Básně Martina Pocha se vyjadřují nejen k aktuálním náladám ve společnosti, ale i k všednodenním peklům, která nás obklopují. Nalezneme zde snícího Hitlera, touhu stát se zlojedem, všeprostupující rádiový balast, ale i pískoviště na českobudějovickém sídlišti Máj.
kaymanovi
I
Sídliště, dětské hřiště, klíště, veš
nízký plůtek do výše podkolenky
kdo by to byl do ní šeptl?
V Doudlebech se klubou zoubky
nafukovací skákací hrad dáseň
nafukovací horkovzdušná hlava
stíny zvedají pěsti na panelový ambit
satelity obrácené k přirozené družici
jak velí krev z nosu v kašně
Země živitelka jihočeských rybníků
naleštěná klika vyraženého zubu v písku
děravá skluzavka a pokakané plavky na Slapech
vypuštěný bazén s vykostěným kaprem
Uniká sem do ohrádky plyn
jménem duchna hovoří oběšená
kterou někdo nenápadně odsunul nohou
z doskočiště
takže zemská tíže tahá za provázky
a kladkový stroj se roztančil
Stružka krve uvedena do chodu
s věncem buřtů kolem krku
gilotina ve výdejním okénku
se česky řekne cirkulárka
jihočeská veselka jako v Krumlově
Obruč nevěsty je veřejný statek
nevěsta lopatka, ženich smetáček
družičky metají koláčové střepy
bez práce nejsou dnes vrány bílé
povidla ani tvaroh dnes nehrají roli
ani pohlaví – každý si ho ukousne
Rozlišovací dresy zůstaly na šňůře
protože pískoviště je uzpůsobeno pro zápas
v blátě
II
V opuštěné televizi zrní průmysloví holubi
satelity si natáčejí příjemné mravenčení
do domácí kamery
přírodní řízek se točí v mikrovlnné troubě
jako mateřský jazyk
lodžie se proměňují v dětské pokojíčky a falangy
(tahle strofa je ležící stéla)
III
Pohybem Rubikovy kostky
se čtverec mění v kosočtverec
dům podpírá lešení rotundy sv. Jiří
a celý vnitroblok kluše u žernovu
Zub za zub za zub za zub za zub
zub za zub za zub za zub
zub za zub za zub
zub za zub
IV
Slovo dalo slovo
a rádo se poslouchalo v rádiu
ve víru rychlovarné kašny zlátnou klasy
spirála, anténa, hvězda, respektive stella
4 sloky, 4 dohody, 14 hodnot
V jejich čele kluše poník
toho se snaží podojit
notoricky český turek
T. G. Vandas
Kácení máje
turecký med
kašna šeptá
DSSS…
Česká snídaně v Café Louvre
Když muž se ženou snídá
z rádia Blaník vane mistrál
a všechno je bílé jako talíř
Rána jsou čím dál chladnější
a kancelář čím dál útulnější
zívá muž ve dveřích, když ji líbá
Naštěstí mateřské znaménko televize
dokáže vytopit byt až do večera
než se láska vrátí k nám
***
Bezejmenná dálnice
muž píše jméno svý
hluboko do dětské sedačky
Haló, tady Impulsovi!
v práci tě čeká milenka
Evropa 2, která tě dostane do slabin
Kolona zajíždí do důmyslné zóny
objekty zvučí unisono
útulné umělé světlo
***
Meditace nad svačinou
a když si člověk uvědomí
že už nikdy neopustí rádio Blaník
je mu u nás docela dobře
Andělé ho zavolali k sobě
s nimi to už nějak doklepe
český lev v kleci Evropy
pije Red-Bull
Dobrodružství Poseidonu
Divušce
Rozhodl jsem se.
Už delší dobu mi to našeptává vesmír.
Zítra se probudím jako „zlojed“ –
něco jako Belmondo, ten rošťák.
Ale měl bych si to ještě rozmyslet.
Potřebovat budu lano a kotvu.
Ještě lepší bude probudit se jako Spiderman.
Jedině tak dokážu zdolat Maják Ptyč,
zachránit zachráněné a překonat arachnofobii.
Pak si můžu jít zaplavat s vodouchy.
Na břehu Berounky potkám Divušku
s podběrákem.
Rozděláme stan, nanosíme roští, opečeme
tři špekáčky.
Budeme filosofovat o té tmavé modré
planetě tam nahoře.
Naším stanem povede ranvej dlouhá jako
tunel Blanka.
Na jejím konci najdeme dvě točicí židle.
Ukradený spánkový deficit a kočárek.
Hitlerův sen
Svěrákovi
Cela jako klícka, čistý kavalec
holubí pírko se snáší do snáře
na polštáři spočívá vyšívaný šnuptychl
na stropě klimbá posmutnělý kaktus skalní
***
Bory hučí
***
Jen ta trafika na vězeňském dvoře za moc
nestojí
trafikantka se představuje jako ruská carevna
má zakroucené kníry a rubínové zuby
jezdí si na koni jako Masaryk v Lánech
nic nerozumí, neslyší, nemá, nedá
a pořád šustí a donáší dozorcům uhlí
Ale stačí jí okénkem podstrčit svazeček
chřestu
a už staví vodu na čaj – chvilku je ticho
to vzácné ticho vykoupené zimnicí
okénko se zamlží, praská námrazou
dvířka vrznou a už vám oprašuje kabát z ovčí
vlny
a zrohovatělou kůží na patě vám drhne záda,
zádíčka
Druhou nohou odstrčí bednu s tabákem
nad tajným kapsářem, kam vylije váš
denní příděl
míšeň malovanou mozkomíšním mokem
až to lupne za lubem
Tam dole, říká, bude pánovi jako v bavlnce
a opravdu – v díře prosvítá jantarová komnata
kde maminka zapálila les
zdá se, že tam poletuje kos
Ale ne, to je Sepp, mladej Džugašvili
učedník vod malíře pokojů
strašně učenlivej – hajzlík
na všechno, co mu přijde šedý
hned načmárá černě:
VŠECHNU MOC IMAGINACI!
Tak jsme ho zavřeli do karantény, řekla
Hitlerovi
a Stalinovi hodila výhonek chřestu
až to zachřestilo
***
Dohlédnu na něj, přimhouřil Hitler
když se probudil schoulený pod dekou
nevěděl, jestli to byla poluce
nebo to druhé – pozitivní evoluce
Ale oboje ho hřálo na prsou
jako když si Růženka vypíchla oko
na přechodu pro chodce přes mrtvoly
se pásly zebry
Kresby Tereza Lochmannová
Martin Poch (nar. 1984 v Ostrově nad Ohří) pracuje v Praze jako projektový manažer a tvůrce e-learningových lekcí, vydal básnické sbírky Běhařovská lhářka (Concordia, 2009) a Jindřich Jerusalem (Dybbuk, 2013). Uvedené ukázky pocházejí z nekonečného rukopisu Cesta k lidem.