minirecenze

Jorge Luis Borges

Fantastická zoologie

Přeložil František Vrhel

Argo 2013, 248 s.

Fantastická zoologie je třetím vydáním bezmála kultovní „příručky“ fantastických tvorů, bestií, mytických příšer a ras. Přestože toto dílo popisuje i popkulturně „rozmáznuté“ bytosti (Elfové, Gnómové, Hippogryf, Lilit, Troll), jednoznačně vybočuje z řady tematicky podobných knih, jimiž se v posledních letech triviální literatura jen hemží. Sbírka monster z nejklasičtějších literárních a náboženských děl od počátku písemnictví do současnosti dokazuje, že oblíbené prvky populárních fantasy knih, filmů anebo písňových textů nejrůznějších temnotemných kapel mají své kořeny ve „vysoké“ literatuře. Jde o experiment a poctu oblíbené četbě – a snad i částečně mystifikaci? – v typicky borgesovském stylu. Kniha se skládá ze sto šestnácti mikropříběhů – od starořecké Hydry z Lerny přes egyptskou Sfingu, záhadnou Chlupatici, šestinohé antilopy, indické a čínské bytosti až po Golema. Toto vydání je dalším nečíslovaným svazkem v řadě díla Jorgeho Luise Borgese a je oproti starším verzím velmi mírně (ale přece) redigováno a – jak už bývá v Argu zvykem – graficky velmi solidně vyvedeno. Po typograficky chudém druhém vydání je to vítaná změna. Nová Fantastická zoologie se svými sto dvaceti pěti barevnými ilustracemi strčí do kapsy leckterou jinou knihu.

Michael Alexa

 

Carlos Ruiz Zafón

Nebeský vězeň

Přeložila Athena Alchazidu

Knižní klub 2013, 288 s.

Román Nebeský vězeň je třetí knihou z cyklu Pohřebiště zapomenutých knih. Zavádí čtenáře do Barcelony roku 1957 a stejně jako v předchozích dílech Stín větru a Andělská hra se zde setkáváme s přáteli Danielem Semperem a Fermínem, kteří společně s Danielovým otcem pracují v malém městském knihkupectví. Začátek románu je poněkud vlažný – to by Zafónovi bylo možné odpustit. Jeho čtenář by však mohl být zklamaný z rozvláčného konce. Naštěstí si příběh na mnoha místech udržuje tah a napětí. V knize se navíc objevuje pro autora typická souhra podivných náhod a tajemství. Daniel stojí před úkolem vypátrat, co je příčinou Fermínova podivného chování. Nezbývá mu než zjistit pravdu o jeho doposud skrývané minulosti. Celá záležitost navíc nabírá obrátky ve chvíli, kdy do knihkupectví vstoupí záhadný, podivně jednající muž. Objevují se temná poselství a záhadné dopisy. Neklid, který vyvolávají, vnímá čtenář o to výrazněji, že se příběh odehrává v čase Vánoc, kdy se Barcelona noří do ticha a rozjímání. Specifická je i atmosféra míst, jíž dotvářejí vedlejší postavy, jako je třeba pouliční umělec nabízející za úplatu lidem sepsání milostných dopisů. Zafón je navíc silný v dialozích a přes temné ladění nechybí ani střízlivý humor. Je ale možné, že se kniha dočká uznání spíš u skupiny čtenářů, která Nebeského vězně bude považovat za doplnění bílých míst v osudu rodiny Semperových.

Warana Psavomorecká

 

Nick Lane

Síla, sexualita a sebevražda. Mitochondrie a smysl života

Přeložil Vladimír Hampl

Academia 2013, 464 s.

„Odpovědí na otázku života, vesmíru a vůbec není číslo 42, jak kdysi napsal Douglas Adams, ale téměř stejně tajemná jednoduchá šifra – je to mitochondrie,“ říká se v doslovu knihy. O mitochondriích většinou víme pouze, že jsou to malé objekty uvnitř složitějších buněk, které mají za úkol získávat energii, nebo že se využívají při stopování genetických předků po linii matky („mitochondriální Eva“) či identifikaci lidských těl. Kdyby jich ale nebylo, život by patrně ustrnul v podobě jednobuněčných bakterií, žijících v „zárodečné polévce“. V uchvacujícím panoramatu autor vysvětluje nejen, že soudobý výzkum mitochondrií přispěl k porozumění, jak se zrodily první komplexní buňky a proč se pak vyvíjel život až do dnešní složitosti, ale i odkud se v lidském těle bere energie, proč vznikl sex a čím a jak jsou řízeny stárnutí a smrt. Poukazuje i na jeho velmi praktické důsledky – například na odhalení klíčové role mitochondrií při překonávání onemocnění lidského organismu či při vzniku degenerativních nebo geneticky podmíněných nemocí, což úzce souvisí s možnostmi prodloužení délky života. Kniha Nicka Lanea není nejsnadnějším čtením, je poněkud obsáhlá a vyplněná řadou zajímavých, ale možná i zbytečných detailů. Nicméně s trochou píle se před čtenářem, který se zajímá o vznik života, otevře jeden z nejvíce fascinujících evolučních příběhů, jež nám zprostředkovává moderní biologie.

