ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Který způsob boje vám je nejsympatičtější?

celkem hlasů: 86

Vzdor a soumrak alternativ  Různé podoby vzdoru jako brána k tradičnímu setkání v Olomouci. další tipy
úvod > archiv > 2013 >  č. 5 > Apokalypsa podle Jana Kel...

Apokalypsa podle Jana Kellera

Marta Svobodová

Spějeme k zániku středních vrstev?

Nová kniha Jana Kellera podává značně ponurou vizi vývoje a úpadku středních vrstev s odstupem popisu dějin sociologie. I přes tento milosrdný obal zdánlivě nezúčastněného vědeckého výkladu však středostavovského čtenáře čeká nepříjemný zážitek sledování příčin a důsledků vlastního společenského sestupu.

Jan Keller: Sociologie středních vrstev. Sociologické nakladatelství, Praha 2012, 215 stran.

Jan Keller ve své nové knize Sociologie středních vrstev poněkud oprášil, jak sám v úvodu přiznává, starší Vzestup a pád středních vrstev, vydaný taktéž Sociologickým nakladatelstvím. Zároveň ale hned dodává proč: během první dekády 21. století přibylo příslušníkům středních vrstev vyspělého Západu tolik vrásek na čele, že „nezávazně konverzační tón“ v odborné diskusi nad jejich současnou situací a především budoucností, který byl možný v roce 2000, již není na místě.

 

Jako by se nás to netýkalo

U Kellerových publikací můžeme počítat s tím, že výklad čtenáře neunudí k smrti, komplikované pochopíme a to, co se zdá jednoduché, nahlédneme v širším kontextu. Skoro by se chtělo říct – bohužel. Autorem zvolený přístup, spočívající v tom, že se čtenář s historií výher a proher společenské skupiny, do níž bude pravděpodobně patřit, neseznámí přímo, ale zprostředkovaně, skrze dějiny pozorování a analýz jedné vědy, připomíná v lecčems nepříjemně objektivní naturalistický popis životního úpadku alkoholika nebo prostitutky. Jako by se nás to vlastně netýkalo – vždyť jde „jenom“ o dějiny sociologie.

Přesto nelze říct, že by autor vývoj společenské situace z pohledu sociologů předkládal bez zaujetí a nestranně. Tímto směrem lze také vést možná jedinou zásadní výtku ke knize. Za současné stále neúnosnější politické situace se zdá, že kdyby se levici zakázalo slovo neoliberalismus a sociologii slovo individualismus, valná většina kritiků společenského uspořádání by oněměla. Zvykli jsme si na tyto termíny jako na pohodlné balíčky „vše v jednom“, kterými ušetříme práci na argumentaci, jako bychom zapomněli, že každý přesvědčivý text či proslov musí především znovu vyjasnit pojmy, s nimiž pracuje.

Zatímco rysy a příčiny individualismu můžeme z Kellerova výkladu s nevelkou námahou aspoň vyvozovat, s neoliberalismem se zachází jako s personifikovaným strašákem, který přitáhl z těžko pochopitelných důvodů odkudsi z útrob nadnárodních korporací sypat dosud úrodná políčka středních vrstev solí. Aspoň základní vysvětlení kořenů a projevů tohoto ideologického směru by knize nijak neubralo na kompaktnosti a smazal by se tím nemilý dojem, že za posledních čtyřicet let jsou jedinými hrdiny celosvětového vývoje právě neoliberalisté.

 

Konec myšlenky pokroku

Co se dozvídáme o hlavní postavě knihy – střední vrstvě? Především to, že není pro sociologii jenom jednou v řadě společenských skupin. Střední vrstvy pro ni představují výchozí prostředí, skoro by se chtělo říct „referenční skupinu“, podle níž se poměřuje a od níž se odvíjí popis a analýza zbytku a z jejíhož lůna se ostatně i sami sociologové líhnou. Společnost je pak především taková, jaké jsou její střední vrstvy. Keller důrazně upozorňuje, že základní vlastností středních vrstev není stabilita, jak to od nich na začátku jejich vývoje očekával Alexis de Tocqueville nebo Émile Durkheim, ale ambivalence, která je cítit i v autorem důsledně používaném plurálu. Střední vrstva není jednolitou masou, ale naopak královstvím drobných, mnohdy si navzájem konkurujících knížectvíček, z nichž každé má své vládce – řemeslníky, drobné obchodníky, úředníky, učitele či umělce, které nespojují ani tak společné zájmy, jako spíše sdílená situace středové polohy závislé na okolních extrémech. Jak je patrné z této definice, ona situace je pochopitelně značně choulostivá, což nejednotnost jen podporuje: „Dějiny středních vrstev jsou spíše než čím jiným nekončící přehlídkou pestré škály strachů, obav a hluboké vnitřní nejistoty.“

