Mistr pomalých, nekonečných gradací Ben Frost vydává po pěti letech řadovou desku nazvanou A U R O R A, kterou v rámci svého turné představí také 23. května v pražské MeetFactory. Tentokrát se vypravil do oblasti rytmické hudby.
Ben Frost, Australan usazený na Islandu, je známý především svým hlučným ambientem využívajícím vlivy minimalistické vážné hudby. Jeho jednotlivé nahrávky ale spíše než konkrétní žánrová pravidla pojí výsledný účinek. Nesnaží se tvořit hudbu pro estetický zážitek, nýbrž usiluje pomocí zvuku i různých formálních prostředků posluchačům přivodit takřka tělesnou zkušenost. Jeho základním postupem je pozvolná, dlouhotrvající gradace, která většinou končí bez očekávaného vyvrcholení. Po pěti letech vyplněných četnými kolaboracemi i koncertováním Frost vydává novou sólovou desku nazvanou A U R O R A.
Frostova tvorba bývá někdy označována jako ambient (Steel Wound, 2003), jindy jako moderní vážná hudba (Solaris, 2011, ve spolupráci s islandským skladatelem Daníelem Bjarnasonem), případně jako kombinace obou zmíněných oblastí a noise music (By The Throat, 2009). Vzhledem k šíři umělcova záběru se nedalo příliš snadno předvídat, jakým směrem se vydá na nové desce. Živá vystoupení z posledních dvou let sice naznačovala Frostův příklon k rytmičnosti, ale že v tomto ohledu půjde až tak daleko, čekal málokdo.
Dominance rytmiky
Na novince A U R O R A se podíleli hned tři bubeníci/perkusisté: Greg Fox, Shahzad Ismaily – oba hráli na bicí na Frostově posledním turné – a Thor Harris, který obstarává perkuse v legendárních Swans. Z devíti tracků je ambientní pouze jeden, The Teeth Behind Kisses, zbytek je sestaven v podstatě výhradně z rytmických prvků a osciluje mezi přímočarým industrialem (Secant), tribálním šamanismem (Venter) a taneční hudbou (Nolan). Rytmická složka je extrémně propracovaná, hutná a nátlaková, přesně v intencích Frostova přístupu známého z předchozích nahrávek. Je ale pravidelně protkána nečekanými klávesovými linkami, jež připomínají syntezátory skupiny New Order, starý trance nebo dokonce „pouťový“ eurodance. Tyto linky jsou zcela novým elementem ve Frostově projevu: jednak fungují jako nečekané odlehčení, jednak jimi vrcholí tradičně k nesnesitelnosti vystupňované pasáže.
Frost ze své na první dojem vážné tvorby často odnímal tíhu jakýmsi pomrkáváním na pozorného a poučeného recipienta, ale vždy šlo o dodatečné strategie, stojící vně samotné nahrávky. V názvu dvou skladeb na By The Throat například figuruje jméno Petera Venkmana, hlavní postavy z filmu Krotitelé duchů, na obalu desky Solaris se zase Frost a Bjarnason stylizovali do ústředního manželského páru z Tarkovského snímku Solaris (Frost zde představuje manželku). Nyní poprvé vstupují odlehčující prvky přímo do hudby: klávesy působí velkolepě, zároveň ale vtipně a zábavně. Novinkou je i použití klávesových partů k završení gradace – Frost tak výrazně modifikuje jedno ze svých základních poznávacích znamení.
Hitový potenciál
Desky Bena Frosta lze svým způsobem interpretovat jako cvičení na předem zvolené téma, k jehož zpracování jsou zřejmě hned zkraje tvůrčího procesu vybrány specifické formální prostředky. Tato taktika může být na úkor dramaturgie celku alba – do určité míry jde prostě o několik variací na stejné téma. Nahrávky však nejsou pouhým experimentováním s formou – Frostovi se dlouhodobě daří vytvářet v rámci experimentální scény zvuková díla s takřka hitovým potenciálem. A novinka to jen potvrzuje.
A U R O R A je výlet do světa zaplněného těžkými stroji, mezi nimiž se proplétá horská dráha a další zábavní atrakce. Frost tentokrát zvolil výrazně jiný přístup, než na který jsou jeho posluchači zvyklí. Jedna věc ale zůstala beze změny: při hlasitém poslechu přes kvalitní aparaturu se obsah desky stává téměř fyzickým objektem, jehož přítomnost nelze ignorovat. Jde zřejmě o nejintenzivnější album, jaké Ben Frost kdy nahrál.
Autor provozuje hudební blog Cáry mlhy.
Ben Frost: Aurora. Bedroom Community 2014.