Otevřený dopis ministryni kultury ČR Aleně Hanákové
Vážená paní ministryně,
pro letošní rok byla výše finanční částky rozpočtu MK ČR určená na podporu živé kultury zkrácena na historické minimum. Celkový rozpočet ministerstva se ale oproti loňskému roku nijak nesnížil – naopak, paradoxně se zvýšil! Na rok 2012 vyčlenilo MK na kulturní služby a podporu živého umění celkem 372 248 000 Kč. V rozpočtu pro letošní rok je to 280 410 000 Kč. To představuje bezmála stomilionový pokles. Klesá podpora kulturních služeb, podpora živého umění, obnova kulturních památek, podpora kultury národnostních menšin.
Jestliže loňská celková suma určená živé kultuře byla stanovena na hranici přežití, výše té letošní je likvidační pro podstatnou část kulturních aktivit – časopisů, akcí, projektů, knihoven atd. Nadto je likvidační efekt snížení státní podpory živé kultury významně umocněn i zvýšenou spodní sazbou DPH z loňského roku a jejím navýšením i v roce letošním. Česká republika tak po dvaceti letech své existence prakticky opouští tradici státní podpory kultury, běžné ve většině zemí Evropské unie, a ministerstvo tak zřejmě hodlá zlikvidovat mnoho celoevropsky i celosvětově respektovaných kulturních aktivit. Pokládáme to za skandální!
V souvislosti s neustálým snižováním dotací na živou kulturu, s dlouhodobou absencí funkční kulturní politiky a především v zájmu zachování kultury v České republice Vás žádáme, abyste se zasadila o navýšení objemu financí určených živé kultuře na úroveň před zaváděním krizových opatření z minulých let. Tyto náklady jsou v porovnání s ostatními položkami státního rozpočtu i rozpočtu MK de facto zanedbatelné.
Domníváme se, že věc financování živé kultury a kulturních časopisů je zcela zásadní pro kulturní život v České republice. Žádáme Vás tímto o schůzku v nejbližším možném termínu, jež by přispěla k vyřešení této krizové situace. Po zkušenostech z minulých let doufáme, že nedopustíte, aby situace dále eskalovala.
Zástupci kulturních časopisů
Ad Trapasem proti kapitalismu (A2 č. 26/2012)
V jednom z posledních čísel A2 jsem se dozvěděl o existenci „občanů Typltů“, kteří jsou pro dnešní dobu zřejmě přesně tím, čím byl pro dobu před únorem 1948 „občan Brych“. Tak jsem to alespoň pochopil. Jen by mě zajímalo, jestli by současná generace žurnalistů dokázala příběh „občana Brycha“ odvyprávět podle toho správného mustru, podle kterého jsme ho museli umět odvypravovávat my. Jestli vůbec tuší…
Jaromír Typlt
Ad Napětí (A2 č. 26/2012)
V rubrice Napětí posledního loňského čísla se Lukáš Rychetský vysmívá jihočeským studentům, kteří vytrvale brání krajský resort školství před soudružkou Baborovou. Svazácky zaťatý je spíš autor noticky, nikoliv mládež, která vyjadřuje svůj zájem na vzdělání, byť jen symbolickou hladovkou. Pochválil by je autor teprve tehdy, kdyby se před Krajským úřadem dnem i nocí mrskali bičíky do zkrvavených zad? Slyšel některá z prohlášení zmíněné soudružky? Že je někdo zvolen demokraticky, to má být argument, jenž další pochyby umlčí? Je mi líto, že A2 často přesně odhalí, kde je potřeba ocenit gesto skutečného zájmu o veřejnou sféru, a pak se takovým způsobem sekne.
Zdenka Sokolíčková