Keller důsledně rozlišuje tři vlny středních vrstev, které se odlišují oborem působnosti (výroba versus distribuce a služby), přístupem ke zdrojům, představou spokojeného života nebo trávením volného času. Poloha vyjednavače mezi světem práce a světem kapitálu, která byla vlastní starým vrstvám tocquevillovským, přijde dnešnímu redaktorovi na volné noze jako těžko uvěřitelná pohádka o světě dávno minulém. Jediná červená nit se tak napříč všemi středními vrstvami odvíjí od špulky „myšlenky pokroku“ a s ní příbuzného klubka základních ctností – sebedisciplíny, píle, odkládání odměny do budoucnosti a postupného plnění životního plánu. Střední vrstvy vždy žily individualismem – vyhlídkami na „povýšení“, představou, že usilovnou prací a osobním nasazením lze dosáhnout uznávaného sociálního postavení a zabezpečení rodiny.

Právě to je hlavní kámen úrazu – v pozdním kapitalismu se zánikem myšlenky pokroku, jejich klíčového projektu, zřejmě končí i ony. Odpovědnost za vlastní život, sebevědomě vyvazovaná z jakékoli závislosti na sociálním určení a spojená s tradovanou „beztřídností“ středních vrstev se nestala výtahem do vyšších pater, nýbrž sešupem do jámy pekelné. Z dnes chmurného výčtu ambivalentních iluzí a sebeklamů, které jsou ovšem i příčinou dřívějšího úspěchu jejích příslušníků, vysvítá, že naděje na emancipaci a uvědomění si vlastní důležitosti právě jakožto středové společenské skupiny, které do středních vrstev kladli nejen sociologové, byly plané.

 

Zbytnost sociologie

Ačkoliv Západ demograficky spíše stagnuje, asijské ekonomiky jsou schopné globální pracovní trh zásobit statisíci kvalifikovaných, a přitom platově nenáročných zaměstnanců. „Nas mnogo“, zní jedna z velmi reálně vypadajících legend o Rudé armádě, která se nebála obětovat jednotlivce. Teď jsou ti, kteří chtějí ve vyspělém světě pracovat, v podobné pozici – cena jejich práce je nevalná, a vzhledem k tomu, že dobře placené zaměstnání představovalo hlavní parametr, podle něhož se měřila jejich společenská hodnota, klesá i jejich sebevědomí jako skupiny. Přechod firem na duální uspořádání, který odtrhl globální, ničím nevázaný a flexibilní svět vysokého managementu od řadových zaměstnanců lokálních outsourceovaných firmiček, kteří jsou vázaní svými rodinnými životy, vidí aktivistka Barbara Ehrenreichová jako klíčový faktor současného ekonomického i kulturního úpadku středních vrstev. Jejich příslušníci se už nesnaží vyšplhat po společenském žebříčku, ale za každou cenu se udržet aspoň na pozici vydobyté šťastnější rodičovskou generací, třeba i za cenu radikálního omezení vlastních reprodukčních plánů.

Jak se dostáváme skrze řádky knihy blíž a blíž současnosti, začíná nás nepříjemně šimrat v břiše, protože cest, kudy se z prekérní situace vydat dál, evidentně každým dnem ubývá. Keller však svou knihu milosrdně a trochu vyhýbavě končí u role sociologie – jejíž pojmy a myšlenkové konstrukce tvoří, učí se a využívají právě příslušníci středních vrstev, kterým tento pojmový aparát, byť třeba ve zlidovělé podobě, umožňuje považovat svou situaci za přirozenou, čili odvěkou, správnou a neměnnou. Na poměrně nových konceptech, jako jsou sociální exkluze a důvěra, ukazuje Keller iluzivnost tohoto mlčeného předpokladu. Exkludovaný je právě ten, kdo není schopen vlastní flexibilitou vyrovnat nespolehlivost společenské struktury. A důvěra se stala tématem v osmdesátých letech, tedy právě v době, kdy se začala z veřejného styku nenápadně vytrácet.

Zbytnost sociologie bude podle chmurného Kellerova přehledu to nejmenší, co nás čeká. Obraz bohatých, kteří mají dostatečný majetek na to, aby si platili vlastní lékaře, vlastní učitele a vlastní strážce (a obešli tak formu společnosti, která by tyto služby zajišťovala i pro ostatní), má poněkud falloutovské obrysy. Možná by meteorit byl milosrdnějším koncem civilizace než postupný úpadek, za nějž si do jisté míry všichni můžeme svými lichými iluzemi. Jako ve správném sci-fi, tím největším nepřítelem i spojencem jsme vždycky sami sobě. Nečtěte Sociologii středních vrstev před spaním. Neusnete.

diskuse

strach z pravdy

Tina | 11. srpen 2013 11:58

Právě ti, o kterých se píše mají strach. Podívat se pravdě do očí, přiznat vlastní pocity. Proto ty hloupé a neoprávněné útoky na J. Kellera, ve stylu "nejlepší obrana je útok".

