editorial

Téma věnované terénním nahrávkám, zvukovým procházkám, sound artu, akustické ekologii, musique concrète a naslouchání primárně „nehudebním“ zvukovým projevům všeho druhu opět ukazuje, jak nejisté jsou hranice umění. Hra a nahrávání, autorské a anonymní, artificiální a přirozené zaujímají ambivalentní postavení. Slyšíme elektronický šum, nebo nahrávku větru či ventilace; hráče na perkuse, nebo hořící poleno? Lovci zvuku loví bez oddechu a berou ledacos – to, co jsme nikdy neslyšeli, co slyšíme neustále, co už jsme dávno přestali vnímat. Posloucháme sóla píšící tužky, psí dech, smažení jídla na pánvi, Zeď nářků, hudbu halucinogenních rostlin Amanita muscaria a Lophophora williamsii, čínský nový rok ve vesnici Kota Kinabalu, kanalizaci, amplifikované houby, skřípějící eskalátory a mezitím tiše – jako velice pozorní posluchači – opouštíme ekonomiku hudební produkce. Mimo téma doporučujeme rozhovor s Borisem Groysem o umění a politice, zprávu o povolební situaci ve Venezuele, recenzi nového románu Zuzany Brabcové nebo dva příspěvky do diskuse o smyslu Ústavu pro studium totalitních režimů. A konečně zveme na koncert z cyklu A2+: newyorská skupina Sightings 25. 4. v Café V lese představí své nové album, jehož název Terribly Well se dá vztáhnout i na naše cíle v kulturním provozu. Mějte se „příšerně dobře“!