebo TeamSESH, jejž reprezentuje vycházející, byť u nás stále ještě neznámá rapová hvězda Bones.
Mladý bílý rapper
TeamSESH momentálně dobývá nejenom svou domovskou losangeleskou scénu, ale i zbytek západního pobřeží, a jak dokazuje jeho spolupráce s Raider Klan, nově také jižní Floridu. Většinu členů týmu tvoří producenti, jichž je asi dvacet. Hlavní postavou je Bones aka Th@ Kid, který v týmu figuruje jako MC, ale stará se i o tvorbu videoklipů ke svým skladbám. Bones prorazil do rapového světa před rokem mixtapem WhiteRapper, který obsahuje padesát krátkých tracků o celkové stopáži devadesáti minut. Už tento první počin vybočoval z obvyklé rapové produkce, jíž hudební svět zaplavují podobně horliví, ale méně talentovaní interpreti. Každý Bonesův mixtape je v něčem jiný než ten předchozí. WhiteRapper je zatím Bonesovou nejuvolněnější nahrávkou.
Textová a vizuální stránka působí v jeho podání jako neoddělitelné sdělení. V klipech se objevuje kluk, který si užívá neopakovatelného období pozdního teenagerského věku – hraje videohry, poflakuje se po sluncem zalitých ulicích Los Angeles a nic neřeší. V textech zmiňuje, že ho vyhodili ze školy, odstěhoval se od rodičů a teď si může dělat, co chce: „Nasrat na svět.“ Tento prvek se ale v Bonesových textech objevuje i v pozdější tvorbě. Míra agresivity, byť potlačené, je ve srovnání s následujícími nahrávkami nicméně nepatrná. Překrývá ji pocit úlevy a nadějná vize budoucnosti: „Nikdy nebudu střílet, nikdy nebudu zabíjet, nikdy nikoho nepodřežu – to jediné, co chci dělat, je rap, a to je to, co dělám.“
Bonesova první nahrávka, ale také třeba další loňský mixtape nazvaný TypicalRapShit a zčásti ještě i 1MillionBlunts často odkazují k devadesátým létům. Fascinující na této době byla její uvolněnost, která se v Los Angeles projevila především po událostech roku 1992, kdy došlo v centru města k nepokojům, trvajícím několik dní. Tehdy explodovala frustrace tamější afroamerické komunity, pramenící z konstantního ponižování a šikany ze strany policie. Ulice byly v plamenech, ale napětí se postupně uvolnilo a léta po nepokojích jsou označována jako „roky usmíření“. Bones se ovšem vrací také k atmosféře před rokem 1992, kterou rap dokázal reprodukovat neméně přesně.
Daleko od všeho
Bonesova nálada výrazně potemněla na nahrávce LivingLegend a tato tendence vygradovala v letošním nejnovějším počinu Creep. Duch devadesátých let je o to explicitnější, že se projevuje i ve vizuální podobě. Klipy jsou laděné do estetiky domácího videa točeného na VHS: zrnitý obraz přechází z černobílé do barevné a v souladu s rytmem tracku se využívá přetáčení dopředu a dozadu i chvění stopnutých záběrů. V klipech působí Bones jako přízrak, který se zjevuje a mizí v rychlém střihu anebo hypnotizuje kameru skelným, znepokojujícím pohledem, nejčastěji v podřepu. Uvolněnost a teenagerskou energii nahrazuje odevzdanost a tlumená agresivita: „Jsem daleko od všeho nového, daleko od světa, daleko od tvého baráku, daleko od tvé holky,“ rapuje v jednom z tracků na LivingLegend.
A nejenže potemňuje atmosféra, také Bonesův hlas je těžší, jakoby nabouraný, táhnoucí se v pomalém tempu, jako by byl sjetý skérem do té míry, že už skoro ani nemůže mluvit. Právě na této nahrávce se proměnil Th@ Kid v Bonese. Jeho agresivita – i vůči posluchači – už není otevřená, projevuje se spíš jako jehla pomalu zajíždějící pod kůži. Na Creep se několikrát střídá rapová poloha s melodickým zpěvem a výsledek nakonec snad zní lépe než samotný rap. Přes srdceryvný, temně popový nádech hudby, která je hutnější než kdykoli předtím, je tematika skladeb klasicky přímočará: „Nemám peníze, nemám kundy, ale vím, jaké jsou./ Nemám rád děvky, protože pořád melou./ Netoužím po slávě, protože tě ta čubka vždycky jenom sejme.“ Text je obvykle prodchnutý nihilistickým postojem, který lze stručně shrnout slovy „nech mě na pokoji, chci být sám“. Skladby, ve kterých zní kytarové samply, organicky zapadají do této produkční proměny. V takových momentech se do mysli vkrádá představa Kurta Cobaina, který přežil sebevraždu a teď pokračuje v hiphopovém undergroundu.
Přitažlivá je rovněž Bonesova upřímnost. Sdělení je jasně srozumitelné – bez přehánění se zde mluví o životě plném frustrace, nenávisti a zoufalé touze po změně. Mnohé skladby jako by byly adresované především starší generaci, která formovala svět, v němž se dnešní dospívající necítí dobře: žádnou lásku od vás nechceme, budeme vás nesnášet a přát si, abyste nás aspoň nechali na pokoji.
Autor je DJ a hudební publicista.