Michal Kotík

 

Zygmunt Bauman

Tekutá láska. O křehkosti lidských pout

Přeložila Zuzana Gabajová

Academia 2013, 155 s.

„Ústředním hrdinou této knihy je lidský vztah,“ říká autor Zygmunt Bauman v předmluvě. Hned na prvních stránkách je patrné, že by byla chyba očekávat od útlé publikace příjemně strávené odpoledne s šálkem espresa – nejde totiž ani omylem o postavu s jednoduchou povahou. Hlavní dilema zní: Chceme skutečně pouto, které něco vydrží, nebo toužíme spíš po vztahu volném a nevázaném, který můžeme kdykoli zrušit? Formou se kniha podobá Fragmentům milostného diskursu Rolanda Barthese. Z úryvků článků víkendové přílohy Guardianu, citátů nezpochybnitelných sociologických a filosofických autorit i oborových nováčků, situací z televizních seriálů, úryvků literárních děl a konečně z deníkových poznámek je složena koláž, ve které je láska pouze záminkou k vytvoření komplikovaného obrazu dnešního světa. Bauman se letem dotkne spousty jevů, s nimiž se ve 21. století denně setkáváme. Zmiňuje „poradenský boom“ spojený se zevšedněním zpovědního rituálu, tedy situaci, kdy necháváme experty nakukovat nejen pod peřinu, ale hlavně jim naivně důvěřujeme v otázce chodu celosvětového hospodářství. Vysvětluje, proč stojíme o „kapesní vztah“, který lze kdykoli odložit, nebo o „chtění bez čekání“, kdy jsou naše touhy naplněny pomalu dříve, než je pocítíme; proč jsou dnes tak populární soutěže typu „výměna manželek“, internetové seznamky a proč to, co nám přijde pozoruhodné, oceňujeme spíš slovem „cool“ než „hot“. Dezert si k téhle silné kávě nedávejte. Aby vám nezaskočilo.

Marta Svobodová

 

Konzultant

(The Counselor)

Režie Ridley Scott, USA, 2013, 117 min.

Premiéra v ČR 28. 11. 2013

Cormac McCarthy se dosud s filmovým prostředím stýkal téměř výhradně prostřednictvím adaptací svých knih a dramat. Jedinou výjimkou byl scénář k zapomenutému televiznímu filmu The Gardener’s Son ze sedmdesátých let. Konzultant je jeho prvním původním filmovým scénářem. Příběh o bohatém mladém muži namočeném ve zločinu, který se zvrtne nečekaným směrem, byl často kritizován kvůli dlouhým, údajně do sebe zahleděným a chytráckým promluvám postav. McCarthyho scénář je ale spíš nevyvážený, než že by byl vysloveně nezvládnutý – na některých místech dokáže pomocí úsporných výmluvných komentářů brilantně pojmenovat ústřední konflikt snímku („Nejde o to, jestli půjdeš ke dnu, ale o to, koho tam vezmeš s sebou.“), jinde zase obšírněji zaplete hrdinův osud do fatalistické vize světa, do níž zahrne například i teorii možných světů. Zároveň se mu ale nedaří příliš přesvědčivě evokovat prostředí elitních zločinců v luxusních oblecích, kteří v mnoha scénách vyznívají jako puberťáci, co všechno dělají kvůli sexu. Nešťastná je také démonizace Mexičanů, kteří jsou zde vlastně ztotožňováni s drogovým kartelem páchajícím nesmyslné krutosti, nebo bezmála sexistický pohled na ženy, jež lze ve filmu rozdělit na pasivní objekty mužské touhy a proradné mrchy. McCarthy tu v podstatě vypráví další z příběhů o světě utopeném v hříchu a o lidech čelících démonickému zlu, nicméně ve světě nablýskaných barů se mu to daří o dost méně než na jeho domovské jižanské půdě.

