Divadlo v Maďarsku je pod větším politickým tlakem než u nás – stalo se bojištěm levicových a pravicových stran. Poslední skandál propukl kolem volby nového ředitele maďarského Národního divadla a vyváženosti přehlídky maďarského divadla Showcase.
Bonmot režiséra Bély Pintera už zlidověl: „Předchozí vláda dávala peníze, současná dává témata.“ Maďarské divadelnictví od roku 1989 čím dál více prostupují politické zájmy a politické strany se angažují v řadě sporů. Jak inscenovat národní klasiku? Jaké postupy jsou přípustné pro předvádění historických událostí? Mají být nezávislé soubory subvencovány z veřejných rozpočtů?
Pravý národní ředitel
Snad žádná jiná země než Maďarsko nemá dvě divadelní asociace. Jsou to Magyar Teátrumi Társaság (Maďarská dramatická asociace) pro pravicové divadelníky a Magyar Színházi Társaság (Maďarská divadelní asociace) pro levicové divadelní tvůrce – ačkoliv značka „levicovosti“ k nim byla přilepena zvnějšku. Při jmenování ředitelů divadel pak vládnoucí politici místní či župní správy často úplně ignorují doporučení existující rady odborníků a skoro bezvýhradně vybírají stranicky spřízněného uchazeče.
Poslední celostátní skandál propukl kolem jmenování ředitele Národního divadla v Budapešti. Už vznik nové budovy na přelomu tisíciletí provázely politické tahanice, které vyústily v zastavení již zahájených prací, změnu projektu a vznik stavby mimo centrum a se spoustou nedostatků. Přesto zde ředitel a režisér Róbert Alföldi za minulých pět let vybudoval silný soubor a docela nečekaně vytvořil výjimečnou národní scénu výsostně současného divadla, které má pozitivní ohlas doma i v zahraničí. Sebevědomou dramaturgií založenou na současných hrách a radikálních interpretacích národní klasiky nyní divadlo láká také návštěvníky nejmladší generace. Pro tuto odvahu byl Alföldi mnohokrát kritizován pravicovými stranami a také na zasedáních parlamentu.
Nikoho nepřekvapilo, že bude na konci letošního léta vystřídán režisérem plně podporujícím konzervativní vládní stranu Fidesz. Attila Vidnyánszky, předseda Magyar Teátrumi Társaság, je zřejmě jedinou osobností z pravého divadelního spektra uznávanou za své umělecké úspěchy, kterých dosáhl v provinčním divadle v Debrecíně. Přesto nyní vede válku s divadelními kritiky, kteří prý jeho práci vědomě opomíjeli. Divadelní tisk totiž otevřeně podporoval Alföldiho a Vidnyánszkého kritizoval za kumulaci funkcí – v posledních dvou letech byl mimo jiné předsedou Divadelní rady Ministerstva lidských zdrojů, které zastřešuje také resort kultury, a vedoucím Ústavu dramatických umění, který sám založil na Univerzitě v Kaposváru.
Bitva o Showcase
Tak jako v každé bitvě žádná ze stran nebojuje vždy zcela čestně. Přehlídku maďarského divadla pro zahraniční hosty Hungarian Theatre Showcase tradičně pořádal Mezinárodní festival současného divadla, který ale v roce 2012 nezískal finanční podporu z veřejných rozpočtů, a chystaný ročník byl proto odložen. Akci nakonec uspořádala a financovala z nevelkých prostředků získaných ze zahraničí Asociace maďarských divadelních kritiků, jejíž výběr měl odpovídat mezinárodnímu zájmu o aktuální tendence v maďarském divadle a nabídl výhradně inscenace z hlavního města.
Organizátoři v reakci na protest Sdružení maďarských oblastních divadelních režisérů tvrdí, že z tak malého rozpočtu nebylo možné pozvat žádné projekty mimo Budapešť. V současné politické atmosféře je ale těžké posoudit, jak moc se snažili. Většina oblastních divadelních režisérů je totiž spřízněná s Fidesz, zatímco Asociace kritiků je otevřeně proti vládní kulturní politice. Organizátoři přiznali, že i mimo hlavní město jsou některá díla s vysokou uměleckou kvalitou, která byla zvolena jako jediné kritérium výběru – například některé Vidnyánszkého inscenace. Je tedy otázkou, jestli nemohli zařídit jejich prezentaci zahraničním hostům. Zejména v situaci, kdy byla většina z devatenácti vybraných inscenací již k vidění na evropských festivalech nebo prezentována na Mezinárodním festivalu současného divadla v roce 2011. Pořadatelé údajně zvali Vidnyánszkého na setkání se zahraničními odborníky, ten však pozvání odmítl, jelikož nebyla uvedena žádná jeho díla. Asociace oblastních režisérů vzápětí založila web s vlastními produkcemi, kopírující stránky Showcase, aby zahraničním hostům „nabídla vyvážený přehled“.
V sázce je ale víc než jen peníze: jedni mají vládnout nad rozdělováním prostředků, druzí mají profesionální schopnosti a bohaté zahraniční kontakty. V této chvíli ale nikdo nechce sdílet s nikým vůbec nic. Přesto řada divadelníků uznala potřebu větší státní podpory takovéto přehlídky maďarského divadla. V současné politické situaci je ale velmi sporné, zda by byla zaručena kvalitní dramaturgie, a hrozba politické intervence do výběru je velmi reálná. I tak bude muset být divadelní práce odkloněna od politických machinací zpět k estetické podstatě. Náznaky změny se objevují. Herec István Znamenák, nedávno „uvolněný“ z Národního divadla novým ředitelem, k maďarskému kulturními bojišti poznamenal: „Dříve nebo později musíme spojit síly, a nejde jen o divadelní obec. Bez ohledu na to, co mi bylo způsobeno, věřím, že spolu musíme začít mluvit.“
Autor je teatrolog.
Z angličtiny přeložil Martin Bernátek.