O vysoké profesionalitě, zajímavých i když negativních myšlenkách není pochyb, ale něco pan Keller zapoměl. Pozitivní přístup a pozitivní myšlení. Revoluce v historiji nikdy nepřinesly nic dobrého a stejně tak síla jednotlivce se nenechá svázat žádnou obecnou vizí, nebo dějinými událostmi. SÍLA JEDNOTLIVCE JE OBROVSKÁ, PROTOŽE KAŽDÝ ZNÁS MÁ V HLAVĚ POČÍTAČ S MNOŽSTVÍM NEURONŮ JAKO JE HVĚZD NA NEBI a je jen na nás jak s ním naložíme. Ovšem bez pozitivního myšlení se Kellerovi práce stanou jen výmluvou socialistů k revoluci a záminkou bohatých olidarchů k obraně místo spolupráce.....

Klasika

raciol | 06. březen 2013 11:51

Klasik apokalyptik profesor Keller. Pěkně nás postraší, obviní ze všeho zlý kapitalismus a neoliberalismus, a tím to hasne. Skutečná sociologická analýza žádná, skutečný náznak cesty ven žádný. Ale hlavně že je další knížka, hlavně že se zase má co prodávat.

RE: Klasika

IČO | 18. duben 2013 21:11

vy jste toho od něj asi moc nečetl, že?

RE: Klasika

MIREK | 03. květen 2013 07:31

O vysoké profesionalitě, zajímavých i když negativních myšlenkách není pochyb, ale něco pan Keller zapoměl. Pozitivní přístup a pozitivní myšlení. Revoluce v historiji nikdy nepřinesly nic dobrého a stejně tak síla jednotlivce se nenechá svázat žádnou obecnou vizí, nebo dějinými událostmi. SÍLA JEDNOTLIVCE JE OBROVSKÁ, PROTOŽE KAŽDÝ ZNÁS MÁ V HLAVĚ POČÍTAČ S MNOŽSTVÍM NEURONŮ JAKO JE HVĚZD NA NEBI a je jen na nás jak s ním naložíme. Ovšem bez pozitivního myšlení se Kellerovi práce stanou jen výmluvou socialistů k revoluci a záminkou bohatých olidarchů k obraně místo spolupráce.....

neoliberalismus

Jarin | 02. březen 2013 17:42

"Za současné stále neúnosnější politické situace se zdá, že kdyby se levici zakázalo slovo neoliberalismus a sociologii slovo individualismus, valná většina kritiků společenského uspořádání by oněměla. "

Toto by se mělo tesat do kamene. Ještě bych doplnil slovo "fašismus". Kdyby zdejší levičáci neměli tato slova, tak by se ani nedokázali vymáčknout.

RE: neoliberalismus

Jožin | 04. březen 2013 13:08

Fascinujici je take naproste zbozsteni Kellera jako vudciho ceskeho "intelektuala". Nikdo si pritom nevsimne, ze ten clovek pise zpusobem, ktery odpovida mozna seminarni praci maturanta...

RE: neoliberalismus

bufeťák Warren | 04. březen 2013 16:22

Nechci rýpat, ale kolik seminárních prací jste při maturitě odevzdával?

RE: neoliberalismus

Jožin | 05. březen 2013 20:36

PŘI maturitě žádnou, během maturitního ročníku x, nevím už přesně kolik, opravdu nevím, nezlobte se:)

RE: neoliberalismus

snsbr | 06. březen 2013 00:29

Jarin: a uvědomujete si vůbec, že ten článek napsala redaktorka A2, tedy zdejší intelektuál? chcete tedy výroky zdejších levičáků tesat do kamene? to je docela sympatické. je třeba ovšem článek taky dočíst do konce..

RE: neoliberalismus

Jarin | 13. březen 2013 18:05

Výrazem "zdejším" rozumím zde, v České republice. Každopádně já nemám problém uznat jakýkoli dobrý postřeh, ať jej říká kdokoli. Nejsem nesmřitelný zákopový bojovník.

koupená apokalypsa

Jaroslav | 02. březen 2013 11:09

buď náhoda nebo matrix ale já viděl Kelera nevím jestli dvě el no v televizi a ještě jsem nečetl ten článek o té apokalypse jeho, ale v pořadu před půlnocí tam blafal hovadiny o té knize neřekl ani ň a jen bych se chtěl zeptat jestli to má přídech aspoň nějaké anarchie teď mě ty A2 naprosto dostávají vždy mě politika bavila ale spojení s kulturou to je fakt teď nej mega mě to baví a navíc když jsem anarchii měl srdci svým způsobem svou, škoda že nejste deník přesně stejný jako ten čtrnáctideník knihy zrovna nečtu což mě bolí ale nic než A2 není ono listy mě uplně zklamali o literarkách ani nemluvě já chci právě pravdu pravou tak jako je to nevím!!!