Antonín Tesař

 

Jiří Pokorný

Bomberka

Divadlo Letí, A studio Rubín, Praha, premiéra 20. 11. 2013

Divadlo Letí se během posledních sezon přiblížilo svému záměru rozdmýchávat debaty o soudobé společnosti a politické situaci. V rámci Centra současné dramatiky, rezidenčního programu pro autory, který už roky pořádá, se tentokrát zabývalo tématem Evropské unie. Z projektu nakonec vzešel text Jiřího Pokorného Bomberka. Nutno říct, že nejde o příliš objevnou ani šokující hru. Pokorný se mnohdy drží značně zjednodušujících a oblíbených klišé – to naše zaprděné české buranství nakonec stejně zvítězí, protože v levárnách prostě umíme chodit nejlíp (v těsném závěsu jsou jen naši slovenští bratia). Inscenace Filipa Nuckollse hře ale výrazně pomohla. Především proto, že se nesnažila udělat z ní něco, čím není. Na stísněné scéně A studia Rubín se tak odehrává nespoutaná parodie, jejíž kvality jsou hlavně v komediálním projevu herců. Dokonale zženštilý Matúš Bukovčan představující slovenskou tlumočnici, Leoš Noha jako vesnická babka nebo Petr Lněnička v roli dědka jsou jednoduše vtipní a uvolnění. A právě uvolněnost je nakonec hlavní devízou Bomberky. Režisér ani herci se nepokoušeli o „velké divadlo“, a tak vznikla příjemná humorná inscenace. Hrdinný plán Letí však v tomto případě zřejmě selhal, neboť při odchodu z divadla se rozesmátý divák jen stěží bude zamýšlet nad smysluplností EU. To, co o ní Pokorný řekl, jsme totiž už dávno slyšeli po hospodách. A tak spíš dal do ruky zbraň všem jejím propagátorům, což pravděpodobně neměl v úmyslu.

Klára Fleyberková

 

DG 307

Svědek spálenýho času

CD, Guerilla Records 2013

Tvorba DG 307 z let 1979 až 1980, tedy krátce před odchodem Pavla Zajíčka do exilu, je nejen mimořádně originální, ale také rozsáhlá. Část z ní byla publikována už v roce 1982, kdy v koprodukci kanadského vydavatelství Boží Mlýn Productions a švédského Šafránu vyšla deska Gift to the Shadows. Roku 1993 následoval první pokus o souhrnné vydání na trojici kompaktních disků u firmy Globus International, ani ten však nebyl úplný. Nové edice se logicky chopil Vladimír „Lábus“ Drápal, jehož vydavatelství Guerilla Records má v katalogu většinu nahrávek DG 307. Pětialbový komplet Svědek spálenýho času je ovšem výjimečný po všech stránkách – svým rozsahem (šest hodin hudby), zvukovou kvalitou (remaster Ondřeje Ježka z originálních pásků), mimořádně zdařilou grafickou úpravou (obsahující padesát fotografií) i výborným průvodním textem Petra Ference a celkově vzorným edičním zpracováním. Komplet obsahuje všechny tři podomácku nahrané cykly (Dar stínum, Pták utrženej ze řetězu a Torzo) a záznamy dvou vystoupení v legendární undergroundové usedlosti na Nové Vísce z jara a podzimu 1979. Ivan Jirous o prvním z těch koncertů napsal: „Dalo by se říci, že se DG 307 plně vydali publiku, když se odhodlali naložit na ně to, co sami nesou, bez možnosti oddechu a únikových odboček.“ Skupina tehdy hrála jen pro úzký okruh blízkých, vlastně v atmosféře ghetta. Je fascinující, jak se znepokojivou sílu té výpovědi podařilo zachytit i na nahrávkách a jak naléhavě k nám pořád promlouvají.

Jaroslav Riedel

 

Rumpeln & Java Delle

Future Universal Church

MC, TimTimTonTräger 2013

Plodný label TimTimTonTräger v loňském roce kromě jiných nahrávek vydal spolupráci dvou jednočlenných projektů, Rumpeln a Java Delle. Kazeta byla nahrána živě v hamburském nezávislém rádiu FSK během pravidelného experimentálněhudebního pořadu Difficult Music For Difficult People. Doménou hudebníků je zjednodušeně řečeno noise v jeho nejhrubší podobě, oba však převyšují běžnou produkci tohoto dnes již ustrnulého a nepříliš inspirativního žánru. Intenzivní hlukové plochy Java Delle, vytvářené s pomocí kontaktních mikrofonů, walkmanů a FX pedálů, jsou plné zvukových detailů a proměňujících se struktur, Rumpeln si zase vynalezl osobitou excesivní strategii, v níž se potkává vyhrocený fyzický prožitek s humorem. Jejich ad hoc spolupráce, jejímž hlavním motivem bylo ušetřit v rámci živého rádiového vstupu trochu času pro ostatní účinkující, má v první fázi podobu vcelku standardního improvizovaného „hlučení“ a kvalitativně poněkud zaostává za obvyklou sólovou tvorbou obou projektů. Změnu přináší druhá strana kazety: zvuková masa se více rytmizuje a vzápětí se překvapivě přidává i zpěv (Java Delle). Improvizace v tu chvíli dostane atmosféru odlehčeného, humorného, ale přitom působivě provedeného raného industrialu, který ze všeho nejvíc – z velké části díky německému vokálu – připomíná Einstürzende Neubauten. Příchuť retra pak jednoznačně umocňuje stará, modře a červeně posprejovaná počítačová kazeta od firmy Philips.

k!amm